Praha 21. srpen 1968 aneb fotograf Bohumil Dobrovolský je už také v Senátu
Předsálí Jednacího sálu Valdštejnského paláce – Praha
16. – 21. 8. 2016
Poctilo a potěšilo nás, když jsme na www.www-kulturaok-eu.cz mezi mnoha jinými došlými pozvánkami nalezli i pozvánku zaslanou předsedou Senátu parlamentu České republiky, panem Milanem Štěchem, v níž nás zval na slavnostní zahájení výstavy fotografií pana Bohumila Dobrovolského. Potěšilo nás to tím víc, že právě tento fotograf byl ve své době naším spolupracovníkem. Samozřejmě jsme neváhali a zamířili do Valdštejnského paláce, kde se přímo v Předsálí Jednacího sálu konalo slavnostní zahájení výstavy.
Vzpomínky, které nesmějí být zapomenuty
Od roku 1968, od onoho tak nešťastného 21. srpna, uplynulo letos již neuvěřitelných 48 let. Nekulaté výročí, dalo by se říci. Proč ho tedy připomínat? Inu proto, že je varováním a trpkou zkušeností, kterou je třeba i dnes i po těch letech mít nadále na paměti. A každý z nás, komu je víc jak 50 let, tyhle události na paměti má. Nějak se ho totiž dotkly a nějak je prožil. Někdo pasivně, někdo – a těch je třeba si považovat – dokonce aktivně.
Jedním z nich byl i třiatřicetiletý fotograf, v té době, ještě fotograf amatér – Bohumil Dobrovolský. On neváhal a šel do ohniska před Český rozhlas a na Václavské náměstí. A fotografoval tam. Sám ve svém úvodu k výstavě přiznal, že to nebylo ani tak odvahou jako rozhořčením, nerozvážností, ale i mladickou touhou po dobrodružství. Ta ho ostatně neopustila dodnes.
Nebyl jediný, kdo tehdy fotografoval boje, akce, chování českých lidí i chování zmatených oklamaných okupantů, kteří přijeli bojovat s jakousi fiktivní kontrarevolucí a namísto toho je obklopil houf civilistů s holýma rukama, a vysvětloval jim (dokonce rusky) cosi zcela jiného.
Ale došlo i k bojům. Horká krev, napjaté nervy a emoce na straně jedné a povely na straně druhé k tomu musely dospět. Sto osm a možná i víc mrtvých je dokladem.
Bohumil Dobrovolský stál – jak nám při zahájení své výstavy emotivně, ale bez zbytečného dramatizování sdělil – sám jen s objektivem namířeného fotoaparátu a fotografoval přímo proti hlavni namířeného samopalu.
Přežil. A přežily i jeho fotografie. Nikdy je nijak nedémonizoval, a jak můžeme i my osobně potvrdit, nikdy je dokonce ani neprosazoval. Fotografoval od té doby dál a fotografuje dodnes, a tahle malá epizoda jeho života byla už skoro zapomenuta.
Do roku 1989 to bylo lepší, mohl by o své fotografie klidně přijít, po roce 1989 to byla škoda, přišli bychom o ně my. Není totiž zase z těch událostí tak moc obrazových dokumentů, abychom je mohli přehlížet.
A tak, i my, stejně jako veřejnost, jsme až prostřednictvím výstavy v roce 2008 zjistili, že vůbec existují, jsou dokumentem historie a že jsou dílem Bohumila Dobrovolského. Od té doby se s nimi setkáváme skoro každý rok v tyto připomínkové dny. A je to dobře. Nejnověji tedy oslovují senátorky a senátoryv předsálí jednacího sálu Valdštejnského paláce.
Pár slov o výstavě
Předešleme, že jde o cílený a promyšlený výběr z fotografií Bohumila Dobrovolského. Výstava v Senátu není a nemůže být ale přístupná veřejnosti. Zájemci o fotografie autora mohou proto využít k jejich zhlédnutí paralelní výstavu v Galerii Vinohradská 12, která je všem volně přístupná (jen ve čtvrtek a 21. 8. 2016) v suterénu historické budovy Českého rozhlasu. Tam naleznou ne jen výběr, ale většinu (90!) souboru vznikléhoprávě v té kruté a pohnuté chvíli našeho národa.
Fotografie umístěné v Senátu jsou velkoplošné, na vkusných panelech, doplněné faktografickými i emotivními popiskami. Jsou důstojným průřezovým a logicky uspořádaným připomenutím událostí, jež zachycují včetně obětí, dojetí, zášti i opravdového vlastenectví.
Senátní výstavu, nevelkou rozsahem, velkou důstojností, zahájila paní senátorka Eva Syková, z pověření a v zastoupení předsedy senátu, iniciátora výstavy, Milana Štěcha.
Její úvodní slovo bylo natolik vstřícné a ozřejmující, že si z něj dovolíme citovat.
„Záměr uspořádat tuto výstavu vznikl před rokem u příležitosti pietního aktu před budovou Českého rozhlasu, kde se předseda Senátu setkal s Bohumilem Dobrovolským. I když jeho fotografie mohli po roce 1990 zhlédnout lidé ve Švédsku, Německu, Polsku, Rusku, Francii, Rakousku, USA, Maďarsku, Rumunsku či Nizozemí, širší česká veřejnost se s nimi seznámila až poměrně nedávno, především u příležitosti 40. výročí srpnové invaze v roce 2008. Tím spíše je důležité, že nyní dílo pana Dobrovolského dostává příležitost také na půdě Senátu.
Záběry pana Dobrovolského jsou neotřelé a přesně vystihující tíživou atmosféru zklamání, obav i rozhořčení obyvatel země, která je obsazována vojáky údajně bratrských národů.“
Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc., senátorka, za ČSSD a volební obvod Praha 4
V souvislosti s tématem výstavy paní senátorka také stručně připomněla i události, k nimž došlo při vpádu vojsk Varšavské smlouvy, i okolnosti, jež tomu předcházely. Závěrem zdůraznila, že s ohledem na aktuální mezinárodně-politickou situaci a v reakci na nové pokusy o legitimizování invaze, považuje za víc než nutné trpělivě připomínat to, co se tady v srpnu 1968 skutečně odehrálo. Vysvětlovat, že rozhodně nešlo o žádnou bratrskou pomoc, ale okupaci, která pak definitivně skončila až teprve odchodem sovětských vojáků v roce 1991.
Osobních vzpomínek bylo dost a dost
Auditorium zahájení výstavy odráželo stav naší společnosti. Pamětníci si nad fotkami bouřlivě sdělovali osobní zážitky a zkušenosti, oživovali vzpomínky. Nepamětníci pak poslouchali a objevovali na vlastní oči to, o čem sem tam slyšeli a mnozí ještě ani to ne.
Sám autor nestíhal odpovídat na dotazy a nadšeně u jednotlivých fotografií sděloval své soukromé pocity a ilustroval tak atmosféru oněch zběsilých momentů.
A venku, za okny, na dvoře, stál hrdě zakladatel paláce, sám velký válečník a velký vlastenec, Albrecht z Valdštejna. Do předsálí pak z portálu nahlížela pokorně leč nepřehlédnutelně, Anežka Česká. Inu dobrá společnost k připomínce této významné národní události…
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková (+ foto dole vpravo z panelové výstavy na pražském Můstku, autorem zde vystavených fotografií není pan Bohumil Dobrovolský)
