Richard Koníček - Básně roku 2012: Naposled

29.04.2016 16:53

 

Měl ji moc rád.

A byla krásná,

až nešlo spát.

Bylo s ní fajn...

Šeptával jí:

Obrázku z plátna,

půvabná louko,

voníš jak sen.

 

Teď ruku jí svírá,

šťastný v té chvíli,

šeptá slova díků

za okamžik vzácný,

že může s ní být.

 

Na rty dlouze líbá,

dotek něžné víly,

největší ze hříchů,

dokud bude žít.

 

Chtěl ještě říct,

že slunce vstává,

když mu jde vstříc,

vteřiny jdou.

 

Pohladit ji

svěží jak vánek,

tvář co žhne touhou,

pramínek z hor.

 

V náruči ji svírá,

šťastný v té chvíli,

šeptá slova díků

za okamžik vzácný,

že může s ní být.

 

Naposled ji líbá,

tu svou něžnou vílu,

poslední ze hříchů,

že směl pro ni žít.

 

Naposled ji líbá...

Naposled svou vílu...

Naposled jí šeptá.

Pro největší z hříchů

stálo za to žít...             

 

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková

 

 

 

 

Zpět