Řemesla v pořádku aneb když cechy řemeslníky k pořádku vedly
Zámecký areál Ctěnice – Praha 9
28. 5. 2014 - stálá expozice
Zámecký areál Ctěnice hledal v minulosti koncepci a řád. Jde přece jen o příměstskou lokalitu, a tak jakožto výstavní prostora musí tento objekt něčím své návštěvníky přilákat. Současně jde ale o malebné příjemně procházkově dostupné místo, které navíc nestrádá ani co do dopravní obslužnosti běžnou městskou dopravou.
Rozhodnutí, že tento objekt bude co se výstavní náplně zajišťován Muzeem hl. m. Prahy, se ukázalo jako mimořádně vhodné. Depozitáře Muzea hlavního města Prahy obsahují totiž bezpočet exponátů, pro které není dost příležitostí ani výstavních ploch, a nové možnosti něco z nich představit jsou tedy vítaným rozšířením vystavovatelských možností Muzea.
Otázka tedy zněla, jakou vhodnou hlavní náplň prostorám zámku ve Ctěnicích dát, jakou koncepci zvolit. Po přechodné veleúspěšné monotématické výstavě kostýmů a rekvizit, spojených s kultovní filmovou pohádkou Popelka a dalšími pohádkovými projekty pana režiséra Václava Vorlíčka, dostal zámek konečně svoji trvalou výstavní náplň a vyprofiloval se na novou stálou expozici věnovanou řemeslům a jejich cechům.
Zvědavě jsme přikvačili
Když jsme na www.www-kulturaok-eu.cz dostali od vedení Muzea hl. m. Prahy pozvánku do Zámeckého areálu Ctěnice na otevření nové stálé expozice s názvem, který už prvoplánově vzbuzoval náš zájem ´Řemesla v pořádku´´, zajásali jsme a účast nadšeně potvrdili. Zejména, když podtitul celé expozice zní ´Historie profesního sdružování řemeslníků od středověku po současnost´. Ano, to zní velice slibně. Zejména v době, kdy na jedné straně poctiví řemeslníci, obnovení vesměs po roce 1989, svádějí svůj existenční boj, ať už individuálně, či prostřednictví různých profesních uskupení. No, chtějte si dát opravit boty. Na každém rohu vám nabízejí plné regály nových, ale ševce abyste hledali se svíčkou po sklepích. Zpravidla doslova. Nedůstojně, s entuziazmem a ´donkichotovskou´ povahou bojují s větrnými mlýny překážek, příkoří a byrokracie. A do toho jsou tu ještě „takyřemeslníci“, kteří přijdou opravit karmu či průtokový ohřívač, chvíli nad přístrojem láteří, chvíli všelijak čarují, pak napíší mastnou fakturu, odejdou, a než za nimi zaklapnou domovní dveře, přístroj, který pro tu chvíli nějak oživili, je už zase mrtvý. A uživateli reklamuj, handrkuj se, volej, dovolávej, stejně se ničeho nedovoláš. Prostě řemeslo je svízel a člověk si rád užije pohádek o tom, jak to bylo, když to takové nebylo.
Když slovo pořádek nahrazovalo importovaný termín cech
Od 28. května 2014 tedy v Zámeckém areálu Ctěnice, pod patronací Muzea hl. m. Prahy nalezneme to nejdůležitější z nejrozsáhlejší sbírky cechovních památek na světě. I když se stále ještě jedná o ani ne desetinu sbírkových předmětů z depozitáře Muzea, je to expozice rozsáhlá a mimořádně didakticky zajímavá. Svou specifikou je to vlastně jediná podobná expozice u nás takto zevrubně a komplexně představující historii a způsoby prezentace řemeslných spolků.
Z expozice se dozvíme, že historie profesních sdružení řemeslníků se začala psát v Evropě už v 11. a 12. století. Důvodem byl rozvoj měst a 
stávajících a vznik nových. Ve městech se totiž usazovali právě a převážně řemeslníci. Z praktických i – řekli bychom moderně – veřejnoprávních důvodů se sdružovali se do tak zvaných cechů. U nás to slovo bylo ale cizí a tak se pro cechy raději užíval a také vžil zcela výstižný název ´Pořádky´. Smysl by jasný už z vlastního pojmenování. Pořádky čili cechy měli za cíl udržovat řemeslo v pořádku.To znamenalo především poctivost a dobré vztahy. A to jak mezi řemeslníky daného cechy v daném městě navzájem, tak vůči jejich odběratelům, spotřebitelům zákazníkům. Cechy – póřádky si tedy postupně vypracovaly především přísný systém kontroly kvality svých produktů. Od toho se přece odvíjí jejich konkurence schopnost, důvěryhodnost a v neposlední řadě i stavovská tedy cechovní čest. Cechy či pořádky dbaly ale také na regulaci cen a bránily excesům v předražování stejně jako dumpingu v cenovém podbízení se, které by nesporně muselo stejně jít na vrub kvality, tedy proti řádu a cti cechu. Cechy ale také poskytovaly nejednu jistotu svým členům. Řekli bychom dnešním jazykem, zajišťovaly členům sociální jistoty a zázemí. A to, jak se na výstavě názorně dozvíme prakticky od kolébky přes dnes tak zdevastované učňovské školství, podpory v nemoci a při mimořádných událostech, a to i pro řemeslníkovu rodinu, až po poslední cestu, kterou důstojně také spoluřešil cech.
Od slavnostní korouhve přes cechovní pokladny až po ukázky mistrovských prací
I když si myslíme, že nejsme zcela nedotčeni historií, včetně této její specifické kapitoly, byli jsem překvapeni koncepční provázaností jednotlivých výstavních sálů a opravdu jsme si tam mnohé uvědomili, co už člověk někdy někde náhodně v muzeích či na zámcích viděl, a mnohé jsme dokonce teprve objevili.
Ohromující, a to nejen vizuálně, ale především z historického hlediska je torzo slavnostní korouhve pražského cechu řezníků, které i tak dosahuje výšky téměř 3 metry a šířky 2 metry. Celá korouhev měla původně nejméně 5 x 3 metry (!). Dochovaná část, mimochodem svým způsobem objev nalezený v depozitáři muzea, zachycuje portrét císaře Karla VI. namalovaný jeho dvorním malířem Johannem Gottfriedem Auerbachem.Jeden z mála obrazů tohoto umělce dochovaný v našich sbírkách, který byl v plné míře doceněn, a tím vlastně znovuobjeven právě až v souvislosti s přípravou této expozice a díky tomu prošel adekvátním a značně náročným restaurováním.
K unikátům patří určitě i naddimenzovaná figura lva datovaná do roku 1730, jedna z těch, která zdobily vrcholy cechovní korouhví. Furiantství cechů šlo v tomto směru tak daleko, že se už samo nesení podobné cechovní ´chlouby´ stávalo nebezpečné a bylo příčinou i nejednoho úrazu. Došlo to tak daleko, že reformátorský císař Josef II. musel zasáhnout svým dekretem a nastavit maximální objemovou normu této ´parády´.
Samostatnou součástí expozice jsou cechovní pokladny. Jako zásadní atribut pro jednání cechovní rady. Když byla pokladna na stole a otevřená, mohlo se začít jednat, účtovat, platit a vyplácet. Před pokladnou musel každý smeknout. Jak prosté a jasné a férové. Zejména ve světle dnešních akcií na utajené majitele, neprůhledné účty na zahraničních ostrovech a bílé koně u pokladen a kont…
Dalším specifikem expozice jsou cechovní znaky. Loga, která byla ukazatelem na cestách městem, stejně jako reklamou na výrobku. Třeba slavnostní cínové nádobí zdobené rytinami cechovních znaků.
A pamatováno je i na pozoruhodné, a z dnešního hlediska dokonce často až unikátní ukázky mistrovských prací, které musel vytvořit tovaryš, skládající svou mistrovskou zkoušku. Asi nejúžasnější, jsou mistrovská práce pasíře Isaaca ze Starého Města pražského z roku 1820, zobrazující poslední večeři Páně, či ukázka řezbářského řemesla, které by prý ani dnešní specialisté nedokázali bez současné techniky znovuvyrobit.
Požehnaná expozice ukáže i to, co jsme nikdy nemohli vidět
Podstatné je, že značná část exponátů nebyla z různých důvodů vlastně nikdy vystavena. Což, druhotně mělo blahodárný vliv na to, že byly v odborných dílnách Muzea upřednostněny, a před prezentací náročně ošetřeny zásahy konzervátorů a restaurátorů.
Návštěvník si v rámci expozice prohlédne přes 200 nejzajímavějších předmětů cechovní kolekce ze sbírek Muzea hl. m. Prahy, které jsou navíc doplněny ještě o některé unikátní kousky ze sbírek Moravské galerie v Brně a Národního muzea.
Cechy zanikly s průmyslovou revolucí, co bylo dál?
I na tuto otázku se na výstavě dozvíme mnoho zajímavého. Expozice totiž není omezena jen na existenci cechů jako takových, ty byly zrušeny v roce roku 1859. Ale tím nekončilo profesní sdružování. Stal se z něj celospolečenský fenomén a v moderních podmínkách vlastně původní principy fungovaly dál. Moderně. Výstava proto ukazuje i vývoj následnických řemeslných sdružení uspořádaně do jednotlivých časových etap. V nejmodernější historii jsou to tedy logicky roky 1948 a 1989.A dozvíme se i mnohé o nejsoučasnější současnosti, na panelech věnovaných aktivním organizacím všech možných názvů, ale téhož poslání, tj. sdružovat řemeslníky. Zajímavé je, že tu jsou samozřejmě zastoupena tradiční řemesla (řezníci, vinaři, kuchaři a cukráři, kadeřníci, malíři, nábytkáři, pekaři, kamnáři, kameníci, kominíci, kováři, klempíři a pokrývači), tak jako na historické expozici, ale sdružují se i jiné, moderní profese (architekti, IT, cestovní ruch, muzejnictví a podobně). A z připravených materiálů, v řadě případů i s videodokumentací, vyplývá stejná snaha, jako když byly cechy – pořádky zakládány ve středověku.
Publikace = víc než jen celá expozice sebou
Samozřejmě, že vyjde k celé expozici i významná publikace, kde čtenář najde vše, co viděl a třeba nepostřehl, ale i mnoho dalších informací ozřejmujících někdejší cechovní život. Dozví se ještě podrobněji než z informačních panelů a exponátů expozice, co představoval v systému pojem učeň, co tovaryš a kdo to byl mistr. Seznámí se s rolí žen v řemeslech, v expozici je tomu věnován jeden celý sál, zjistí, že se nejednalo jen o nějaké pomocnice, ale že paní mistrové vedly chod mistrovského domu a zajišťovaly zpravidla i obchod s výrobky. Součástí publikace budou i fotografie většiny vystavených předmětů.
Závěrem nemůže www.www-kulturaok-eu.cz nezmínit autorku celé výstavy paní Mgr. Martinu Lehmanovou. Jednak byla samozřejmě osobně při zahájení, osobně nás také po expozici provedla a ochotně a trpělivě odpovídala na bezpočet našich otázek. Z celého jejího přístupu byla znát nejen odborná erudice, ale osobní zaujetí tématem a z důkladných a detailních odpovědí jasně vyplývalo, že vznik expozice byl dán jejím mimořádným zájmem o tuto tématiku.
Muzeum hlavního města Prahy ‒ Zámecký areál Ctěnice
nová stálá expozice: ŘEMESLA V POŘÁDKU/Historie profesního sdružování řemeslníků od středověku po současnost
190 17 Praha 9 ‒ Vinoř
Bohdanečská 1
Akce Den luštěnin - 4. 10. 2014
10. - 17.00 hodin
Skanzen Chanovice - Pracovní seminář Cechu česko-moravských uměleckých dráteníků
www.sweb.cz/cech-drateniku
Richard Koníček
Hodnocení: 90 %
Foto: Ing. Olga Koníčková