Richard Koníček - Básně roku 2016: Odcházení do zásnění
Odcházení do zásnění
Znám celkem dobře toho muže,
co bloudí Prahou už hezkých pár let.
Nenosí šaty z hroší kůže,
pramálo dívek k hříchu sved.
Bavil víc lidi, nežli oni jeho,
snažil se dělat, co by dělat měl.
Nekoukal přes plot, držel se vždy svého.
O kráse lásky ve svých verších pěl…
Potkal pár lidí, kteří za to stáli,
doplna vnímal vše, co kolem je.
O velké slávě sny se mu dřív zdály
a občas svedly bludné koleje.
Nakonec došel na most do zásvětí,
byl rád, že se vtyčenou hlavou šel.
Zbývá tu po něm sotva trocha smetí.
O kráse lásky dokolečka pěl…
Naposled mává těm, co ho ještě znají,
odchází tam, kam každý dospět má.
V očích mu se slzami jiskry zrají,
bylo tu príma, dál je neznámá.
Vždyť našel lásku, co mu vzácně kvetla
a jejímž krokem mu celý život zněl.
Krásně mu rozum se sny v jedno pletla.
O kráse lásky, pro ni, přece pěl…
Poučení z toho plyne:
Kdo najde přístav v bouři kolem věčné,
odplouvá smutně, však bez zášti a zel.
Nabírá kurz tam někam k dráze mléčné.
O kráse lásky psát ve svých verších směl…
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková