Raum aneb když jsme konečně z totální tmy vystoupili
Atrium na Žižkově - Praha
5. 3. ‑ 5. 4. 2018
Na vernisáži nové výstavy, kterou připravila v Atriu na Žižkově, výstavy ´Raum´ , jejíž autorkou je stále půvabnější Markéta Jáchimová, česká sochařka a malířka, autorka přijela až ze Švýcarska, kde právě vede galerii. Na www.www-kulturaok-eu.cz Markétu Jáchimovou dlouhodobě sledujeme. Je dobře, že zanechala svých příliš temných obrazů (měla však k tomu své osobní rodinné důvody) a instalací, a konečně začala se věnovat i optimističtějším tématům…a ve své nejnovější práci využila i zajímavého prvku ornamentu.
Výstava Raum Markéty Jáchimové navázala na dlouho připravovaný celek obrazů s námětem obřadních síní. Jedná se kombinaci minimalismu s průniky barokních prvků. Prostor - ´Raum´ - se zde stal pomyslným hybridním místem, který se asociativně zjevuje v autorčině mysli. Kromě toho, jak zdůraznil Martin Dostál, expozice se koná na místě, kde dříve stávalo morové pohřebiště.
„Místnost a pohyb v prostoru, anebo prostor a pohyb v místě?
Jak poznáme, že se moment nyní definitivně propadl do minulosti?
A může mít současnost schopnost oživovat,
nebo dokonce zpřítomňovat věci minulé?
Právě toto smiřování nesmiřitelného je typické pro práci Markéty Jáchimové.
Ve své pop-romantické-malířsko-sochařské tvorbě
pracuje s barokními architektonickými tvary,
které kombinuje s estetikou minimalismu.
Vytváří tak osobitý umělecký projev, který propojuje umění minulosti se současností.
Výstava Raum Markéty Jáchimové navazuje na dlouho připravovaný celek obrazů s námětem obřadních síní.
Prostor - Raum - je zde pomyslným hybridním místem, který se asociativně zjevuje v autorčině mysli.
Pohřební síně jsou meziprostory, jsou místem mezi životem a smrtí.
Je to místo, kde nabývá lidský život plnosti, je to místo smutné, ale nezbytné.
„Měli bychom vyjít od posledního dechu člověka,
abychom pochopili, jakou podobu měl jeho život a jaký význam náleží čemukoliv, co prožil.
Teprve smrtí je hotovo mládí i narození člověka “
(Ladislav Fuks, Spalovač mrtvol).
Poslední rozloučení
je skutečným uzavřením a naplněním lidského života,
všechna jeho další pokračování jsou jen spekulací.
Poslední sbohem
je
způsob pochopení smrti jako takové.
Pokud chybí, tak ti, kteří zůstanou, jen těžko uvěří její skutečnosti.
Smrt je nevyhnutelná, nevybírá si, ale je nepředstavitelná
– anebo snad, není nic jiného než představitelná?
Poslední rozloučení je momentem,
kdy doopravdy pochopíme reálnost smrti,
je momentem,
kdy skutečnost je divnější než fantazie.
Obrazy malované na plátno schovávají v sobě magickou techniku.
Stromy, které jsou na obrazech vyobrazeny, autorka spaluje a získává tak uhlíky.
Drcením uhlíků vytváří čerň, a tu pak mísí s koncentrovaným pojidlem, aby docílila barvy.
Práce s materiálem a jeho trvanlivostí je pro autorku velmi důležitá,
poukazuje na to v tvorbě obrazů s vlasy.
Vlasy jako materiál stálý, nerozkládající se a nesoucí osobité sdělení.
Plátna Markéty Jáchimové jsou plná fantazie, představ, jsou místem mezi bytím a nebytím, místem,
kde je přítomné to, co již dávno donesl čas.“
(text kurátora Martina Dostála)
Markéta Jáchimová: (4. 11. 1988 Domažlice)
- studium v ateliéru malby Jiřího Černického a Marka Meduny
- 2013: studuje na VŠUP v ateliéru Kurta Gebauera
130 00 Praha 3 - Žižkov
Čajkovského 12a
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková