Richard Koníček - Básně roku 2012 - Boženka P.
Boženka P.
Na Slavíně,
když vítr stromy rozčeří,
plyne líně
čas od snídání k večeři.
Přehlídka duchů národa,
velikán vedle velikána,
prokvétá jimi příroda
chrání je vstupní brána.
Pod rovy, kryta cypřišemi,
rozporůplná žena spící,
odlišná době, mezi všemi,
předvídavá a snící.
Jedni ji měli za poběhlou,
nezdárnou matku v rodině,
druzí ji znali jako zkřehlou,
růži, co žár má ve klíně.
Kázala lidem, v době vroucí,
jak češství může hrdo být.
Babičku měla nehynoucí
a sama nepoznala klid.
Vášně s ní hrály jako s pírkem,
Viktorka skrývala se v ní.
Láskou tonula k mužům s knírkem,
od počátku až do konce dní.
Noblesní, krásná, plná vášní,
půvaby bližním dopřála.
Co bylo na tu dobu zvláštní,
to by dnes hladce přestála.
Korunu z trnů Havlíčkovi
dát na rakev, by bylo moc
i v dnešní době. Takže: Kdoví,
zas by ji možná stihla noc.
Všechno je ti dnes odpuštěno,
na piedestal ses dostala.
Boženko Panklů, tvoje věno,
zůstalo, nám už od mala.
Nemnoho dnešních zná tvá slova,
kdo by je četl, v době netu,
však jméno tvé se vrací znova,
do myslí nám i všemu světu.
V duchu tě vidím tančit v sále,
besedu s Mistrem Nerudou,
věřím, že to tak bude dále
až národ klesne ostudou.
Třeba se jednou najde kdosi,
kdo objeví tvůj lidský cit,
zplanělý úhor louky zkosí
a budeme tě zase mít.
Navrátíme se ke kořenům,
Boženko Panklů, k naději.
Objevíme zas tvoji cenu,
pochopíme zas v tobě ženu
a budem se mít raději.
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková