Richard Koníček - Básně roku 2012: Kupte si radost!
Na trhu pod věží,
Vždy, když se zešeří
(Nebo se jenom tmí v hlavě?)
otvírá stánek svůj
neznámá dívka.
Cosi se rozžíná,
dívka je jediná
(Nebo se jen ti druzí v sobě ztrácí?)
v prostinkém úboru,
zvláštní jak čas.
Lidé zde prochází,
vroucno tu nachází,
(Nebo si vroucno jen vroucně přejí?)
z chodníku vykvetlá
navzdory všem.
Jeden se zastavil,
tvář svou k ní nastavil.
(Nebo si to jen tak myslel?)
Drobná jak štěstí
a vzácná jak cit...
Kupte si radost!
Kupte si smích!
Kupte si odvátí
trápení svých!
Kupte si štěstí!
Kupte si sen!
Kupte si cokoli,
kromě mě - jen!
Jsem tady jen pro vás,
jsem tady, až ztrácím svůj hlas,
voláním na druhé,
poprvé, po druhé...
Kupte radost!
Není jí dost.
I vy ji nemáte.
Kam, pane, chvátáte?
Neřekl na to nic,
vzhlédl jí do zornic,
(Nebo se díval jen slepě do tmy?)
byla tak bezbranná
jak prázdná dlaň.
Něco říct neměl sil,
co měl říct, netušil,
(Nebo snad mluvit ani nechtěl?)
radosti košíček,
nechal tam stát.
Váhavě odcházel
v hlavě jen zmatek měl.
(Nebo to bylo jen pouhé váhání?)
Ona mu mávala,
život šel dál...
Kupte si radost!
Kupte si naději!
Kupte si svírání
dokud je! Raději...
Kupte si kornout snů!
Kupte si snůpek dnů,
kdy slunce zavítá
zase i k vám.
Odešel bezčasím,
šedivým počasím.
(Nebo nevnímal barvy a svit?)
Zůstala na rohu
sama jak dřív.
Kupte si radost!
Dokud je.
Kupte si radost!
Migruje.
Kupte si radost!
Nebude...
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková