Rafani: Směr větru aneb proč je pořád cesta po větru ta nejlukrativnější a proti větru si troufnou jen pořádní rafani
Rafani: Směr větru
Proluka – Galerie pod Vršovickým nebem
8. 4. 21 – 21. 6. 2021
Nebývá zvykem, aby náš web informoval o tom, co už končí. A už vůbec ne o tom co bylo. Ale příval akcí vytrysknuvší se znovuprobuzenou kulturou, způsobil, že sice neoběhneme vše, co se kde zahajuje, jako jeden náš kolega, jemuž se po právu říká vernisážový maratonec, ale i my stiháme mnohé. Druhá věc je, ono viděné a slyšené, také stihnout včas publikovat. S akcí české umělecké skupiny Rafani se nám to, fakt hodně, nepovedlo. Zítra večer totiž začíná na oblíbeném místě zvaném Galerie PROLUKA výstava nová…
Zjistili jsme to při obdržení pozvánky na další výstavu a to autorů opět mimořádných, jimž jsou Veronika Bromová a Petr Štolba. Zatímco paní Veronika se svojí instalací bude ptát dost naléhavě a aktuálně oním známým národním dotazujícím se sloganem „Kde domov můj?“, tak Petr Štolba, jde zjevně na dřeň doby, neboť jeho instalace se hodlá jmenovat „Vzpoura hmoty“. Zní to dost dramaticky, a může to vyvolávat asociace, že vzpoura lidského rozumu už nefunguje, tak dalším stádiem je už jen - vzpoura hmoty. Kdo ví? Rozhodně vás o tom na našem webu budeme informovat. A tentokrát včas. Tak přísaháme…
Ale i tak, ještě zpátky k Rafanům
Na omluvu nás si dovolíme plaše špitnout, že na pozvánkách ani na webu týmu organizujícím výstavy v Galerii Proluka, nebývá uveden konec výstavy. Tím je ovšem dána zelená pro prokrastinaci. Česky - pro odkládání na pak. A to, až tak, že už je pozdě, jako v tomto našem případě. A přitom Rafani ťali – jako vždy ostatně – ani ne tak do živého, jako do našich řad. Kdo z nás by neznal osoby, jež se natočily (ba natáčí) vždy správně - po větru. Ne, od větru odvraceli, to by se ještě dalo pochopit, a už vůbec ne, že by mu hrdě nastavili tvář či hruď. Kdepak, naopak nasliněným prstem pečlivě prubují směr i toho nejjemnějšího vánku, jen aby měli jistotu, že zaručeně nabírají ten „správný“ směr. Děje se tak v politice, to je už asi standard, ale ono se tak děje i v umění, podnicích, partách, pracovních kolektivech všech druhů a barev. A děje se tak i u soudů. I když, tam se zdá spíše, že častěji se to vidí či tuší ne za katrem, ale na soudcovském stolci. A co si budeme nalhávat. I my sami si občas ten ukazováček také nesliníme…
A pak se divme, že si to hledání Směru větru podali i Rafani. A „rafanovaně“. Bez komentáře, bez výkladu, co tím chtěli říci. Nechali na nás kápnout si božskou pochopit to. A není to zas tak nesnadné. Už proto, že většina z nás se shodne, že tomu tak je, bylo a žel bohu, osudu, a kdoví komu všemu, i nadále bude…
Ta či podobná myšlenka by nás měla ale napadat i tehdy, kdy neuvidíme ony „rafanské“ výpovědní pultíky co trčí před soudcovským stolem. Snad ale raději jen ty Rafanské. Ne ty opravdové a sebe dokonce za nimi. To už by bylo moc pozdě. Asi jako na tento článek…
Něco málo o Rafanech z tiskové zprávy
„Česká umělecká skupina Rafani vznikla v roce 2000 na jasně stanovených demokratických pravidlech. Tvorba skupiny se vyznačuje kolektivním přístupem a angažovaností ve smyslu zájmu o věci obecné. Rafani se dlouhodobě zabývají uměním ve veřejném prostoru, strukturální podobou výstav, zajímají se též o možnosti metafory, kterou chápou jako druh instrumentu, který může mít aktivizační účinky pro místní prostředí a konkrétní diskurz.
Rafani využívají jednotlivých forem z politické sféry (projev, demonstrace, uniforma, petice…), které zbavují ideologie a obsahu, nebo o ně rozšiřují diskurz světa umění. Chápou politikum svého umění jako boj o zrcadlový obraz světa a o jazyk moci. Aktivita Rafanů je rozkročena mezi utopickými tezemi, analyticko-hermetickou introspekcí a dílčími praktickými kroky.
Během prvních šesti let byl základní uměleckou metodou Rafanů rozpor. Divák byl velmi důrazně, až agresivně stavěn před konkrétně formulovanou kontradikci. Cílem byla divákova katarze či dialektická syntéza. V posledních výstavách se Rafani pokoušejí hledat výstižné vyjádření pro určitý druh komplexnosti. Divák je situován do struktury, jejíž smysl se otevírá až při „urbanistickém“ pohledu shora. Pohyb vzhůru je chápán jako emancipační a výstavní celek může odkazovat například ke vztahu modelu a skutečnosti. Rafani vytvářejí výstavy, performance a intervence s jasně daným plánem, velkoryse s důrazem na jednoduchost a funkčnost formálního řešení. Forma jednotlivých artefaktů je proto většinou nestylová a úsporná, vyjma těch artefaktů, u nichž je důraz na zvolený styl integrální součástí jejich obsahu. Logem a leitmotivem umělecké skupiny Rafani je kruh, většinou černý.“
Na omluvu ještě ukázka oč jste přišli a co se obývalo bez návštěvníků www.www-kulturaok-eu.cz:
https://ctyridny.cz/project/rafani-smer-vetru-performance/
Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS (6 x), Galerie proluka (1x)
A teď ještě, no, spíše – již, pozvánka na novou výstavu v Galerii Proluka.
Vítáni budete určitě všichni, kdo dorazíte:
Zveme Vás na vernisáž
VERONIKA BROMOVÁ: Kde domov můj?
a
PETR ŠVOLBA: Vzpoura hmoty
Termín konání: ÚTERÝ 22. června v 18:00
Místo: ProLuka – Galerie pod vršovickým nebem
Bezručovy sady, Praha 10 (park naproti domu Slovenská 23)
Galerie ProLuka – Bezručovy sady, Praha 10 – Vršovice
(park naproti domu Slovenská 23), zastávka tram Krymská