31.10.2021 18:13

 

Správa železnic otevřela, sice zatím ještě stále v tzv. „provizorním režimu“, podchod zvaný „severní“ spojující Hlavní nádraží a jeho nástupiště, nejblíže je to 7. s Prahou 3, krátkou pěší trasou vedoucí od bezbariérového výstupu z nástupiště, podél moderního a zbrusu nového Churchill Square až na Seifertovu ulici, za železniční nadjezd nazávaný lidově U Bulhara.

 

 

Stavební práce trvaly přibližně 16 měsíců a za 219,55 milionu korun je realizovalo sdružení firem MTS+HT CZ – Podchody hl. n., jehož společníky jsou Metrostav a HOCHTIEF CZ.

Snad jen zázrakem, až do existence tohoto podchodu, nedošlo v těchto místech k fatální nehodě, protože – jak uvedl při otevírání podchodu práv ě tudy, ale po povrchu, tedy v kolejišti a projíždějícími vlaky, tudy - už před osmi lety - při jakémsi studentském průzkumu přeběhlo za jednu jedinou směnu (!) 1 200 hazardérů!!!

 

 

Zajímalo nás, jak to opravdu funguje

 

Vžili jsme se do role osob, které potřebují překlenout úsek z Vrchlického sadů na Žižkov, řekněme, na náměstí Winstona Churchila. Tedy dostat se přes objekt Hlavního nádraží. Většina tímto směrem mířících přijede pravděpodobně metrem trasou C a vystoupí na stanici Hlavní nádrží.

 

 

Odtud vyjede po pohyblivých schodech či výtahem do nádražní haly nacházející se pod magistrálou, zhruba na ploše někdejší severní části Vrchlického sadů.

 

 

K dalšímu postupu je třeba se dostat do úrovně horná části haly, kam vedou jak schody pohyblivé, tak pojízdný chodník pod ukazateli odjezdů vlaků. Až k prostoru se sedačkami a hlavně legomodelem hlavního nádraží. Kdo nemá děti sebou, může pokračovat plynule dál, kdo je ale má, ten se tu zastaví a počká, než si vyzkoušejí tři tlačítka ovlivňující osvit podchodů, nástupišť a pohyb účelových vozíků na nástupištích a také pohyb některých legopostaviček na nástupišti vláček očekávajících.

 

 

Pak je třeba zahnout vlevo, až do poslední nové chodby propojující všechna kolejiště.

Kdo nespěchá, zajde si kousek prostřední chodbou, pod stále ještě „mrtvou“ Fantovou kavárnou, kterou spatří kruhovým podhledem zdola, a na chvíli se zastaví u Památníku rozloučení, kde jsou stále umístěny svíčičky jako vzpomínka na šílenou.

 

 

Chceme-li ale pokračovat na Žižkov, na konci této chodby, bychom museli překonat schod na nástupiště jít kus po něm a pak zase dolů k poslednímu úseku vedoucímu k výstupu směr Žižkov. Na konci chodby je návod, ale lepší je se od Památníku rozloučení vrátit do haly a jít a k poslední levé chodbě pod jednotlivými kolejišti. Ta vede přímo a bezbariérově k východu na Žižkov.

 

 

Je to nejmodernější chodba stále se revitalizujícího Hlavního nádraží a je to na ní znát. V závěrečném úseku je vyzdobena reprodukcemi starých pohledů na dnešní Hlavní nádraží, ještě s kompletními Vrchlického sady a tramvajovou dopravou s obousměrnými stanicemi přímo před budovou nádraží. Najdeme zde i snímky z výstavby nové haly a také rychloposuv obrazového dokumentu a budování podchodu.

 

 

Pro osoby s kočárkem, na vozíku či s přemnoha zavazadly je tu výtah na povrch, pro ostatní pojízdné schody a pro silné jedince i schody nepohyblivé.

A jsme na povrchu – vítejte na Žižkově. Okolí výstupu z podzemí je zatím opravdu spíše provizorní, ale bohatě stačí. Vylepšení budou bonus, již tak dobré věci. Cestou do Seifertovy ulice, podél komplexu nazvaného Churchill Square, se můžeme kochat pohledem na vlaky, kolejiště a nezvyklý pohled na historickou nádražní budovu. Vzrušení nám zajistí - vzdor všemu co se pro nás cestující a odtud tam, či odtamtud sem, putující učinilo – pohled na dobrodruhy i nadále bloudící mezi kolejemi a projíždějícími soupravami či posunujícími drážními vozidly.

