Richard Koníček - Básně roku 2015: V samoobsluze
Řekla mi: „To vás netíží?“
Ptal jsem se: „Co?“ A hleděl hloupě.
„Ten řetěz, symbol potíží,
v něm zmrtvěl čas, co plyne skoupě.“
„Myslíte tohle, na krku,
co nosím, když mám rozhalenku?
Klidně vám dám teď záruku:
Nosím ho sem tam a jen venku.“
„Okovy jsou symbol tíže,
měli je dávní otroci.
K řetězům se jen temno víže,
tak jako měsíc ku noci.“
„Nebojte, paní pokladní,
ten řetěz, je jak lehká pěna.
A co je na tom zásadní,
koupila mi ho moje žena.
Otrokem nejsem, mám ji rád
a řetěz má svůj příběh.
Vím, že vždy za mnou bude stát
i kdyby se mnou každý vyběh.
Milujeme se, dosud, svobodně, a z lásky.
Nedělejte si z toho řetězu už vrásky.
Spočtěte, prosím, co mám zaplatit,
abych se mohl odtud vytratit.“
Sečetla zboží, vytiskla účet,
dal jsem jí částku a nic nevyčet.
K řetězu vzhlédla naposled
a v očích měla – jiný svět…
Foto: © Ing. Olga Koníčková