Úvod > Putování skřítka Všudybýlka aneb když entomolog s fantazií napíše příběh pro děti, poučí se s nimi i jejich rodiče

Putování skřítka Všudybýlka aneb když entomolog s fantazií napíše příběh pro děti, poučí se s nimi i jejich rodiče

18.08.2024 17:48

Putování skřítka Všudybýlka

Radomír Socha

Ilustrace: Josef Quis

V jednom čistém lese se nachází chaloupka a v ní žije podivný skřítek Všudybýlek.

Je od narození příliš zvědavý, a tak se rozhodne vydat do světa.

Při svém vandrování zažije spoustu dobrodružství i legračních příhod.

Spolu se skřítkem Všudybýlkem se naučíme poznávat ptáky podle jejich zpěvu,

ale také jiná zvířátka, rostliny a především houby.

Na svých cestách bude Všudybýlek přespávat napřed v ulitě

a později dokonce i v malém autíčku, které najde v lese.

Jenže to mu sebere kluk Honzík ze statku a uloví s tím i spícího skřítka Všudybýlka.

Bude chtít prodat do cirkusu!

Naštěstí Všudybýlka zachrání veverka a ukáže mu další podivné věci,

které v lese poztráceli houbaři.

S nalezeným zapalovačem pak Všudybýlek málem podpálí vousy skřítka Hojílka.

Všudybýlek se nakonec dostane i do města lidí,

kde ale zažije spoustu nepříjemných příhod.

Rozhodne se proto vrátit nazpět do své rodné chaloupky.

Pozná totiž, že je pravdou pravdoucí, když se říká,

všude dobře, doma nejlépe.

Žádné vyumělkované fantazírování…

Knížka osvědčeného autora knih odborných, ale i knížek pro děti, v sobě zcela nenásilně slučuje pohádkový příběh a odbornou rovinu. Ano, odbornou. V každé kapitolce se děti, ale určitě v mnohém i dospěláci dozvědí, nenápadně, jen tak prostými srozumitelnými slovy, která nezavání školometstvím, něco o přírodě. A v pojetí takovém jak je to vhodné k věku dětí a dostačující k jejich základnímu vzdělání. To vše je ale umně zabaleno, do sice ryze pohádkového, ale rozhodně ne nesmyslně fantaskními efekty přebujelého, příběhu, jakými je dnes náš trh dětské knihy zaplaven.

Stejně tak ilustrace Josefa Quise nepodléhají současným trendům, postavičky nejsou jen naskicované a akční, ale mají výraz, skřítek Všudybýlek v každé situaci zachycené výtvarníkem, má reálný výraz, korespondující s vyjadřovanou situací. Styl kresby vychází z klasických ilustrací, působí jako nepočítačová animace s pevnou linkou, svěžími, plnými barvami a to vše i v detailech, které se nemusí ani hned plně objevit.

Čili, každá holčička a každý kluk, kteří mají ještě pořád rádi knížky s roztomilými skřítky, a nehltají jen na nějakém display hrůzáky v nesmyslných fantasmagorických slátaninách, mohou směle sáhnout po Putování skřítka Všudybýlka.

Nelétá sice na nějakém tom raketovém vznášedle, ale na sojce, neprolíná nikam v čase a místě, ale pěkně si to ťapká klasickým českým lesem, veden svojí zvědavostí a ne záchranou planety, před blíže nespecifikovanými zjeveními.

Skřítek se zkrátka a dobře drží při zemi, až na tu sojku, na jejíchž zádech tu a tem popoletí, a dívá se pozorně a hlavně zvídavě kolem sebe, protože chce vědět, co je co, proč je to takové jaké to je, a nabývá reálných poznatků a zkušeností. Zažije samozřejmě i pár napínavých chvil, ale to jen díky své vlastní zvědavosti a také vlastně poučných.

Putuje proto, že chce znát, kdo všechno žije v našem českém lese, chce poznat, co kolem něj roste a k čemu je to dobré, a hodně, ale opravdu hodně, se dozví o lesních plodech zvaných houby. Při jeho putování se seznamuje také s obyvateli lesa a všichni jsou tam k sobě hodní, všichni si navzájem pomáhají a mají se rádi. Inu, jak říkám, pohádka...

A že si nevymýšlíme, že to nepřeháníme?

Tak sleduje s námi:

Všudybílek dozvídá mnoho zajímavého a důležitého o zpěvech těch u nás nejběžnějších ptáčků, aby je napříště poznal i po hlase (str. 10 – 11). Na Všudybýlka čeká divoké prase a pan Hajný, který ho poučí o těchto tvorech, se kterými nejsou žerty, ale také mnohé o tom, jak žijí a čím se živí (str. 15 – 16). Všudybílek se seznamuje především s houbami a zejména pak s chorošem, ale také se dozví něco o úžovkách (str. 20 – 25). Všudybýlek setkává a seznamuje s hlemýždi a pavouky. Všech se zvědavě ptá, kdo jsou a co dělají, a oni mu to rádi jednoduše vysvětlí (str. 26 – 32). Všudybýlek potkává ježka, šneka, kobylku a vážku, u všech zkouší, jaké by to bylo, kdyby ho nosili, vozili, ale zjišťuje, že sice ochotni jsou, když jim s něčím pomůže zase on, ale nedaří se to (str. 33 – 39). Všudybýlek prodělá i rychlokurz o léčivkách, seznámí se s netopýry a světluškami, o nichž mu vykládá starý a moudrý skřítek Hojílek (str. 40 – 47). Všudybýlek potká raka a dostane malou lekci z ekologie a rybářství, což ho, tak jako všechno, strašně moc zajímá (str. 48 – 55). Všudybýlek prožije také něco hodně ale hodně zajímavého, ale především nebezpečného, co ho sice také poučí, ale trošičku jinak, než při jeho předchozích setkáváních a poznáváních (str. 56 – 60). Všudybýlek také - díky své zvědavosti - zavítá až na statek, kde se sice seznámí s tamním životem, ale také s kozlem, slepicí, dozví se vše o vajíčkách a kuřátkách a na mále má to při jeho setkání s kočkou (str. 61 – 68). Všudybýlek objeví princip zrcátka, vyzkouší si mobil a bublifuk. Věci, které do lesa nepatří, ale které se tam po lidech bohužel nacházejí. A stále více (str. 69 – 76). Všudybýlek se nechá veverkou dopravit až do města lidí, protože chce – ve své věčné zvědavosti - poznat jak tam žijí lidé. Ale tak poznává, že město opravdu není nic pro skřítky (str. 77 – 81). A tak se Všudybýlek rád vrací tam, kam patří, do svého rodného lesa, mezi své kamarády a tam poznává Rosněnku a hlavně, hlavně, poznává, že doma je doma… (str. 82 – 90).

Radomír Socha

Autor textu je především vědecký pracovník v oboru entomologie. Zabývá se také mykologií.

Pracoval v Biologickém centru AV ČR, kde publikoval, jako autor či spoluautor, 16 odborných titulů o houbách. Ve volném čase se však věnuje fotografování přírody, malbě obrazů, psaní poezie a pohádkových příběhů o skřítcích a o poznávání přírody, kam v nenásilné míře pronikají jeho mistrně podávané informace pramenící z profesní odbornosti. Takovýchto knížek má zatím na svém autorském kontě 13, pokud k nim zatím už nějaká další nepřibyla.

Názvy naznačují, že se autorsky drží svého tématu.

(Kouzelná hmyzí škola, Jak skřítkové a děti chránili les, Kouzelný herbář skřítka Bolhoje,

Vílí býlí, Skřítek Svatojánek, víla Lucinka a zvířátka,

Skřítek Křesadýlko a jeho neobyčejná dobrodružství, Vesele o zvířátkách a houbách, Pohádkový atlas hub, Skřítek Křesadýlko a víla Rozárka, Tajemný život sněhuláků,

Houboví skřítkové, Lexikon houbových skřítků a samozřejmě i Putování skřítka Všudybýlka)

Josef Quis

Autor ilustrací je zkušený ilustrátor dětských knih. Na svém kontě jich mám asi patnáct. Pracoval také jako animátor pro Krátký film Praha (studio Prométheus v Ostravě). Spolupracoval na animovaných filmech 'Kantiléna', 'Indické rozprávky' nebo 'Báječná show'. Od roku 1991 je na volné noze. Uspořádal už několik samostatných výstav a je členem známé ostravské surrealistické skupiny 'stir up'. Animuje také CD-R hry pro děti. Knížky s jeho ilustracemi vycházejí často i ve slovenštině.

(Dědovy říkánky – Abeceda, Česká říkadla pro nejmenší, Bagřík Toník si hraje,

Naše nejkrásnější pohádky, Hádej, hádej, hadači, Červená Karkulka,

E-Kníha: Neuvěřitelná dobrodružství se Snovíkem,

Václav Čtvrtek – Jak splávek načaroval dubového mužíčka,

Detektiv Koumes – Letní případ, Detektiv Koumes – Zimní případ,

Říkadla pro maličké dětičky a Putování skřítka Všudybýlka)

Text: Richard Koníček

Ilustrace: z knížky Putování skřítka Všudybýlka