Inu, jak nám kdysi s hrdostí mileniálního mládí pohrdavě vysvětlila jedna aktivistka:

Červená na semaforu u přechodu pro chodce už dávno neznamená, že by se mělo zastavit, to je přežitek totáče, ale znamená, že si máme dát bacha, protože by mohlo jet auto, a a je na naší svobodné vůli, zda přecházet chceme či ne. Nikdo nám už nesmí diktovat. Tak jiní svobodymyslní tedy asi dál budou putovat kolejištěm. Totáč je přece za námi a svobodná volba před námi, že…

 

 

A nyní něco faktů pro pořádek  

 

        

Stanice metra trasy C Hlavní nádraží

Otevřena byla v roce 1974. Směrem ke stanici Muzeum, jde o vůbec nejkratší pražskou trasu mezi zastávkami.  Autor jejího architektonického řešení byl Jiří Trnka. V roce 1967 začala stavba metra Hlavní nádraží (první a nejstarší stanice metra v Praze). Původně nemělo jít o metro, ale o podpovrchovou tramvaj. A změně na metro došlo k rozhodnutí později a tka má stanice dvě boční nástupiště namísto středového..

 

 

Podzemní odbavovací hala metra a Hlavního nádraží  

V letech 1972–1979 vznikla návazně nová podzemní odbavovací hala (dnes označovaná jako brutalistního slohu. Zlikvidovala část Vrchlického sadů. Autory je kolektiv architektů (Josef Danda, Jan Bočan, Julie Trnková a Alena a Jan Šrámkovi). Po střeše haly vede Severojižní magistrála, ta co nejen že přetla hlavní město ve dví, ale také odřízla historickou budovu od jejího okolí.

 

 

Lego kopie Hlavního nádraží

Jedná se o opravdu věrnou kopii pražského hlavního nádraží na ploše 15 čtverečních metrů.  Model LEGA Správě železnic zapůjčila bezplatně firma Crestyl na neurčito. Model je proveden v řezu, takže umožňuje pohled do vnitřních prostor, na kolejiště, včetně cestujících, průvodčích nebo dispečerů. Sestává z 342 tisíc kostiček Lego, váží 2700 kg, vysoký je 2 m a sestavení trvalo 2 137 hodin.

 

 

Památník rozloučení

Hlavní nádraží má mnoho společného se sirem Nicholasem Wintonem, který zachránil 669 převážně židovských dětí tím, že je odtud poslal osmi zvláštními vlaky do Velké Británie. Proto je na 1. nástupišti od roku 2015 Sousoší Nicholase Wintona a zachráněných dětí od Flor Kentové. Od roku 2017 nese Wintonovo jméno nově otevřená čekárna Českých drah a z téhož roku je i Památník rozloučení v podchodu nádraží. Pamětní deska ze skla představuje kopii dobových vlakových dveří s odlitky rukou dětí a rodičů, upomínající na loučení dětí s rodiči. Wintonovy děti - Zuzana Marešová a lady Milena Grenfell-Baines - spolu s pravnoučaty poskytly odlitky rukou na skleněnou výplň dveří, dílo skláře Jana Huňáta.

 

 

Rekonstrukce podchodu a nástupišť 1 až 4 (2008–2009)

438 m dlouhá estakáda vedoucí k Hlavnímu nádraží je součástí tzv. Nového spojení, jehož účelem je kapacitnější, rychlejší a bezpečnější propojení částí dopravního uzlu. Rekonstrukce podchodů a nástupišť i oprava a přesklení historické haly nad nástupišti zkulturnila a zpříjemnila přesuny cestujícím, lepší značení a příjemné jsou i tabule s označením odjezdů nejbližších vlaků i v chodbách a ne jen v hlavní hale, jak tomu bývalo.

 

 

Prodloužení podchodu na Žižkov

Jak uvedl GŘ Metrostavu, Jaroslav Heran, který stavbu realizoval, tak „Stavební práce na prodloužení podchodu začaly vloni v květnu a zahrnovaly mimo jiné i potřebné přeložky kolejí, stávajícího kabelového kolektoru a vodovodu a úpravy kanalizace. Během stavby došlo ke změně typu zastřešení výstupu z podchodu. Realizovaný návrh je na české železniční síti unikátní. Celá konstrukce byla provedena z pohledového betonu, v místě svítidel byl vytvořen architektonický tvar „přilbice“. Tvaru se povedlo docílit pomocí bednění vytištěného na 3D tiskárně. Samotná betonáž probíhala ze dvou směsí betonu, kdy technologové dodávající beton určovali přesný čas, kdy se použije druhá směs, aby bylo docíleno správného vzhledu konstrukce. Architekti navrhli i pobytové schody na přístupovém chodníku, kde si mohou lidé v klidu sednout a pozorovat provoz na vlakovém nádraží…“

Podchod je přístupný od 24. 9. a probíhají dokončovací práce na úpravě okolí výstupu. Podél části upravované areálové komunikace se dokončuje oplocení a venkovní osvětlení. Nová část podchodu dostala potřebný informační a orientační systém.

 

Text připravili: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.

Foto: ing. Olga Koníčková (10 x) a Marie Kubíčková DiS. (6 x)