Richard Deacon: Free Assembly aneb když nám zkroucený kus dřeva připadá trochu jako kapalina zastavená v čase…
Galerie hlavního města Prahy/výstavní sál Městské knihovny, 2. patro
13. 4. – 17. 9. 2017
Tiskovou konferenci, spíše však besedu s vystavujícím umělcem, sochařem Richardem Deaconem, autorem nové výstavy ´Free Assembly´v Městské knihovně (jež není výstavou retrospektivní) zahájila ředitelka GHMP Magdalena Juříková.
Na otázky přítomných novinářů a zájemců odpovídali jak kurátor výstavy Julian Heynen, tak především sympatický anglický sochař Richard Deacon, jenž jedním z nejvýznamnějších současných sochařů. Jeho sochařské dílo patří od 80. let 20. stol. k nejvýznamnějším nejen v rámci silné generace anglických tvůrců, jako jsou Antony Gormley, Anish Kapoor, Alison Wilding, Tony Cragg a další, ale také k nejvýraznějším a nejsledovanějším v celosvětovém měřítku. Svědčí o tom řada jeho výstav v předních výstavních institucích všech kontinentů, i mnohé monumentální realizace od Kalifornie až po Tokio.
Výstava ´Richard Deacon- Free Assembly´ je první samostatná výstava tohoto autora v České republice. Proto jsme ji pojali jako úvod do jeho mnohostranné tvorby vzniklé v období 30 let. 60 děl představuje rozmanité materiály a techniky, které Deacon používá, od impregnovaného dřeva k oceli a hliníku, od syntetických materiálů ke keramice, od nalezených předmětů po kresby. Měřítko jeho děl se značně liší v závislosti na možnostech galerijních prostor, což zdůrazňuje důležitý aspekt jeho sochařské praxe.
Mamut (Mamooth)
Od poloviny 70. let 20. století se jeho přístup ve tvorbě s různými materiály vyvinul takovým způsobem, který by se dal nazvat jako
souhrn a propojení velmi odlišných přístupů k sochařství,
aniž by šlo o pouhou koláž stylů 20. století.
V Městské knihovně najdeme nejširší možnou škálu jeho prací, v nichž Richard Deacon promyšleně a s kultivovaností sobě vlastní používá průmyslové materiály a v posledních keramických objektech také s odvahou překračuje limity této tradiční techniky.
Richard Deacon také řeší zásadní otázky týkající se sochy v post-tradiční epoše, sahající od formy a významu, tvaru a jazyka, přes otevřený a uzavřený prostor až po jedince a společnost.
Jeho dílo se vymyká zařazení do jakéhokoli předem daného stylu a nejrůznější projevy jeho tvorby lze považovat za to, co kdysi dávno jeden kritik popsal jako ´deaconianské´. K dalším charakteristickým rysům Deaconovy tvorby patří zjevná rukodělnost jeho soch a množství fyzické práce vynaložené na jejich realizaci.
Richarda Deacona vždy fascinovala vzájemná hra mezi doslovností a obrazností, mezi materiálností a metaforičností díla. Sám sebe nazývá fabrikátorem, člověkem, který si vymýšlí, konstruuje, staví. Tím poukazuje nejenom na to, že při produkci svých děl úzce spolupracuje s různými techniky, ale také že něco vymýšlí, že si vymýšlí příběhy. Tím zdůrazňuje produktivní nejednoznačnost, která je důležitým předmětem jeho zájmu jako umělce.
Výstava je stěžejní akcí letošní výstavní sezony GHMP
Beseda na tiskové konferenci
(zapsal Richard Koníček)
Ředitelka GHMP Magdalena Juříková uvedla výstavu:
Richard Deacon je všeobecně uznáván jako jeden z největších současných sochařů. Původním záměrem bylo převzít existující výstavu Richarda Deacona, která se konala v Essenu, přitom mělo jít jen o kresby a menší grafiky.
Když se ale Richard Deacon seznámil s výstavní prostorou v Městské knihovně, jeho původní záměr padl, a to zcela z jeho spontánního rozhodnutí.
Richard Deacon se proto rozhodl pro velkou a zcela původní expozici, ke které nabídl exponáty ze svého archivu.
Richard Deacon je zvyklý pořádat současně i tři další výstavy na různých místech světa a jeho pražská výstava je tak 4. souběžně probíhající.
GHMP si toho mimořádně považuje, protože to ani v nejmenším není běžné a tvůrci se paralelně zpravidla neradi věnují už dvěma výstavním projektům, natož čtyřem.
Richard Deacon nám řekl:
Paní Magdalena Juříková podcenila svou roli v případě této výstavy a hlavně roli prostoru galerie v Městské knihovně. Ano, původně se hovořilo o přesunu výstavy z Německa, ale když jsem spatřil nabízený prostor, bylo rázem všechno jinak.
Prahu znám, rád se sem vracívám a dokonce jsem tu před 30 lety, v roce 1987 vystavoval. Šlo tehdy o kolektivní výstavu britského umění a já tu měl 3 práce.
To třicetiletí od té doby vnímám jako možnost představit jakýsi průřez svými pracemi od té doby a předvedení svého tvůrčího vývoje.
Vybral jsem tedy monumentální sochařská díla, stejně jako drobné práce a kresby z mého archivu.
Zaujaly mě instalační možnosti sálů a chodby. Zejména úzká výstavní chodba v galerii mě inspirovala k souboru, který jsem nazval ´Mimo provoz´. Soubor tam umístěných děl totiž právě s takovou nezvyklou galerijní prostorou skvěle koresponduje.
A ještě jeden moment rozhodoval o výběru prací. Museli jsme zařadit jen to, co projde do galerijních prostor. V té souvislosti obdivuji a oceňuji práci galerijních techniků, kteří si s tím dokázali výrobně poradit a dokázali i to, v co jsem nedoufal.
Vím z praxe, že monumentální díla lze velmi těžko přemisťovat a instalovat, ale tady s tím nebyl v žádném případě problém. Technici to zvládli opravdu vynikajícím způsobem.
Hodně mi - jako vždy - známe se už od roku 1976 - pomohl Julian Heynen, protože bez něj by to nebylo ono. A nebylo by to takto kompletní. Julian Heynen také napsal k této výstavě stať (do katalogu).
Kurátor, Julian Heynen k výstavě řekl:
Pro mě je vždy čest připravovat výstavu Richarda D., ale do takto nádherných prostor to byla čest o to větší. Od roku 1987 s Richardem D. na jeho výstavách spolupracuji. Naše půlroční spolupráce na výstavě se odehrála v Německu. Jmenovala se ´Dílo těch druhých´. A právě tato britská putovní výstava byla ta, která se pak ocitla v Praze, jak o tom hovořil Richard D. Proto jsem na výstavu vybral také Richardovu plastiku, která vznikla právě v roce 1987 a je tu a jmenuje se ´Rozbouřené vody´. Je na této výstavě úplně nejstarším dílem.
Richard Deacon už 35 let vystavuje po celém světě, ale tohle je jeho 1. výstava na východ od Berlína a na západ od Baku. A jsme tomu moc rádi. A věříme, že je to pro nás historický průlom a že to v tomto, námi zatím nenavštíveném koridoru, není naposledy.
I když jsou zde díla, která ilustrují Richardův vývoj od výstavy v roce 1987, není to v žádném případě výstava retrospektivní. Jedná se jen a pouze o cílený výběr z takto vymezeného souboru děl. Chtěli jsme také přestavit práce z hlediska volby materiálu. Richard pracuje s mnoha materiály a všechny jsou zde zastoupeny.
Budova a místo, kde vystavujeme, si rozhodně zaslouží promyšlenou a reprezentativní výstavu.
Unikum je i to, že některé sochy jsou zde na soklech. To normálně neděláme a sokly k sochám v zásadě nepatří. Donutila nás k tomu statická únosnost podlahy galerie, a sokly mají za cíl váhu objektů roznést do plochy.
Zajímavé je, že jsme při tom objevili, jak vystavované sochy působí právě v takovýchto velkých místnostech.
Tím, že jsou na těch soklech, zapůsobily i na nás v mnohém nově.
Vešla se sem i jedna kuriozita – instalace ´Interiér je vždy složitější´- projekt vznikl pro architekta Miese Van der Rohe.
Vrátím se ještě k těm 70. letům 20. století. Richard měl v té době uměleckou cestu poněkud nelehkou. Orientoval se především na minimalismus a performance. Posouval se při tom pojem socha, jak byla do té doby obecně chápána, sochy a jejich pojetí k novým pohledům a chápání, ale posouvala i neo - avantgarda. Jenže jinak a jinam. Richard se vždy důsledně držel a drží materiálu. Jeho sochy vznikají na základě možností, které nabízí ten který materiál. Richard D. přesto nepodléhá ale ani tradicionalismu. Je vždy svůj, jde svou cestou. Dá se říci, že on modernismus posunuje výhradně svým směrem. Přestupuje vžité rozměry i vazby a vše si přetváří ve svůj vlastní styl.
Tím dokázal, že sochařství a socha vůbec nejsou reliktem minulosti. A to je jeho přínos umění. Ale dokázal to jen tím, jakou Richard D. má vitalitu, odolnost a akčnost. Za ta léta spolupráce s ním sleduji jeho tvůrčí vývoj a zjišťuji, jak moc tvorba posiluje ducha i tělo.
Richard Deacon: (odpověděl na otázku, na čem momentálně nejvíc pracuje)
Momentálně pracuji úplně nejvíc na mostě v Bělehradě. Spolupracujeme s tamním umělcem na tomhle úkolu vlastně už 12 let. A konečně jsme ve stavu, kdy se stavba začne realizovat. Nejde samozřejmě jen o most, ale jde o most se sochami a sochařskými prvky.
Jinak jsem až doteď byl aktuálně zaměstnán svými čtyřmi současnými výstavami. Před touto výstavou jsem uspořádal třeba výstavu 30 děl. Nebyla velká, ale náročná.
Jinak jsem se zaměřil v této době spíše na menší díla. Dává mi to větší tvůrčí svobodu a mnohé jsou pak předobrazem mých velkých děl.
Ale těch výstav bylo opravdu hodně. A pro mne je práce na výstavě časově i duševně dost náročná. A hlavně mě odvádí od práce v ateliéru. Na druhé straně jsou výstavy ale také přínosné. Mohu vidět své práce na výstavě úplně jinak než v ateliéru. A to mě posouvá.
A když připravuji výstavu průřezovou, jako byla třeba tato, znovu s překvapením i zadostiučiněním objevuji, že mé práce třeba z roku 1970 docela zajímavě korespondují s pracemi, které dělám dnes. Že to staré nečekaně ovlivňuje to nové a naopak.
Jak je známo, začal jsem svou uměleckou cestu performancemi. A v mých současných dílech, a na mých současných výstavách, cosi performativního je dál.
Ale jsem teď na konci mých výstavních cyklů. Dost. Od teď už budu zase pracovat v ateliéru.
Richard Deacon (na další otázku, týkající se děl instalovaných v chodbě galerie, nazvaných ´Mimo provoz´)
S touhle prací jsem začal v ateliéru. Důvod byl, že v 90. letech jsem hodně používal ve svých pracích opakující se prvky. A vzniklo tak několik cyklů. Po tom posledním cyklu jsem si ale řekl už dost, a hledal jsem zase jiný způsob práce se dřevem.
A dostal jsem se k tvarování dřeva. A to mě fascinovalo. Vznik takového díla je do jisté míry cesta experimentu a hledání toho, až kam to dojde. Začal jsem nejprve se dvěma kusy, vymodelovanými do tvaru. A pak mě napadlo ty vzniklé segmenty ještě různě spojovat. Říkám, že to bylo mé osvícení. Sám jsem nerozuměl tomu, co vzniká. Až později jsem si uvědomil, co je na tom dobrého. Než jsem mohl ale díla vystavit, uplynuly 4 roky.
Richard Deacon (odpověděl na otázku, jak se dělá kroucené dřevo)
Dřevo se napaří. Je to i dávný princip práce se dřevem ve firmě na legendární židle - Thonet. Jenže oni dřevo jen ohýbají.
Já ho ještě zkroutím.
Je to náročný proces. Dřevo se paří 2 – 3 hodiny, než získá patřičnou ohebnost a možnost být zkrouceno. Jenže pak máme nanejvýš 2 – 4 minuty čas na tvarování, protože pak dřevo zase ztvrdne. Provádím to ve formách (ocelová svěrka), nebo i ve svazcích. Hloupé je, že to pak už nejde opravit. Jen co dřevo trochu vyschne, je hotovo a nic s tím už nenaděláte. A ta černá barva dřeva je důsledek procesu. Rozpařené dřevo reaguje s kovem – chemicky – a výsledkem je jeho vzniklá černá barva. Je přece úžasné, že dřevo lze tvarovat, smršťovat, ale nedá se natahovat. To ne.
