Příliš mnoho zubů/Too many teeth aneb bejvávalo zle, zbývá už nostalgie
Museum Kampa – Praha
28. 1. – 23. 4. 2017
Na tiskové konferenci nové výstavy Příliš mnoho zubů. České a slovenské umění šedesátých let ze sbírky Galerie Zlatá husa a Musea Kampa nás přivítal jako vždy JUDr. Jiří Pospíšila vyjádřil své potěšení nad novou výstavou, stručně předeslal plán budoucích výstav Musea Kampa a poté promluvila kurátorka výstavy Helena Musilová a pak i Vladimír Železný.
Výstava, jež je zjevením v celé budově Musea Kampa a jejíž titul je inspirován jedním z dosud neznámých obrazů Eduarda Ovčáčka, zobrazujícího hlavu s příliš mnoha zuby (jakoby všeho, zejména koncem 60. let, bylo opravdu příliš), představila sice nepříliš systematický, ale zato velmi pestrý pohled na ´šedesátky´a na všechny klíčové autory té doby: Václava Boštíka, Stanislava Kolíbala, Zdeňka Sýkory, Jiřího Načeradského, Dalibora Chatrného, Evu Kmentovou, Adrienu Šimotovou, Milana Knížáka a řadu dalších. Vystavili jsme více než 200 exponátů 86 českých a slovenských autorů.
Povšimněme si především bohatosti materiálů,
které umělci 60. let začali (zcela netradičně do té doby) využívat.
Výstava je i jedním z prvních příspěvků k 50. výročí Pražského jara 1968.
Výstava vychází ze dvou největších soukromých sbírek, Musea Kampa a Galerie Zlatá husa. Meda Mládková byla přímou účastnicí 60. let a osobně se znala s většinou výtvarníků. Ne všechno, co si přála sbírat, bylo možné převézt do Washingtonu, kde žila a působila. PhDr. Vladimír Železný v 60. letech byl ještě student a svou sbírku buduje až po roce 1989, vycházeje ze své dobré znalosti prostředí ateliérů, které v období normalizace navštěvoval. Jak potvrdil, tato výstava se konala již před 3 lety v Brně, ale byla jinak koncipována.
Podle kurátorky Heleny Musilové členění výstavy do čtyř částí (z nichž 4. část je např. nepřímou reakcí na vstup sovětských vojsk v roce 1968 do Československa) vychází z důležitých dobových témat – strach, groteska, radost, 1968, deziluze... na panelech je vždy zapsáno téma, které se týká vystavených děl… jako např. Společenství I. Mikuláš Medek, Společenství II. Jiří Kolář, Magická realita, Pestrobarevná léta, Czechoslovakia goes Pop, Pod prahem, Sarkastický smích, Soukromé světy, Umění jako prostor seberealizace, Osobní experimenty, Struktura je jeden z obrazů světa, Odpočítávání, Deziluze, Vesmír a gesto/Na dřeň tvaru … a další.
Jako závěr výstavy zhlédneme některé práce ze 70. let….
Tento výstavní projekt podal ucelený pohled na silné a výjimečné období, které je stále více oceňováno jak domácím, tak zahraničním publikem.
60. léta 20. století
patří k nejsilnějším obdobím československého umění 20. století
ve šťastné shodě se zde protnuly příznivé politické a společenské okolnosti,
které umožnily vystoupení mladých tvůrčích osobnosti,
předchozím stalinistickým obdobím potlačovaných
tato neuvěřitelná energie se odrazila
jak v dobové literatuře, filmu, hudbě i výtvarném umění a životním stylu vůbec.
Vlastně 60. léta celosvětově chápeme jako rozchod s konvencemi,
odvahu experimentovat a touhu po svobodě a sebevyjádření.
(Došlo ke srážce s komunismem, která nás ale postupem času přestává zajímat,
protože vše špatné se přirozeně časem zaobluje).
Společnost se během relativně krátkého období,
jednoho desetiletí nenávratně proměnila a přijala názory, postoje a ideály,
na kterých stojí náš dnešní svět.
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková