Restaurování pomníku mistra Jana Husa aneb chvála práce našich předků

27.11.2013 09:53

Vedením Galerie hl. m. Prahy jsme byli pozváni 25. 11. 2013 do Domu U Kamenného zvonu na přednášku a prezentaci ukončení II. etapy restaurování pomníku a restaurátorských prací, které byly prováděny v průběhu roku 2013 na pomníku mistra Jana Husa, na dominantě pražského Staroměstského náměstí.  

 

Práce byly zastaveny v listopadu 2013. III. etapa prací bude zahájena (v návaznosti na počasí) v jarním termínu roku 2014. Zaměří se na restaurování kamenné architektury a povrchu bronzového pláště sousoší. Intenzivní práce budou probíhat zejména v podzemí pomníku. Cílem je, aby ještě v roce 2014 byly v rozhodujícím rozsahu ukončeny všechny zásadní restaurátorské práce. Důvod je prostý,v červenci roku 2015 uplyne 600 let od data upálení mistra Jana Husa (1415). První část roku 2015 by tedy už měla být věnována menším finálním pracím tak, aby hotový a restaurovaný pomník mohl být oficiálně předán zástupcům hlavního města Prahy a Pražanům u příležitosti tohoto významného výročí.

 

Pomník v běhu století – husité byli loupežníci?!

Když někdy v roce 1889 pronesl prastrýc Karla, současného představitele rodu Schwarzenbergerů, diskutabilní poznámku o tom, že husity nemá rád, neboť byli loupežníky, vyvolalo to v době národněosvobozeneckých nálad v rámci tehdejšího Rakousko-Uherska docela rozruch a hlavně opačný efekt. Veřejné mínění začalo toužit po zvýraznění národnostního významu husitství a nastartovalo to tak poměrně spontánně sbírku na budoucí pomník Jana Husa a oslavy husitství jako takového.

 

Vojta Náprstek a jeho ideje

Zprvu spontánní sbírky se posléze ujal všestranný vlastenec Vojta Náprstek, který v roce 1900 přišel s myšlenkou instalovat pomník populárního mučedníka na Staroměstské náměstí, jež představuje pro Pražany a národ vůbec místo přímo srdeční. Poté se stal i předsedou přípravného výboru.

 

Vznikl tak fond na financování budovaného pomníku. Akce, veskrze vlastenecky nadšeně podporovaná většinou národa, oslovila i tehdejší politickou garnituru a strana Mladočechů si vznik pomníku dokonce dala do svého předvolebního programu. Po dvou letech – mimo jiné i díky tomu – skutečně volby do vídeňského sněmu vyhrála.

 

Náprstkem navržené místo ale nebylo zprvu jednoznačné. Dokonce se začalo uvažovat, že by pomník měl být instalován na Betlémském náměstí poblíž míst, kde stávala kaple, ve které Mistr Jan Hus vedl svá, církev pobuřující a lid burcující, kázání. Renomovaný sochař té doby, Vilím Amort již v roce1892 zvítězil v soutěži na návrh podoby budoucího pomníku. Později   byl však jeho návrh pomníku radními, odborníky a veřejností pomník shledán jako příliš konvenční a následovala další soutěž. Diskuze o umístění pomníku nakonec vyústila v symbolické rozhodnutí o Staroměstském náměstí, v neposlední řadě i proto, že budoucí velkoplošný pomník měl tvořit jakýsi protipól poblíže stojícímu (v roce 1918 – byl při vzniku republiky násilně stržen) baroknímu Mariánskému sloupu a opticky tak doplňovat jeho vertikálu.

 

Ladislav Šaloun na scéně

V roce 1902 nově vyhlášenou soutěž vyhrál sochař Ladislav Šaloun (jeho představa byla pomník umístit na Karlovo náměstí). Ale ani prvotní podoba Šalounova pomníku nebyla pro posudkovou komisi konečná a autor podobu pomníku předělával obětavě až do současné definitivní podoby (až do roku 1906!). Nicméně, již od roku 1903 ve spolupráci s architektem A. Pfeifferem pomník vznikal.

 

Jen pro české firmy

Vše, co s pomníkem souviselo, bylo jednak vlastenecky orientováno a jednak si kladlo za cíl vytvořit vysoce kvalifikovanou práci ve všech řemeslných a uměleckých aspektech tak, aby budoucnost mohla být na jejich práci hrdá. A šlo to do takových ´detailů´, že bylo rozhodnuto, že na pomníku se musejí podílet pouze české firmy, a tak se projevilo, že třeba na kovolitecké práce na našem území nebyla jediná česká firma, která by se tím zabývala. Proto byla založena firma Srpek v Brandýse nad Labem, která pak najala nejzkušenější řemeslníky z jiných firem a kovolitecké práce odvedla naprosto dokonale. Jak bylo tehdy zvykem, byla na náměstí nejprve instalována maketa v poměru 1 : 1 a až teprve po jejím chválení a přijetí byl instalován pomník skutečný. Nicméně pomník rozvířil – ostatně jako každá podobná záležitost diskuze umělecké, ideové i politické. Dílo samo ale bylo nakonec přece jen v termínu, tedy v roce 1915, neoficiálně odhaleno u příležitosti 500. výročí upálení mistra Jana Husa.   Zajímavostí budiž, že k oficiálnímu aktu odhalení vlastně nikdy nedošlo. Odpor katolické církve a pramalé nadšení úřadů skomírajícího mocnářství způsobily zákaz oficiální slavnosti, a tak v daný termín, Pražané demonstrativně pomník pokryli květy.

 

Pomník vydrží všechno?!

Od té doby pomník na náměstí zdomácněl a bez obtíží přestál všechny dějinné peripetie, včetně bezpočtu demonstrací všeho druhu ve všech dějinných etapách, německou okupaci (kdy byla kolem pomníku vybudována vodní protipožární nádrž, koncipovaná jako vodní příkop), i nálet na Prahu na sklonku války, osvobozovací boje v květnovém povstání v jejím konci, či okupaci sovětskými vojsky z roku 1968. 

 

Pomník se představuje  

Pomník mistra Jana Husa sestává ze žulového podstavce, dominantní postavy Jana Husa, stojícího na dohořívající hranici. Za ním, vpravo, najdeme šestici figur husitských bojovníků, vlevo pak skupinu pokořených, pobělohorské exulanty odcházející do exilu. Na zadní stranu pomníku je rodina, znázorňující národní obrození. Čelní stranu podstavce zdobí tesaný nápis „Milujte se, pravdy každému přejte“ (citát Jana Husa), vlevo „Živ buď, národe posvěcený v Bohu, neumírej“ (citát J. A. Komenského), vpravo „Věřím, že po přejití bouří hněvu vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český“ (J. A. Komenský), vzadu „Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho“ (začátek husitského chorálu). Nápisy na pomník přibyly až po vzniku samostatného Československa a v roce 1926 byl pomník doplněn o mísy pro ohně a ozdobné zábradlí.

 

Pomník je i pozoruhodná technická památka

O rozsahu a opravdu mimořádné kvalitě práce našich předků při vzniku pomníku mistra Jana Husa vypovídá závěrečná zpráva restaurátorského týmu, který vedl a za nějž odpovídal restaurátor akademický sochaře Andrej Šumbera. Ze zprávy citujeme:

 

  • Restaurování pomníku mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí je velkou a náročnou akcí. Vyžaduje součinnost mnoha profesí, restaurátorských specializací i nalézání nových postupů při řešení problémů, které skrývá složitá podzemí architektura zabezpečující stabilitu, vnitřní klima a odvádění vody do kanalizačních systémů.
  •  Základy pomníku jsou vybudovány na mohutné betonové desce o síle 60 centimetrů, která se rozprostírá pod celou plochou pomníku a sahá až na úroveň původního gotického náměstí, tedy 3 metry pod povrch náměstí, tak jak ho vidíme v současnosti.
  • Stavbu pod úrovní terénu tvoří klenební systém ze speciálních nepálených cihel – směsi vápna a strusky. V podzemí vznikl prostor o rozloze 250 metrů čtverečních, který je rozdělený do vnějšího a vnitřního okruhu. Masivnost, důkladnost a hloubka základů ale není překvapivá vzhledem k obrovské váze pomníku. V útrobách architektury kamenného podstavce byl proveden průzkum odtokových kanálů a trubek sondou a pořízen videozáznam. Tyto poznatky umožnily dokumentovat a pochopit systém odvodnění podzemí pomníku.
  • Nad základem se nalézá nadzemní část celého pomníku. Nejprve ochoz složený ze tří až čtyř stupňů, na bocích osazený lámanými kameny a po stranách doplněný dvěma flambony.
  • Ve výšce cca 1,5 metru na terénu je vybudován samotný sokl bronzového sousoší opatřený nápisy a směrem do středu náměstí zdobený reliéfy.
  • Restaurování  povrchu kamenných bloků nadzemních částí spočívá hlavně v čištění žulového obkladu a opravě jednotlivých spár mezi bloky kamene. Prakticky nikde v nadzemní části pomníku totiž ani po 100 letech, přes jeho obrovskou váhu, není patrné jakékoliv statické narušení pomníku.eškeré defekty a pohyby kamenných bloků soklu a ochozu souvisejí s porušením spár, kde zamrzající voda na mnoha místech masívní bloky drobně posunula.
  • V I. fázi restaurování bylo realizováno také očištění vnějšího i vnitřního povrchu bronzu tlakovou vodou. Ta zbavila povrch bronzového pláště všech nánosů nečistot, aby mohl být proveden detailní průzkum stavu povrchu a posouzení všech mechanických poškození, trhlin, korozí. 
  • Práce na výměně vnitřních spojovacích prvků probíhají od počátku. Plastika o celkovém povrchu 135 metrů čtverečních je sestavena z přibližně 250 kusů jednotlivě odlitých dílů. Doposud byla vyměněna většina původních železných šroubů, které drží spoje jednotlivých dílů bronzového sousoší, za nové šrouby nerezové.

 

Ladislav Jan Šaloun a pomík mistra Jana Husa- ve zkratce

  • Pomník je dílem L. J. Šalouna z roku 1915
  • Rozměrné secesní bronzové sousoší na širokém žulovém soklu soustřeďuje kolem ústřední figury Jana Husa skupiny husitů a poražených pobělohorských exulantů.
  • Jan Hus se dívá na Týnský chrám, který byl v 15. století centrem kališníků; na této straně je umístěna i skupina bojovníků. Naopak porobení emigranti se nacházejí blíže k místu popravy 27 pánů roku 1621 po stavovském povstání.
  • Celé sousoší je umístěno na širokém žulovém podstavci přibližně eliptického tvaru.
  • Po obvodu pomníku  jsou vytesány nápisy: „Milujte se, pravdy každému přejte“ (m. Jan Hus), „Věřím že vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český“ (ten byl doplněn až v době samostatného Československa v roce 1926), a část textu chorálu Ktož jsú boží bojovníci.(zdroj:wikipedie)

 

Andrej Šumbera a ´jeho´pomník

Základem obrazové prezentace a podrobné informace určené všem zástupcům medií, které o to projevili zájem, byla neuvěřitelně zajímavá, fundovaná a pro laiky zcela srozumitelná přednáška (i když se pan Šumbera této klasifikaci bránil), která byla  doplněná jeho průběžnými a hlavně následnými odpověďmi na lavinu otázek přítomných.

 

Proto jsme se mimo jiné například dozvěděli i to, že:

  • Vnější plocha bronzu pokrývá 135 m čtverečních
  • Bronzový povrch se skládá z 250 dílů
  • Díly jsou k sobě sešroubovány tzv. nasucho a z vnějšku zacizelovány bronzovými přesahy tak, že spoje nejsou v žádném případě patrné.
  • Najít vstup do pomníku byl problém, a teprve na historickém snímku byl objeven později zcela zamaskovaný vlez (nalezl se až díky náhodnému záběru na vylézajícího mistra Šalouna).
  • Po dobu rekonstrukce je vlez nahrazen malým okénkem, které bude na konci prací opět zamaskováno. 
  • Prakticky největším problémem stoletého pomníku byly zkorodované železné šrouby.
  • Předkové sice šrouby izolovali speciální směsí křídy a kolomazi, jinak účinná ochrana,  ale 100 let tato  přece jen tuto ochranu nepřestála.
  • Zajímavostí nesporně je, že díky elektrofyzikálním rozdílům uvnitř pomníku na některých místech koroze šrouby zcela zmizely, vykorodovaly, na jiných jsou téměř neporušené.  
  • Rozdíly teplot uvnitř pomníku se pohybují od 10 do 80 stupňů Celsia často během jednoho dne.
  • Na dně pomníku je voda. Nejde o spodní vodu, ale průsakovou shora. Tvoří jezírko o hloubce 2 a 7 centimetrů podle počasí a teploty, ale pomníku neškodí. Je mezi kamenem a betonem, navíc v nezámrzové hloubce. Spodní voda se sem nedostává ani při tisíciletých záplavách. 
  • Konstrukce sochy je samonosná, ale po všesokolském sletu za první republiky, kdy na pomník vystoupil zástup sokolů, byla konstrukce uvnitř vyztužena podpůrnými pilíři   
  • Zátěž osob, které na sochu lezou (v případě oslav Nagana bylo z fotografie napočítáno cca 200 osob) má na konstrukci sochy neblahý vliv.
  • Postava Jana Husa je 6 metrů vysoká.
  • Celé sousoší váží 12 tun.
  • Postava kojící matky například necelých 80 kg. 
  • Bronzový plech, ze kterého je socha odlévána (tehdy nejmodernější metodou ztraceného vosku), má tloušťku 6 milimetrů.
  • Kvalita prací i materiálu je vynikající, a dokonce lepší než provedení sousoší sv. Václava  od Václava Myslbeka (na Václavském náměstí)
  • Základy pomníku nejsou nikde dodnes po stránce statické narušeny. 
  • Pomník měl původně plynové osvětlení. V roce 1926 byly ze sochy odstraněny původní pochodně, a v šedesátých letech odinstalován i plynový rozvod. O reinstalaci se z bezpečnostních důvodů neuvažuje. 
  • Klíčové ohrožení pomníku spočívalo v neexistenci většiny železných šroubů a v narušení spár mezi kamennými bloky. Nicméně, restaurátorský zásah proběhl ´za pět minut dvanáct´, ne až po dvanácté.
  • V další etapě bude provedena rekonstrukce pláště a kamene.
  • Kamenné bloky jsou z tzv. Požárské žuly a jsou v dobrém stavu.
  • V relativně vážném stavu je po 100 letech jediná spára a řešení je technicky proveditelné.
  • Spáry a kamenické práce jsou dalším důkazem mimořádně kvalitní práce řemeslníků.
  • Čištění povrchu sochy a podstavce je otázka především výtvarná a estetická. Ideální je kompromis. Očistit, ale zanechat jistou patinu, jinak bude pomník narušovat estetiku a výtvarnou koncepci celého prostoru.   
  • Kompromis musí být pečlivě vyvážený, protože dokonale čistý bronz dává vyniknout plasticitě, ale tradiční měděnka je žádoucí i za cenu jejího optického snížení.

 

Zpracoval: Richard Koníček 

Foto: Andrej Šumbera

 

Akademický sochař, restaurátor a fotograf Andrej Šumbera

Foto: Hynek Bulíř

 

Andrej Šumbera se věnuje expertní a posudkové činnosti v oboru restaurování, konzervace, instalace či archivního uložení památek. Na univerzitách a institucích doma i v zahraničí pořádá přednášky o historických umělecko-řemeslných technologiích v oboru kov-šperk a o problematice restaurování kovů. 

A. Š.se narodil 29. srpna 1955 v Praze. Po studiích oboru rytectví kovů na SPŠ v Jablonci nad Nisou pokračoval na VŠ Umělecko-průmyslové v Praze v atelieru kov-šperk. Po dostudování se věnoval vlastní šperkařské tvorbě a od roku 1985 se spolupodílel na restaurátorských pracích s akademickou sochařkou Alenou Novákovou. O dva roky později už se plně věnuje samostatné restaurátorské činnosti v oboru zlatnictví a umělecko-řemeslné zpracování kovů. 

V letech 1987-91 se podílel na restaurování a průzkumu fondu Klenotnice Pražského hradu. V devadesátých letech restauroval kromě dalšího i románský Relikviář sv. Maura nebo bronzové sochy v Lapidáriu. Po roce 2000 můžeme zmínit nejen restaurování sousoší sv. Václava na Václavském náměstí v Praze, části stříbrného náhrobku sv. Jana z Nepomuku v katedrále sv. Víta, ale i návrat k průzkumu Korunovačních klenotů, kdy dokumentoval zlatnické techniky.  (zdroj: internet)

 

Investor: Hlavní město Praha a Galerie hlavního města Prahy

Průběh restaurátorských prací: duben 2013 – říjen 2014

Dokončení prací: duben až červen 2015

Rozpočet akce: 7.450.000 Kč bez DPH

Odpovědný restaurátor: ak. soch. Andrej Šumbera, +420 608 710 535

Odborný dohled: Mgr. Marie Foltýnová, kurátorka veřejné plastiky GHMP

Marie Foltýnová, marie.foltynova@ghmp.cz, +420 725 421 806

 www.ghmp.cz

 www.kralovskacesta.cz

 

 

 

Zpět