Richard Deacon (odpověděl na otázku, kdo mu pomáhá a zda spolupracuje s odborníky)
Já rád spolupracuji s lidmi. To znamená, že já řemeslníky beru vždy jako kolegy a přátele. Já sice dílo vymyslím, ale řemeslníky musím nejprve nadchnout pro práci na jeho tvorbě. A být jen v ateliéru mi připadá jako být příliš uzavřený. Měl jsem spolupracovníka na dřevo. Tvorba ze dřeva obnáší miliony šroubků. A po čase ten můj spolupracovník přišel a řekl mi, že ta spousta šroubků ho už štve. A že rozhodl se jít zase svou cestou a používat k tvorbě jiný materiál. Nezlobím se na něj a chápu to.
Richard Deacon (na otázku, proč byly použity na výstavě staré noviny?)
Ano, jde skutečně o nálezy z archivu mého otce. Schovával si staré noviny. Ne všechny - jen ty vybrané. A když si je srovnáme vedle sebe, jsou průletem historií světa jeho doby. Noviny si schovával proto, že ho něčím zaujaly. Tu zprávou na titulní straně, tu událostí či osobností. Například jsou od 50. - 60. let pouze britské. Ale pak už jsou většinou americké. A píší jinak. Třeba o vraždě Kennedyho. Zcela otevřeně se v nich psalo o spiknutí. Dnes se to bere jako konspirační teorie. Mění se i písmo i formát novin. A celý soubor má dodnes svoji vypovídací sílu. Jenže otec si schovával celá čísla. A já dnes nevím, nebo jen těžko dedukuji, co ho opravdu zaujalo. Třeba to mohla být nějaká zpráva kdesi uvnitř. A tak se bavím tím, že po tom pátrám. Fascinuje mě ten příběh času. Protože takový nacházím i zpětně ve svých dílech. I ony jsou odrazem něčeho, na co si při průhledu na dílo vzpomenu. A konec konců i ty šroubky jsou obraz času. Stačí sečíst minuty při jejich šroubování…
Richard Deacon (na otázku na instalace ve veřejném prostoru)
Ano, věnuji se také veřejnému prostoru, v mnoha zemích světa mám sochy. A mnohde i několik. Mám možnost tvořit ve větším měřítku než v ateliéru. Tvrdím, že veřejný prostor je jeden z nejzajímavějších prostorů pro dílo. Socha veřejný prostor změní a veřejný prostor se díky ní stává opravdu veřejným. Socha veřejný prostor osvobozuje. (zapsal Richard Koníček)
Richard Deacon
- 1949 se narodil v Bangoru ve Walesu ve Velké Británii
- 1969 -1978 studoval v Londýně na Saint Martin’s School of Art a Royal College of Art a dějiny umění na Chelsea School of Art
- přednášel na různých uměleckých školách ve Velké Británii i v zahraničí
- působil jako profesor na L’École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži a Kunstakademie v Düsseldorfu
- 1978 – konala se 1. samostatná výstava v Londýně
- po ní následovala řada jeho samostatných výstav doma i v zahraničí: v Riverside Studios, Tate Gallery, Whitechapel Art Gallery (všechny v Londýně), Tate Gallery v Liverpoolu a Tate Gallery v St. Yves
- účastnil se mnoha klíčových skupinových výstav po celém světě, včetně documenta12 v Kasselu
- v nedávné době se konala velká retrospektiva jeho tvorby v Musée d’Art Moderne ve Štrasburku, která byla v roce 2011 představena ve Sprengel Museu v Hannoveru
- další retrospektiva následovala v roce 2014 v Tate Britain v Londýně
- 2016 v Museu Folkwang v Essenu proběhla retrospektivní výstava Deaconových kreseb a grafik
- od 90. let 20. století pracoval na rozsáhlých projektech na zakázku na řadě míst po celém světě
- je držitel v pořadí 4. Turnerovy ceny z roku 1987 a řádu Britského impéria
- žije a pracuje v Londýně
Kurátor výstavy: Julian Heynen
Koordinátorka výstavy: Magdalena Juříková
