První ročník Magic Carpets: Urban skanzen aneb proč se současná města tak sobě navzájem čím dál více podobají?!
Clam - Gallasův palác/přízemí - Praha
13.7. - 3. 8. 2018
První ročník Magic Carpets, evropské platformy, se zaměřil na umělecký výzkum vlivu cestovního ruchu a migrace na podobu městské krajiny, a s tím související změny v životě obyvatel.
Na vernisáži nové výstavy v Clam- Gallasově paláci, výstavy, v jejímž názvu Urban skanzen se objevuje pojem skanzen, kterým byla původně označována muzea pod otevřeným nebem, jsme se po slavnostním zahájení ve 2. patře Clam- Gallasova paláce seznámili s díly 4 umělců (Daniela Baráčková, David Možný, Jan Pfeiffer, Daniel Tollady) a s videoinstalací ateliéru Intermedií FAVU VUT pod vedením Pavla Sterce.
V daném slovním spojení však vypovídá o daleko citlivějším a přitom pejorativním označení atraktivních historických částí měst, která byla nadměrným přílivem turistů zbavena autentického života a přeměněna na inscenované kulisy pro návštěvníky.
´Neviditelná všemohoucí ruka´ volného trhu diriguje vystěhovávání rezidentů a mizení místních obchůdků, které jsou nahrazeny projekty luxusní spotřeby a řadou obchodů se suvenýry, lačnícími po kýči zfalšované tradiční tvorby. Tento fenomén nezbytně vede k proměně funkce těchto městských lokalit, z nichž se stávají prvoplánové atrakce, připomínající pouťový provoz (na www.www-kulturaok-eu.cz jsme si přitom vzpomněli na nedávnou akci k podpoře turismu (kde místní lidé nejsou vůbec místní), kterou můžeme pozorovat v Českém Krumlově).
V zájmu prezentace a maximálního komerčního využití v rámci cestovního ruchu se z některých kulturních památek díky přehnané a někdy až nesmyslné ochraně stávají mumifikované ´idoly´, zatímco jiná unikátní díla architektury a objekty, které leží mimo turistické oblasti, jsou bez sebemenšího váhání odsouzena městskými úředníky k demolici.
Hlubší vhled do problematiky vlivu cestovního ruchu na městskou krajinu
přináší Boris Groys
ve své eseji Město v éře turistické reprodukce,
kde dospívá k závěru,
že zatímco romantická turistika v 19. století přispívala k monumentalizaci města
- pohled procházejícího turisty transformoval ´
dočasnost na trvalost, prchavost do nadčasovosti, efemérnost do monumentality´,
v postromantické éře již necestují jednotlivci.
Místo toho nyní opouštějí místa svého původu
a kočují po celém světě nejen jednotliví lidé,
ale i věci všeho druhu, znaky a obrazy odvozené od místních kultur.
Redundantní architektonické a umělecké styly,
politické předsudky, náboženské mýty a tradiční zvyky
již nejsou nadále určeny k tomu, aby byly překračovány ve jménu univerzality,
ale aby byly turisticky reprodukovány a šířeny na celém světě.
Ačkoli svobodné nomádství vnímáme jako základní civilizační hodnotu,
jako způsob,
jak si lidé osvojují vztah ke kultuře a tradicím různých civilizací,
cestovní ruch,
jenž objevoval kulturní rozdíly a lokální identity,
jehož podstatou bylo hledání estetických zážitků,
mezitím se přesunul na novou úroveň.
Současná podoba globálního cestovně - zábavního průmyslu
přepisuje vztah mezi městským ou-topos a světovou topografií.
Dochází k paradoxní petrifikaci lokálních kultur a identit
vedoucí k jejich homogenizaci
- města -
se tak sobě navzájem čím dál více podobají.
Jedním z důsledků takového procesu je,
že skutečné diference nevznikají mezi jednotlivými městy,
ale uvnitř nich.
Dochází ke gentrifikaci,
vytváření městských center a periferií,
turistických a kulturních čtvrtí,
bujení kulturních ´průmyslů´,
ruku v ruce s proliferací vyloučených lokalit
a
privatizací veřejného prostoru.
Daniel Tollady
- je hostující umělec z Kentu, který během měsíčního rezidenčního pobytu v Praze zkoumá uvedenou problematiku. Za spojující ústřední prvek svého uměleckého výzkumu zvolil mapu, kterou pak reprodukuje a přenáší na různé objekty každodenního života. Tato mapa bodově zachycuje řadu osobních prožitků a sleduje síť místních příběhů tak, aby je znovu epizodicky rozprostřela do prostředí opuštěného pokoje, čímž vzniká archiv urbánního života.
Videoinstalace ateliéru Intermedií FAVU VUT pod vedením Pavla Sterce
s názvem Last Word
je založena na principu sémantické agregace a významové dedukce.
Jde o jakousi konceptuální hru:
napřed každý zvlášť
a
postupně ve stále větších skupinkách shlukují slova a videa,
agregují sémantické ´paprsky´ k jednomu, centrálnímu:
na poušti dospějí všichni dohromady ke slovu,
které homeopaticky zahrnuje všechna předešlá.
Je to slovo ´rtěnka´.
Instalace vznikla v roce 2016 při příležitosti ateliérového výjezdu do Izrael
e a kopíruje strukturu největší solární elektrárny Ashalim,
která pomocí 50 tisíc zrcadel směruje světlo do jediného bodu,
kterým je černý tubus, ohřívající vodu, jež je využívána k výrobě elektrické energie.
Daniela Baráčková
- do tématu vnáší mezigenerační přesah, prostupující příběhem Plumlova. Velkorysá venkovská rezidence, navržená knížetem Karlem Eusebiem z Liechtensteina původně jako čtyřkřídlý zámek, jejíž dokončení kníže svěřil svému synovi, nebyla nikdy dostavěna.
- autorka na ambice dospělého světa pohlíží očima dítěte, nezatíženého ani etickými a společenskými normami, ani konzumní ideologií současnosti, a její hravá estetika zprostředkovává velice osobní sdělení. Řada kreseb je vystavena formou nálepek, které navozují pocit nedávné přítomnosti autentického příběhu v prostoru. V tomto podání nejde o kritiku dopadů globalizace ve vztahu ke kvalitě veřejného prostoru nebo urbánnímu myšlení, ale jde jí spíše o znázornění osobního světa, a jak píše kurátorka Markéta Žáčková, „soustředí se na přesuny ideových a výrazových režimů mezi osobním a veřejným, intuitivním a poučeným, náhodným a promyšleným“.
Jan Pfeiffer
- natočil pro danou výstavu krátký film, v němž promítnul příběh šlechtické rodiny Gallasů na svoji vlastní rodinu. V jeho provedení se tedy příběh opouštění stává velmi osobní, ať už z toho důvodu, že on sám vyrůstal v samém srdci turistické Prahy a byl časem nucen tuto lokalitu pro její rušnost opustit, nebo díky jeho tradičně citlivé scénografii pracující s historickými stopami.
David Možný
- je známý především jako autor precizních a monumentálních videoinstalací, které diváka přenášejí do fiktivních anachronických prostředí dojímajících svou utopičností. Pro tuto výstavu však vytvořil prostorovou instalaci se zvukovou stopou, která reflektuje každodennost pražské metropole.
Kurátorka výstavy: Elis Unique
Architekt výstavy: Miloš Marek
110 00 Praha 1
Husova 20
Máme otevřeno denně: 11.00 - 19.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 79 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
https://www.danieltollady.co.uk/