Reliéf z Juditina mostu aneb jak to všechno bylo?!
Dům U Kamenného zvonu
25. 11. 2014
Galerie hlavního města Prahy pořádá mimo svoji běžnou výstavní činnost i pozoruhodné přednášky či spíše odborné semináře pro zájemce. Přednášky jsou zdarma a dostupné veřejnosti, stačí sledovat webové stránky GMPH a chtít se poučit. Kvalita přednášek je vždy na nejvyšší úrovni, možná až trochu moc odborná, ale na druhou stranu většina posluchačů jsou odborníci, či lidé se o danou problematiku zajímající hlouběji, takže vlastně proč ne.
Pozvání na besedu dne 25. 11. 2014, věnovanou ´Reliéfu z Juditina mostu´ a adresovanou našemu webu www.www-kulturaok-eu.cz přímo paní Mgr. Michaelou Vrchotovou z GMPH nešlo pro její zajímavost odmítnout, i když jsme předem věděli, že to bude pro laika náročné…
Jedna velká záhada, o které se mnoho neví…
Juditinu věž, či věž Juditina mostu, každý Pražák samozřejmě zná, ale - upřímně řečeno - přiznejme si, více méně ji bez povšimnutí míjí. Je to totiž taková ta malá šedá Popelka nalézající na Malostranském konci Karlova mostu po levici a hlavně ve stínu - obrazně i doslova - mnohem větší, výraznější a hlavně viditelnější, Malostranské mostecké věže. A přitom právě tahle nenápadná Juditina věž, je - jak jsme se dozvěděli na přednášce - obestřena celou řadou nejasností, nelogičností, ba záhad. O těch se odborníci do nekonečna a od pradávna přou. A to jak z hlediska uměleckého, architektonického či historického…
Pár slov o Juditině mostu
Juditin most byl kamenný most přes řeku Vltavu, který stál v podobném místě jako dnešní most Karlův. Vznikl v letech 1158 až 1172. Byl tak nejstarším kamenným mostem u nás, třetím nejstarším v Evropě (po Řezně a Drážďanech).
Už to, kdo ho dal vystavět, není zase tak jednoznačně jasné. Všeobecně se to připisuje třináctému pražskému biskupovi - Danielovi. Ten, protože v roce 1157 došlo ke zničení předchůdce Juditina mostu, který byl dřevěný, ale pro město obchodně i společensky nutný, inicioval stavbu mostu kamenného (inspirovaného mosty v Itálii, kam předtím putoval po boku krále Vladislava II. válčit). Finance zajistila králova manželka, Judita Durynská, proto se i most jmenoval Juditin. Stavěli ho zkušení Italové.
V roce 1253 předal Václav I. péči o něj hospitálu bratrstva Křižovníků, sídlícímu na přilehlém ústí mostu na staroměstskou stranu, na dnešním Křižovnickém náměstí. Křižovníci na konto oprav a údržby mostu vybírali na mostě clo a podporoval je i král formou darů. Při protržení mostu se pořádaly sbírky po celých Čechách. Dne 3. února 1342 byl ale Juditin most zničen povodní úplně. To už vládl císař Karel IV. a ten rozhodl most neobnovovat, ale vystavět nový. Proto Karlův. Stavěla ho už česká firma, císařská stavební huť. Architektem byl Petr Parléř, který vedl most paralelně se zničeným, ale staroměstské zakončení zahnul o něco jižněji tam, co stojí Staroměstská mostecká věž.
Douška o Juditině věži
Juditina věž, jak se jí všeobecně říká, protože vlastně jméno nemá, po původním mostě zbyla. I to ale není zase až tak jednoznačné, jak vyplynulo z referátů a následné dlouhé a bouřlivé diskuze odborníků. Jednou ze dvou věcí, na kterých se všichni přítomní a diskutující jednoznačně shodli, bylo, že Juditina věž je nepochybně jednou z nejvýznamnějších staveb levobřežní části historického jádra Prahy. A druhá shoda panovala v tom, že dosud nebyla podrobena náležitému a zevrubnému průzkumu, což je zásadní pro řešení stále narůstajících otázek s ní spojených. V dosavadní literatuře je totiž většinou skutečně zmiňována především v souvislosti s Juditiným mostem, ale jak se ukazuje, tak to také nemusí být tak jednoznačné. Dodejme, že tři bohatě ilustrované a vyčerpávající referáty přednesli úvodem tři různí odborníci.