Grafické řešení: Jakub Samek, Martin Groch
Redakce textů a anglický překlad:Vladimíra Šefranka Žáková
Instalace a produkce, vedoucí: Diana Brabcová
PR a marketing, vedoucí: Michaela Vrchotová
Vzdělávací programy, vedoucí: Lucie Haškovcová
Poděkování:
autorovi a Lisson Gallery
Colección “la Caixa”. ArteContemporáneo
Mediální partneři: Art for Good, ArtMap, A2, , Radio 1, Art+Antiques, Flash Art, Literární noviny, Prague Events Calendar, protisedi.cz, Týden, XANTYPA
110 00 Praha 1
Mariánské nám. 1
Máme otevřeno kromě pondělí: út - ne 10.00 – 18.00 hodin, čt 10.00 - 20.00 hodin
Vstupné: 120 Kč plné / 60 Kč snížené (studenti) / 30 Kč (senioři)
https://ghmp.cz/vystavy/richard-deacon-free-assembly/
Doprovodné programy
Kurátorská prohlídka s Magdalenou Juříkovou
- čt 18. 5. 2017 od 18.00 hodin (vstup zdarma v rámci Mezinárodního dne muzeí a galerií)
- čt 15. 6. 2017 od 18.00 hodin
Sobotní výtvarné workshopy
- so 17. 6. 2017 13.00 –18.00 hodin/ Konfrontace s prostorem, Městská knihovna
- so 15. 7. 2017 13.00 –18.00 hodin / Hledání metafor a symbolů, Městská knihovna
- so 9. 9. 2017 13.00 –1800 hodin / Kresba světlem, Edukační centrum v Colloredo-Mansfeldském paláci
Výtvarné reakce navazují na formální i obsahovou stránku umělcova díla
- Nejrůznějšími metodami, technikami a s využitím netradičních technických materiálů vytvoříme parafráze děl Richarda Deacona.
- Věnovat se budeme nejen tvorbě vlastních rozměrných objektů, ale i vytváření drobných sochařských modelů, které bude možné konfrontovat s monumentálním měřítkem vystavených skulptur.
- Pozornost zaměříme i na koncipování metaforických názvů vzniklých objektů.
- Budeme vycházet z jednoduché formy kruhu, elipsy i oblouku.
- Pomocí tužky, provázku a hřebíku vytvoříme geometrické i organické kresby zachycující kontinuální linie, které by mohly sloužit jako návrh sochařských konstrukcí.
- Ve spolupráci s Institutem světelného designu zrealizujeme workshop, který se bude týkat světelného přepisu autorových kreseb. Plynulé křivky jeho objektů tak přeneseme do dynamické formy luminografie.
Sobotní workshopy jsou určené dětem, rodinám s dětmi a dalším zájemcům všech věkových kategorií včetně seniorů a znevýhodněných. Příchod a odchod je individuální, tzn. kdykoliv ve vymezeném čase.
Výtvarný ateliér pro dospělé a seniory
ne 4. 6. 2017 15.00 – 18.00 hodin /Konstrukce objektu v kresbě I., Edukační centrum v Colloredo-Mansfeldském paláci
ne 11. 6. 2017 15.00 -18. 00 hodin /Konstrukce objektu v kresbě II., Edukační centrum v Colloredo-Mansfeldském paláci
Výtvarné workshopy se pohybují v rovině konstruování, skicování objektu za pomocí kresebného média. Vyzkoušíme si perokresbu jako výtvarnou techniku, okamžitý a přímý odraz výtvarníkova přístupu k subjektu. Kresebnou disciplínu budeme pozorovat v jejích vlastnostech jako je především rytmus interpretovaný čarou, jejím vlněním, opakováním, přerušováním, střídáním, harmonií i disharmonií.
Rezervace nutná!
Cena: děti do 10 let, studenti uměleckých škol, pedagogové 5 Kč; nad 10 let 20Kč
Kontakty: Lucie Haškovcová, lucie.haskovcova@ghmp.cz
Mob: 606 612 987, 608 216 418
Kromě výše zmíněných akcí budou probíhat i další edukační aktivity zaměřené na ostatní cílové skupiny jako jsou například znevýhodnění návštěvníci nebo rodiče s dětmi na rodičovské dovolené.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček, Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková