Úvod > Putování se sobíkem/ AÏLO: UNE ODYSSÉE EN LAPONIE / AILO’S JOURNEY / aneb o králi severské tundry…jak lze žít v ledové poušti…

Putování se sobíkem/ AÏLO: UNE ODYSSÉE EN LAPONIE / AILO’S JOURNEY / aneb o králi severské tundry…jak lze žít v ledové poušti…

15.03.2019 15:18

Cinema City Nový Smíchov - Praha

14. 3. 2019

Na novinářské projekci režisér Guillaume Maidatchevsky osobně uvedl francouzský dobrodružný velkofilm Putování se sobíkem, který natáčel ve Finsku v laponské přírodě za polárním kruhem.

Film Putování se sobíkem vypráví o 1. roce života divokého soba, křehkého a zranitelného ještě mláděte , který se musí potýkat s nesčetnými výzvami a nebezpečenstvími. Jeho velké dobrodružství se odehrává ve Finsku, v nádherné laponské přírodě. Průvodcem na sobíkově cestě je Marek Eben, který namluvil český komentář.

Mezi svítáním a stmíváním

Náš hrdina je malý sob a jmenuje se Ailo. Právě se narodil v Laponsku, což je krajina na severu Evropy, jejíž největší část leží až za polárním kruhem. Nezní to moc povzbudivě. Takový sobík si ale na drsné podmínky snadno navykne. Hned po narození se dokáže rychle postavit na nohy, stačí mu na to pouhých 5 minut. Za dalších 5 minut se naučí chodit a do čtvrt hodiny umí plavat i pelášit sněhem. Díky svým širokým kopýtkům se může v závějích pohybovat rychle a na pastvu také není příliš náročný. Spokojí se s trochou trávy i mechu, ale jeho nejoblíbenější pochoutkou je lišejník. A jestli je mu zima? Kdepak. Mohutná srst mu umožňuje přežít teplotu i okolo -40° C. Při svém putování Laponskem Ailo potkává další obyvatele této nádherné krajiny. Ať již hbitého hranostaje, nebezpečné vlky, chytrého rosomáka, polární lišku, chundelatou veverku, tichou sovu nebo vysoko létajícího orla. (oficiální anotace distributora)

Natáčení filmu uprostřed divočiny a v hlubokém mrazu nebylo jednoduché. A natáčení s mnoha zvířecími hrdiny vše jen komplikovalo. I tak spolupráci s hlavním hrdinou ocenil režisér filmu Guillaume Maidatchevsky slovy:

„Ailo si i během natáčení prožíval svůj svobodný život

vlastně si z nás nedělal žádné starosti.

Byl velmi zvědavý, aktivní a neměl z nás vůbec strach.”

Po projekci barevného snímku v Cinema City následovalo

setkání

rozhovor

s režisérem Guillaume Maidatchevkym

Po projekci, ukončené spontánním potleskem přítomných novinářů, předstoupil před publikum vzácný host, režisér a scénárista filmu Guillaume Maidatchevsky.

Tereza Jíravová, PR Manager jej uvedla slovy, že původní byl také záměr přivést i Marka Ebena, jenž namluvil český komentář, ale že se Marek Eben musel omluvit, neboť právě v tuto dobu je na vystoupení mimo Prahu. Vzkázal nám, ať se nám film líbí, a že nám závidí, neboť on sám ho ještě na projekčním velkém plátně neměl příležitost vidět.

Pak už se pozornost zaměřila na přítomného režiséra Guillaumeho Maidatchevského

Především padl první dotaz, jak vznikla myšlenka takovýto film natočit?

Sympatický mladý muž nám vzhledem k značně intimním světelným poměrům v sále, takže v jakémsi stínovém divadle, sdělil, že námět filmu byl dost nečekaný. Zasloužily se o něj jeho děti. V jednom z rozhovorů s nimi totiž zjistil, že mají značné povědomí o exotických zvířatech z Afriky, Tichomoří a jiných konců světa, zatímco o evropských zvířatech vědí pramálo.

Je to důsledek atraktivních přírodních snímků, jež se převážně věnují těmto lokacím a fauně tam žijící. A protože Guillaume Maidatchevsky je biolog, rozhodl se natočit film o králi severské tundry, sobu.

Další logická otázka byla nasnadě: jak vznikl scénář takto nelehkého úkolu?

Guillaume Maidatchevsky prozradil, že po rozhodnutí si pro dané téma připravil asi 80 stránek scénáře. Příběh byl pak ideální kostrou pro budoucí film. Ale situace v praxi nebyla tak snadná. Jednak se konání a chování zvířat nevyvíjelo podle scénáře, ale podle nich a jednak se před oko kamer dostaly i záběry, se kterými předem nepočítal a ani nemohl. To však nebylo vůbec na škodu věci.

Guillaume Maidatchevsky scénář trpělivě přepracovával přímo na místě, podle okolností a při tom stále sledoval - byť s různými peripetiemi - osnovu původního scénáře. Kameramani, kteří zachytili, co původně ani neměli natočit, byli režisérem poučeni, aby se nenechali rušit, klidně natočili vše, co se jim naskytne, a to s nevyšším pochopením a trpělivostí. Dokonce prý například při divokém natáčení divoce se míhajícího se hranostaje, režisér instruoval kameramana slovy:

„Vydrž,

toč,

a pamatuj si,

že v té chvíli jsi hranostaj i ty,

tak se chovej jako hranostaj a mysli jako hranostaj. “

A nečekaně získané záběry pak zapracoval do děje a do scénáře.

Za jakých podmínek se točilo? byl další velký otazník pro všechny projekci přítomné

Guillaume Maidatchevsky konstatoval, že běžně bylo minus 40 stupňů Celsia, že to byla náročná práce, ale že jim pomohla speciální technika, a to i pro zahřátí.

V této fázi vstoupila do ´černého divadla´ i Alice Aronová z distribuční firmy CinemArt. Na ni pak byla mířena otázka, jak se jí podařilo pro český komentář sehnat Marka Ebena.

Hned nám odpověděla, že ho ´přesvědčili´, ale z dalšího povídání vyplynulo, že to zas až tak složité nebylo, že se Marek ujal úkolu rád, a to se svým proslulým stylem a přednesem.

Další otázka byla také logická. Proč v CinemArtu zvolili právě tento film?

Alice Aronová potvrdila, že jejich společnost měla zájem uvést film na náš trh. Po jiných specifických francouzských produkcích (Medvědi, Putování tučňáků či Mikrokosmos) bylo zřejmé, že takovéto filmy francouzská produkce umí vynikajícím způsobem.

Zajímali jsme se, kdy bude česká premiéra a kdy byla premiéra francouzská?

Odpověď Alice Aronové byla mile překvapivá. Francouzská premiéra byla 13. 3 2019 a česká bude 21. 3. 2019. Tedy pouze 8 dní po té francouzské. Což je velký úspěch společnosti CinemArt.

Pak už byl zase na řadě Guillaume Maidatchevsky. Otázky mířily k organizační stránce filmu. Jak dlouho se natáčel, kolik materiálu nashromáždili a podobně?

Režisér a scénárista nám sdělil, že natáčeli celkem 150 dní a že získali 600 hodin natočených materiálů, z nichž ve filmu spatříme pouhou necelou hodinu a půl (86 minut).

Otázku záměru a divácké cílové skupiny nám Guillaume Maidatchevsky vysvětlil následovně.

Film je koncipován jako pohádka. Záměrně se ale snaží nebýt jen čistě dětským filmem, protože ten pak sledují jen děti, zatímco rodiče příliš neoslovuje a nemohou si po zhlédnutí s dětmi o filmu povídat. Proto je film připraven jako rodinný, aby i děti a rodiče ve filmu našli své a byl důvod jak ke společnému sledování, tak k následným diskuzím.

Zajímali jsme i o to, kdo namluvil komentář ve francouzském originále, a dozvěděli se, že byl svěřen jednomu populárnímu francouzskému zpěvákovi, který dělí svůj repertoár jak mezi dospělé, tak mezi děti. Je znám proto oběma stranám tohoto rodinného filmu.

Další důvod, pro rodinný film, bylo pojmenování sobíka. Není tak jen biologicky obecné zvíře, ale stává se tím osobnější postavou. Není už jen sob, ale je to prostě Ailo.

Na závěr rozhovoru nám autor snímku dodal dvě výmluvné ´historky z natáčení´.

Ta první je z jeho příletu do Laponska. Z letiště se přepravoval taxíkem. Taxikář, když poznal, že jde o cizince, se zajímal se o to, co ho do Laponska přivádí. Když mu Guillaume Maidatchevsky oznámil, že jde točit film o sobech, byl taxikář zcela v šoku. Byl překvapen tím, že zahraniční tvůrce jede až do Laponska, aby tam točil film o tak nudném a blbém zvířeti, jakým je sob.

Druhá historka je z jeho konzultací s vědci, kteří měli zájem film vidět. A po jeho zhlédnutí jeden z nich se Guillaumu Maidatchevskému přiznal, že se se soby vědecky zabývá už 20 let, ale že si až díky filmu uvědomil, jak specifické a skvělé zvíře sob je a že sob je vlastně tvor s mimořádnou osobností.

Obě reakce dokládají potřebnost tohoto a jemu podobných filmů pro náš pohled na evropskou přírodu. A jak se zdá, plní i původní předsevzetí autora, přiblížit evropským dětem a jejich rodičům, evropskou zvířenu, která není o nic méně zajímavá než ta - pro nás - exotická.

A pak už nastalo fotografování mimo projekční sál kina do foyeru, takže autor snímku i nás, na www.www-kulturaok-eu.cz, poctil svým vlídným pohledem a bylo konečně na něj vidět.

(text: Richard Koníček)