Richard Koníček - Básně roku 2014: Ještě je čas?
Utíkám do loubí souznění,
ztracený v osidlech chásky.
Odbíjí poslední zvonění
na věžních hodinách lásky.
Zoufale máchám rukama
ve snaze o kousek vzlétnout.
Nemyslím, že je pohana,
v jediné tváři se shlédnout.
Dokud je ke mně lícová,
postava, sen i žití,
tak ať mi přízeň zachová.
Rub by byl konec bytí.
Miluju, miluješ, milujem,
prostě se máme rádi.
Pokradmu v sobě dolujem
info, kam čas tak pádí.
Naskočit, nasednout, vzlétnout,
Za sluncem, za láskou zpětnou,
Nezůstat ztracený
v té době bez ceny,
sledovat šumaře s flétnou.
Vede, až zavede,
tam, co on dovede,
přes řeku do říše klidu.
Hledá a nachází,
úskalím provází,
nabízí jen první třídu.
V Expresu jenom tam
moc rád nás sveze.
Zas tam tak nespěchám
kvůli tvé něze.
A kvůli souznění
a venkovní chásce.
Než zazní zvonění,
dám přednost lásce.
Foto: © Ing. Olga Koníčková