Úvod > Radikální ženy: Alena Kučerová, Jitka Svobodová, Veronika Šrek Bromová, Veronika Holcová, Karíma Al-Mukhtarová aneb obnažení jejich různého vnitřního světa…

Radikální ženy: Alena Kučerová, Jitka Svobodová, Veronika Šrek Bromová, Veronika Holcová, Karíma Al-Mukhtarová aneb obnažení jejich různého vnitřního světa…

05.06.2020 17:36

DSC Gallery - Praha

3. 6. - 3. 7. 2020

Po třech měsících karantény proběhla za účasti galeristky Olgy Trčkové vernisáž (prodejní) skupinové výstavy 5 umělkyň: Alena Kučerová, Jitka Svobodová, Veronika Šrek Bromová, Veronika Holcová, Karíma Al-Mukhtarová s názvem Radikální ženy.

Vernisáž rovněž radikálně zahájil PhDr. Karel Srp.

„Při rozvrhování výstavy jsem

vyšel z představy na sobě nezávislých,

časově oddělených vrstev“,

objasnil jeden z jejích kurátorů PhDr. Karel Srp,

„mezi nimiž na prvý pohled neexistují žádné souvislosti, z myšlenky pěti kruhů, které se mohou případně prolínat, ale to již je druhým, vedlejším plánem představovaného projektu. Šlo mi o co největší rozdíly, mezi nimiž může vzniknout pnutí, nicméně prvotní byla dějinná diskontinuita, oponující jakýmkoli vývojovým schématům. Chtěl jsem spojit na výstavě projevy, které by se k sobě za žádných jiných okolností nemohly dostat. Z tohoto úhlu jsem vybíral i zastoupení technik: každá autorka pracuje s jedním nebo se dvěma výrazovými prostředky, které se na výstavě neopakují: je zde malba, kresba, videoprojekce, digitální tisk, keramické objekty, práce se sklem. Stejně jako námětů: je zde vazba na figuru, na krajinu, na předmět, na objekt, na ornament.“

Přídavek ´radikální´ neznamená, že by označoval pětici umělkyň za feministky, které bojují za práva žen. Zjednodušeně bychom mohli mluvit o radikálním umění (kontrastem vůči konceptuálnímu), nosným rysem je téma, které určuje formu.

Každá autorka je radikální svým lidským, léta rozvíjeným příběhem. Rozhoduje stupeň obnažení vnitřního světa, který má u každé ze zastoupených umělkyň jinou podobu, jež může být někdy bezprostředně zřejmá, jindy skrytá do soustavy znaků a symbolů. Široký generační rozptyl vybraných autorek odkazuje až do poloviny 60. let 20. století, avšak výběr prací byl udělán s ohledem na jejich poslední tvorbu.

„Tato výstava se tudíž zásadně liší od záplavy výstav,

týkajících se genderu a feminismu,

jejichž aspekty nechává stranou“,

připomněl Karel Srp

„soustřeďuje se na vlastní výpovědi,

vyjádřené prostřednictvím uměleckých děl,

bez jakéhokoli ideologického či sociálního pozadí.“

Široký generační rozptyl vybraných autorek ukazuje na radikální přístupy umělkyň, které rezonovaly na poli umělecké scény (i té mezinárodní) od 60. let 20. století po současnost. Nejen svou tvorbou a vytrvalostí zůstat po celý život umělkyní, i přestože to pro většinu z nich nebylo jednoduché, ale také svéhlavým postojem k životu, se zapsaly mezi nejvýraznější aktérky a ukázaly svůj silný vliv.

Vystavující umělkyně:

Alena Kučerová (* 1935 Praha)

Jitka Svobodová (* 1941 Praha)

Veronika Šrek Bromová (* 1966 Praha)

Veronika Holcová (* 1973 Praha)

Karíma Al-Mukhtarová (* 1989 Praha)

Autorky jsou především radikální svým přístupem ke každodennímu životu, svojí nekompromisní cestou, vedoucí je za vytčeným cílem. Životní situace se jim zpětně propisují do přístupu uměleckého vyjádření. Tato výstava je založena na překrývajících se diferencích obsahu i formy.

Zastoupené umělkyně patří mezi výrazné individuality, které jsou natolik samostatné a soběstačné, že se nemusí vázat k určitému uměleckému proudu, ke skupině, galerijnímu okruhu, názorovému proudu.

Každá sleduje dlouhodobě svoji svébytnou představu. Nespojuje je ani, žádné gesto, ani generační příslušnost. Rozpětí jejich narození je značně široké, mezi datem narození nejstarší a nejmladší autorky je 70 let.

Alena Kučerová (grafička patřící pod skupiny UB12) - nebyla na vernisáži přítomna

od 1996 skládá obrazy - objekty na pozadí své techniky perforovaných plechů. Vrství přes sebe jednotlivá materiálová pole jako zášlehy vzpomínek, zasahujících do přítomnosti.
materiál ji charakterizuje a zároveň určuje směr
stejně tak její odhodlání v osamělém soužití s přírodou
na výstavě je prezentována matrice perforovaného plechu Můstek přes strouhu z roku 1982, působící jako pomyslný střed autorčiny tvorby

Časy, 1996 - 1998, 66 x 103 cm

Jitka Svobodová

první žena-profesorka na pražské Akademii výtvarných umění
považuje pětici kreseb ze série Velkých polštářů (2019) za nejryzejší výrazové zúžení, jehož dosud dosáhla, při zachování velké senzitivní plnosti. Soubor kreseb se odehrává ve škálách hutně přes sebe vrstvených šedých, do sebe sevřených pastelů. Rozvíjejí zvolna se měnící polohy, silně zobecněného předmětu při zachování stejného formátu

Práce Veroniky Bromové představují dvě polohy její současné tvorby, využívající digitálních technologií, jednak panoramatické, rukou tažené krajiny, ve kterých se objevují ještě zbytky autorčina těla jako sepětí oka kamery a prchavého, bezprostředního gesta, jednak tři videorámečky s bezprostředními, mizejícími záznamy reality.

Veronika Holcová je představena ve své figurální poloze, jemných, mnohoznačných bytostí (Fairy Tales, 2017-2020), z nichž některé můžeme rozeznat a spojit si je s přežívajícími kulturními vzorci, jiné jsou výtryskem čisté představivosti. Autorčino nevyčerpatelné oživování základních vzpomínkových zdrojů chrlí překvapivé přízračné, hravé přízraky. Nad soustavou rytířů, rádců a obojživelníků bdí dva dvoumetrové obrazy, z nichž jeden, vycházející z předlohy obojživelníka, připomínajícího personifikované znamení vah, dostal pojmenování podle názvu výstavy, druhý, skotačící v prázdnu, se jmenuje Rytíř.

Rovněž Karíma Al-Mukhtarová je na výstavě přítomna dvěma polohami své poslední práce. Její ručně vyšívané skleněné tabule jsou dokladem vytrvalého soustředění. Z bohaté škály prošívaných materiálů (dřevo, keramika, kůže…) našla formu ruční výšivky do skla (soubor Inner Feeling, 2019-20), ve které střídá vzájemně se podobající ornamenty, pocházející z různých oblastí. Do nečekaných souvislostí se tak dostává řecký a yucatanský ornament.

Druhou polohu autorčiny práce představují keramiky, soustředěné do obsáhlého souboru posmrtných zavazadel (Post-Mortem Luggage, 2020), z nějž byly na výstavu zařazeny poslední keramická lana, ve kterých autorka formovala hmotu hlíny až na pokraj jejího fyzického rozpadnutí. Dospěla tak k mezi vlastní realizace, na níž se pohybují i zbývající autorky, zastoupené na výstavě.

Kurátoři výstavy: PhDr. Karel Srp a Karolina Juřicová