Richard Koníček - Básně roku 2012 - Láskavá
Láskavá
Po hlučném dni, nad střechami v mracích,
utichly vlaštovky ohromeny tmou.
Po hlučném dni, po hlučném dni,
tě srdce zabolí a oči se popálí.
Náhle, až steskem, zadýchaná...
Smích leží v koutě,
skryl se před hlukem.
Vlaštovky sice švitořily svěže,
kroužily šťastně nad tou skrumáží,
ale k úsměvu ti něco chybělo.
Kos v opuštěném parku hopkal po trávě,
ale tys byla hlavou v oblacích.
Zda-li se vrátím, v prázdné kapse smích.
Zda-li se vrátím, snilas v obavě.
Sama. Tak sama...
Těžko si zvykat na samotu z musu
v tom hlučném dni, hlučném jak záplava,
kdy cit se za klid radši schovává.
Až když se vrátím
z mysli do světla,
vzbudí se k žití chuť i zábava.
Po hlučném dni a udýchaném klusu,
zas menu vzájemna se pyšní na ubrusu.
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková