Řeka Sázava a město Sázava aneb vodácký ráj mezi dvěma jezy středního toku „Zlaté řeky“
Město Sázava – léto 2020
V naší sérii článků o městě Sázava nelze nevěnovat řece Sázavě. Řeka Sázava nejen že patří k našim vůbec nejhezčím řekám, ale je i v první desítce řek co do délky toku. Krásu jí dodává romantické okolí, stejně jako historické průsečíky na jejím toku. Z pohledu vodáků jsou to navíc i dvě mimořádné peřeje v jejím toku. V horní části jsou to Stvořidla, v dolní úsek Krhanice - Pikovice. Město Sázava, a tím i „náš“ úsek řeky Sázava, patří do takzvané střední části toku. Od Rataj přes Ledečko řeka Sázava malebně meandruje až k městu Sázava.
Konkrétně lze tok řeky Sázavy ve městě Sázava lokalizovat v úseku od prvního jezu, u Skláren Kavalier po druhý úsek, tzv. Černé Budy, nacházející se pod Sázavským klášterem. Dále pak už řeka Sázava obloukem míří k silničnímu mostu z ulice Ke klášteru do Dojetřic. Zde už řeka zrychluje směrem ke svahu s národní přírodní rezervací Studená a dál až k jezu Pyskočely.
Pár slov o řece Sázavě
Délka řeky Sázava od pramene k ústí činí 225 km a je pátá nejdelší řeka ČR (po Vltavě, Labi, Moravě a Ohři). Jméno získá po opuštění přehrady Velké Dářko. „Rodným“ potokem, říká se mu pramenný tok, je do Velkého Dářka vtékající Stružný potok. Pramení jeden kilometr od Šindelného vrchu (757 m n. m.). Řeka Sázava je hlavní řeka Českomoravské vrchoviny a ústí ve Středočeském kraji u Davle do Vltavy. Kromě názvu oficiálního má i název neoficiální, což svědčí o její všeobecné oblibě. Říká se jí totiž také Zlatá řeka.
Pojmenování jí dali už dávno první trampové a vodáci. I když by se mohlo zdát, že název souvisí nějak se zlatodoly u Jílového, není tomu tak. Přízvisko je odvozeno od barvy řeky Sázavy. Je zlatožlutá. Důvodem je značná příměs řekou odnášeného jílu. Jazykozpytci uvádějí, že název Sázava, s příponou „–va“ pochází od slova sáza-, což znamená „řeka usazující se, řeky přinášející mnoho nánosu“.
Z historického hlediska řeka protéká mnoha významnými místa a městy. Na horním toku – na Moravě – je to Žďár nad Sázavou (Zelená hora s kostelem sv. Jana Nepomuckého, od J. B. Santiniho, v duchu tzv. „barokní gotiky“ a půdorysem pěticípé hvězdy).
V Čechách protéká Přibyslav, jedno z nejstarších měst Vysočiny. Po toku dál následuje největší město na jejích březích, Havlíčkův Brod (historické jádro je památková rezervace).
Následuje Světlá nad Sázavou (sklářství a „Posázavský pacifik“ z roku 1903). Dále jsou to zmíněné peřeje Stvořidla (od roku 1978 přírodní rezervace). Míjí i legendární „foglarovu“ Sluneční zátoku a míří k Ledči nad Sázavou (skalnatý ostroh s gotickým hradem ze 13. st. přestavěným na renesanční zámek).
Následuje „náš úsek“, tzv. střední tok řeky Sázava. Nejprve protéká Zručí nad Sázavou (pseudogotický zámek), pak Kácovem (barokní zámek), Soběšínem (jeden z nejzachovalejších hradů u nás - Český Šternberk) a přes Rataje a Ledečko řeka Sázava dospívá k městu Sázava (Sázavský klášter). Na dolním toku řeky Sázavy následují Týnec nad Sázavou a Pikovice (Medník). V Davli ve výšce 200 m n. m. ústí do Vltavy. Na své pouti od pramene (757 m n. m.) až po ústí (200 m. n. m.) řeka Sázava absolvuje „přenížení“ o 557 metrů.
Za zmínku stojí i většina přítoků řeky Sázavy. Mezi největší a nejznámější patří říčky Želivka a Blanice, či potoky Jevanský, Mnichovka nebo Čakovický…
Řeka Sázava byla a je vesměs splavná
Vliv na splavnost řeky má průtok, koryto řeky, a také zájem lidí. Sázava nebyla nikdy splavná pro výraznou nákladní dopravu, i když její hladinu lidé odedávna lokálně využívali.
Zajímavá je v tomto směru až moderní historie. V období 1. republiky, v letech 1930 – 1936, byla vybudována první Vltavská přehrada ve Vraném nad Vltavou. S napouštěním se započalo již před dokončením přehrady, v roce 1935. I když se to laikovi zdá pozoruhodné, bylo normálním jevem, že napouštění a nahromadění vltavské vody způsobilo druhotně i vzedmutí hladiny relativně vzdálené Sázavy u soutoku s Vltavou v Davli a dál proti jejímu proudu až po dolní špičku ostrova v Pikovicích.
Zvýšený stav vody v koncovém toku řeky Sázavy byl proto okamžitě využit. Od konce 30. let 20. století tu existovala pravidelná osobní vodní doprava, provozovaná tehdejší Pražskou paroplavební společností. V Pikovicích vzniklo přístaviště a provoz zajišťovala mimo jiné i relativně velká motorová loď, vyrobená v roce 1928, zakoupená v Německu, jejíž přepravní kapacita byla 100 osob (!).
Válka a zábor Hradištka i Pikovic pro válečné účely německého wehrmachtu, tomu učinily přítrž a po válce se už provoz neobnovil. Až v roce 2018 začaly pokusy s motorovou lodí jménem Odra. Plavba sice – jak se uvádí – proběhla „hladce“, ale rekreační provoz se v tomto úseku zatím nekoná. Aktuálně je řeka Sázava v předmětném úseku, tedy od Pikovic po ústí řeky do Vltavy v Davli (2,5 km) vodohospodáři vedena jako tzv. „vodní cesta účelová“.
Řeka Sázava je hlavně řekou vodáků
Vodáci – mohli jsme to posoudit na každém kroku kolem řeky – k Sázavě řece i Sázavě městu patří. Sázava je vodáky jednou z našich vůbec nejvyhledávanějších řek. K největším lákadlům, zejména pro ty, co milují tzv. divokou vodu, jsou Stvořidla, a také dolní tok řeky (když není sucho a je dost vody) od Týnce nad Sázavou po Pikovice.
Úsek od Zruče nad Sázavou po Týnec nad Sázavou, kam patří i průtok řeky Sázavy městem Sázava, naopak vodáci vnímají jako rekreační a volnočasový zdroj aktivní zábavy. Proto také ve městě Sázavě je k dispozici bohaté vodácké zázemí. Znamená to kempy, tábořiště, půjčovny lodí a vodáckých potřeb, nejen pro zájemce z méně ortodoxní klientely, kteří se chtějí po řece víceméně pouze projet. Dokládalo to u řeky patrné, četné – zdaleka ne typické -vodácké osazenstvo.
Od dívek v lodičkách, po rodiny s dětmi, jež při plavbě rychlejším tempem či šlajsnou vydávaly hlasitý jekot. Na vlastní oči jsme se mohli přesvědčit, že právě úsek řeky Sázavy ve městě Sázavě je cíl letních - relativně bezpečných - radovánek i těch nejméně zdatných. A v podstatě i bez jejich výrazného ohrožení.
Proč řeka Sázava vodomily všeho druhu přitahuje?
Má totiž co nabídnout. Od přírody, historie, přes peřeje a řadu dobře splavných jezů včetně trochy dobrodružství pro ty zdatnější. K oficiálně vedeným jezům, kvalifikovaným jako bezpečné, patří jez Horka a námi častokrát obdivovaný jez Sázava - Černé Budy. K oficiálně nebezpečným patří Kaňov a vůbec k nejrizikovějším na toku Sázavy patří jez Český Šternberk.
Na celém toku řeky Sázavy, kde to jen trochu jde, proto vznikly půjčovny lodí, raftů a příslušenství, zpravidla navázané i na občerstvovací a ubytovací možnosti formou kempů.
Město Sázava ani v tomto směru nezůstalo stranou. My jsme si loď rozhodně půjčit nemínili, ale ze zvědavosti jsme nahlédli i do místní nabídky. A tam jsme zjistili, že kupříkladu trojmístná plastová kanoe "TURAN" v čase našeho loňského pobytu byla k zapůjčení za 250 Kč na den.
Nafukovací raft „PULSTAR 380“ pro 7 osob a - jak půjčovatel zdůrazňoval - „vhodný pro sjíždění klidných i divokých toků do stupně obtížnosti WWW!“ stál 750 Kč na den. K plavbě byly také k dispozici pro zapůjčení i nezbytné doplňky jako pádlo (25 Kč na den) či vodní vesta (30 Kč na den). Provozovatel námi zkoumané půjčovny také nabízel rozvoz lodí po republice, především ale v rámci řeky Sázavy, a to do všech míst, kde jsou přístaviště a kde je servis. Pro rekreační plavby v rámci města Sázavy to bylo dokonce zdarma.
Rekreační areál Sázavský ostrov
Hlavní centrum vodáckého sportu, a s tím spojených návazností, ve městě Sázavě je Sázavský ostrov. Jde o rozlehlý přírodní areál, jenž je součástí městské aglomerace, s rozlohou 60 000 plošných metrů.
Pro turisty je jistě zajímavé, že po jižním okraji ostrova, blíže k městu Sázava, vede i část novodobé poutní stezky Blaník - Říp. Ta se ostatně proplétá celým městem Sázava, protože tudy prochází na spojnici našich dvou legendárních, ryze národních hor, Blaníku a Řípu. Tahle stezka byla slavnostně otevřena v neděli 13. 10. 2019 - příznačně - právě v prostorách bývalého refektáře Sázavského kláštera ve městě Sázavě.
Celý Sázavský ostrov je určen především rekreaci. Nabízí proto všechny oblíbené aktivity, ale pamatuje i na sportovce všeho druhu a na děti (hřiště, trampolína) či rodinnou dovolenou. V areálu je restaurace a ubytování. V široké škále od stanů, karavanů, dvou a čtyřlůžkových bud i čtyřlůžkových mobilních domů až po pokoje. Ty tvoří komfort (vlastní koupelna a WC), což trampové a vodáci nepreferují a rádi přenechávají svému opaku, těm, jimž se kdysi říkalo „paďouři“. Vše se za normálních okolností koná v celoročním provozu. Od 1. 1. do 31. 1. Ovšem jen tehdy, když nám nevládnou, tak jako dosud covid – 19 a s ním spojené nezbytné restrikce.
A nakonec ještě něco málo o rybách a rybářích…
Nejsme znalí rybářské disciplíny, ani „latiny“. Nikdy jsme nerybařili a ani po tom netoužíme. Ale pohled ze Sázavského mostu do řeky Sázavy, kde bylo lze pozorovat ryby převalující se ve vodě mezi kameny (později jsme vyčetli, že to měly být parmy, nejbojovnější a nejsilnější ryby našich vod, jež se prý nejlépe chytnou na starý sýr). Pro nás je řeka a ryby v ní spíš otázka toulání se po březích a prožívání uklidňujících chvil a pohledů.
Statistika Českého rybářského svazu uvádí, že nejčastější obyvatelé řeky Sázavy jsou kapr obecný, cejn velký a štika obecná.
Ve městě Sázavě působí pobočka Českého rybářského svazu, z. s., sídlící v ulici Na Křemelce 512, kousek za sklárnami a Centrem sklářského umění, jež jsme za pobytu také navštívili. Ale městu Sázavě a jeho spojení s obdivuhodným uměleckým řemeslem, jímž je sklářství, se budeme věnovat až zase někdy příště…
Text: Richard Koníček
Foto: ing. Olga Koníčková