- Prvním z nich byl MgA. Daniel Hvězda, FR UPCE – který referoval na téma Nedestruktivní průzkum reliéfu – interpretace dosavadních poznatků.
- Druhým referujícím byl ing. arch. Jan Veselý, NPÚ ÚOP STČ, jehož referát se týkal Přehledu stavebněhistorických a archeologických průzkumů na téma Juditin most a městské hradby.
- A konečně třetím referujícím byl PhDr. Aleš Mudra PhD, NPÚ GŘ, který se věnoval Ikonografii románského reliéfu v mostecké věži.
Reliéf je záhada sama 
Románský reliéf se dnes nalézá fakticky zazděný v místnosti spojující dům čp. 57/111 s jižní malostranskou mosteckou věží. Ve své době byl ale vidět a mohl být viděn dokonce i na dálku. Jako jakýsi poutač, informace, či řečeno velmi moderně, dobový billboard. Postavy jsou totiž téměř v životní velikosti…
Nejzáhadnější a nejdůležitějším bodem všeho je existence záhadného románského reliéfu z Juditina mostu jako taková.A k tomu fakt, že stav, lokace i význam reliéfu byl odborníky klasifikován jako - 3 velké neznámé…
Už to, že na věži Juditina mostu je pamětní deska, na níž doslova stojí:
„Reliéf na věži Juditina mostu, anonymní, dnes torzální dílo, vytvořené nejspíše před rokem 1172, je z opuky. Výjev snad zobrazuje stavitele mostu, klečícího před jeho budovatelem králem Vladislavem II. Vynikající sochařská práce předznamenávající nástup gotiky v českém umění“.
Tolik citát a také řetězec nejasností. Názorů, jak jsme se dozvěděli, bylo už od objevení reliéfu v roce 1889 desítky. Od odborníků všech možných oborů. A co je zvláštní, že - jak jsme se také dozvěděli - většina teorií je v zásadě logická, doložená fakty, ale – pozor – ani jedna není definitivní a každá má své slabé místo, které může celou teorii zbořit. Už skoro jeden a půl století.
Na všechny otázky odpoví jen důkladný průzkum 
Reliéf na jižní malostranské mostecké věži je – a v tom panuje všeobecná shoda mezi odborníky - jednou z nejcennějších středověkých sochařských památek na našem území. Jako jeden z mála objektů z tohoto období ale přesto nebyl dosud podroben obsáhlejšímu a důkladnějšímu restaurátorskému průzkumu s využitím nejmodernějších analytických a monitorovacích metod.
A co je podstatné, a alarmující, že stav povrchu reliéfu se mírně, zato vytrvale zhoršuje. Dílo patří do správy Galerie hlavního města Prahy a ta si situaci plně uvědomuje. Proto se obrátila s žádostí o spolupráci na renomované pracoviště, na Fakultu restaurování Univerzity Pardubice. Zahájila tak restaurátorský průzkum zaměřený v první fázi především na stav materiálu a příčiny změn na jeho povrchu. K dalším fázím ale nemá zatím volné ruce. Už první zjištění však ukázala, že vyvstává o víc otázek, stejně jako je stále rostoucí nebezpečí z prodlení. A obojí se musí řešit. Průzkum totiž přinese jasněji, či snad dokonce jasno, do všech nejasností o původu, zpracování, smyslu a obsahu reliéfu jako takového, a tím souběžně i do otázek spojených s posláním a původem Juditiny věže.
Závěr? Zvědavost a zájem…
Náš web www.www-kulturaok-eu.cz odcházel z přednášky ohromen fakty, která tam zazněla, zjistil, že vůbec takový reliéf existuje, což, přiznáme se bez mučení, jsme vůbec nevěděli. Po dohodě s GMPH je dokonce možné fragmentální dílo spatřit. I s výkladem. Ať už formou komentovaných návštěv či na podobných přednáškách. Ale i tak z toho moudří nebudeme, protože moudří z toho nejsou ani odborníci sami. A to už po generace.
Tak snad jen ještě několik otazníků z besedy
Reliéf byl zazděn. A to po staletí. Proč? Kým?
K jeho objevení došlo až v roce 1889, a náhodou. Věž v té době vlastnil soukromník a ten s ní hodlal podnikat. Byla přeměněna na bytovou budovu. V místech objevu reliéfu bylo pro bytové účely, projektováno nezbytné WC. Bourací práce však odhalily ukrytý reliéf. Úřady sice rozhodly o jeho zakonzervování, ale majitel objektu se příliš nelišil od těch dnešních, a památka nepamátka hodlal prostě podnikat. Město tedy od něj raději věž odkoupilo. Vznikl pak soubor teorií od dobových odborníků, logických sice, ale napadnutelných (kdo reliéf vytvořil, proč, co měl přestavovat, proč je zcela atypický a v mnohém výjimečný od sochařství té doby, kam zmizely některé fragmenty a podobně …). Došlo k zakonzervování, ale bez znalostí dnešní vědy a často i s vlivem lidského faktoru. Sice lepší něco než nic, ale také možná že i víc škod než užitku…
Druhé kolo víru kolem reliéfu propuklo až v roce 1939, kdy lze hovořit o jeho druhém objevení. Mezi tím, protože si s ním nikdo nevěděl pořádně rady, došlo až téměř k jeho zapomenutí. Nový ´objev´ přinesl zase nové teorie, o poznání poučenější, ale opět vyvratitelné, a také nové konzervování či restaurování. Ale vzhledem k létům válečným se dá předpokládat, že nějakým zásadním zjištěním ani nápravným krokům pšenka nekvetla.
Uplynulo dalších téměř 50 let a v roce 1983 došlo k restaurování reliéfu. Jak moc kvalitně, a jak moc se spíš zakryly chtě, či nechtě, informace (zvažuje se dokonce i varianta, že reliéf vznikl jindy a jinde a na věž byl kdysi dávno přenesen - kým, proč, odkud, kdy?)
No, a v roce 2013, došlo k již zmíněnému – byť relativně minimalistickému - průzkumu. A z něj otázek vzešlo ještě víc a víc.
Otázky a záhady
Reliéf byl například celobarevný. Použité barvy, mimo jiné rumělka, však byly barvami zcela unikátními, používanými v té době jen zřídka, pro jejich cenu a nedostupnost, a jen ve zcela výjimečných případech a na omezené ploše a těmi nejmocnějšími panovníky, kteří si to mohli dovolit. Zde to byla celá socha…
I když je reliéf fragmentován, sedící postava je čelem k divákovi, což byla běžná forma zobrazení panovníka, zatímco druhá postava klečí, je prostovlasá a bokem k divákovi, je tedy podřízená, ale může to být také oddaně či může být vděčná (obojí je rozdílné, ale obojí je možné…)
Co třímala sedící postava a co mu (asi) podávala ta klečící? Nebo něco přijímala? Co pak ale takto významně zpracovaný reliéf měl symbolizovat? Koho? Proč? Co měl zvěstovat?
Byl-li reliéf umístěn tak, aby ho viděli diváci a upozornil je na něco, proč je situován na Juditinu věž tak nešťastně, že nebyl téměř z Karlova mostu vidět?! A byla Juditina věž opravdu věží mostní? Vždyť není průchozí. Měla tedy vedle sebe dvojče, a to odvál čas? Nebo to byla ´jen´ obranná věž (známky obléhání a bojů na ní jsou patrny dodnes) a neměla s mostem nic společného?! Proč pak na ni byl umístěn ten nesporně mimořádně významný reliéf?!
A jak jsme viděli z porovnání srovnatelných a dochovaných sochařských výtvorů ze stejné doby a z našeho území, bylo ještě značně primitivní a zcela ´neumělé´, na rozdíl od reliéfu. A hned je tu záhada další…
A nakonec náš laický dovětek
Nevyřešilo se ten večer nic. Z besedy nic nevyplynulo ani pro zúčastněné odborníky, ani pro nás laiky. Ale byl to velice vzrušující večer, malá detektivka z počátků našeho státu a jediné, co jsme si odnesli, kromě faktu, že jsme strávili příjemně a smysluplně večer, je i naše podpora dalším a dalším – ovšem co nejšetrnějším a co nejpromyšlenějším – průzkumům, sondám a bádání. Aby se oddělil ´nános´ balastu zamlžujícího jednu dosud nezmapovanou záhadu naší minulosti. Třeba se stane pak po jejím vysvětlení a pochopení průlomovou, třeba se stane nějakým posledním kamínkem, který uvede do pohybu lavinu, zapadne do mozaiky a my se dozvíme o naší vlasti a našem městě něco zcela nového. Držme odborníkům i GHMP palce.
Připraveno ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy
Revoluční 5, 110 00 Praha 1
tel.: +420 233325330
+420 725818721
www.ghmp.cz
Richard Koníček
Foto: internet