Úvod > Pragovka Gallery: Projekt Kolbenspace aneb obrazy jako průhledy do světa a prostoru, který je i není

Pragovka Gallery: Projekt Kolbenspace aneb obrazy jako průhledy do světa a prostoru, který je i není

18.11.2024 17:39

Terezie Kusbach Kolářová

Projekt Kolbenspace

od 20. 9. do 15. 12. 2024

Pragovka Gallery

„Rodina, kultura/umění, příroda, vztah člověka k člověku a člověka ke krajině,

jsou pro mne klíčovými tématy, která

reflektuji také ve vlastní tvorbě.

S narozením mého syna je pro mne, ale budoucnost naší planety

na prvním místě.“

Terezie Kusbach Kolářová, malířka a restaurátorka

„Výstava Projekt Kolbenspace demonstruje místo neutuchající tepající síly,

ve kterém Terezie Kusbach Kolářová již několik let tvoří.

Více než jiné objekty, má právě tento,

výrazně rozdílný vnitřní a vnější svět.“

Kurátorka: Julie Motyčka

Terezie pod vlivem Pragovky

Tvorbu Terezie Kusbach Kolářové známe na našem webu vlastně právě a jen z Pragovky.

Ze dvou významných výstav. Z kolektivní výstavy z roku 2018 nazvané Kořeny a další kolektivní gigavýstavy Kolaborace, z roku 2021. Stačí však nahlédnout na autorčin web a napočítáme téměř 50 výstav, z toho plná čtvrtina jsou výstavy autorské a z nichž tři se konaly v Praze…

Bilance, která pro nás vyznívá dosti smutně. Škoda Tereziiných výstav, které nám unikly. Každá je typicky její a všechny nám napovídají, o co jsme tím přišli.

Naštěstí, alespoň ta Pragovka to jistí. A proč, že právě Pragovka? Inu proto, že Terezie je rezidentkou Pragovky, tak není divu, že se zaměřuje tak ráda a tak zajímavě právě na tu Pragovku.

Jakožto správná rezidentka zde tvoří a vyskytuje se. A atmosféra tohoto industriálního prostoru, který byl vývojem doby odsouzen k zániku, vyzařuje jakési fluidum, ozvěnu dávné slávy někdejší továrny na auta Pragovky a také osudů těch, kteří zde působili, našli tu uplatnění nebo alespoň obživu. To zkrátka nelze nevnímat při pobytu v těch halách s prapůvodním posláním tak technickým, průmyslovým, výrobním, ryze racionálním.

Ale čas oponou trhnul a změněn svět, jak nás učívali ve školních škamnách a na tenhle nádherný prostor naštěstí nedopadla ta věčně se sápající neviditelná ruka trhu a developerů, ale snesla se múza umění. Pragovka žije a funguje a je stánkem alternativního umění, které často přetéká přes okraj šedé rutiny, zaplavující jiné - oficiálně kamenné - galerie. A jednou z příčin toho všeho je i tvorba Terezie Kusbach Kubařové. Díky za ni.

Pragovka na obrazech je, jaká je a není…

Obrazy, které Terezie vystavuje na své nynější výstavě nazvané Projekt Kolbenspace, neboli třeba, volně přeloženo Projekt: Prostor Kolbenka nese v sobě retro. Vzpomínku na to, co bylo a už není. Darmo ale truchlit, takový už je život, co naděláme.

Terezie ve svých obrazech bloudí tím slavných a architektonicky nádherným prostorem (zejména v porovnání s dnešními vlastně podobně industriálními, leč bezduše a bez invence naskládanými krabice) a vtahuje nás do nitra Pragovky, jaká byla, je a kdo ví, zda ještě nadále bude.

Trochu tajemno, trochu smutno, trochu vznešeno, trochu hrdo. Tak nějak se divákovi jeví ten Tereziin Kolbenspace v obrazech, které lákají vstoupit. Vejít se zatajeným dechem, s úctou k řemeslu stavitelů, i pozdějších uživatelů, do chrámů průmyslu, který ještě tehdy byl umem víc než pouhým honem za unifikaci pod vládou dnes tak generalizované AI.

Diváku mysli si před těmi obrazy co chceš, ale, diváku, myslet budeš s pokorou, na to vem jed!

Jak to vidí paní kurátorka?

„Historická budova bývalé továrny nese hluboké otisky minulosti, které poskytují pocit uspokojení, klidu a soustředěni. V kontrastu s tímto interním klidem se projevuje okolní zástavba, která nezadržitelně zarůstá a mění se. Do prázdných míst se pomalu vkrádá nově rostoucí architektura. A s touto skutečností se tíživě blíží i do vnitřního prostoru. Vše se v rychlém spádu dynamicky proměňuje, roste.

Terezie Kusbach Kolářová ve svém díle zachycuje nejen jistá tajemství a nadpřirozenou jedinečnou krásu tohoto místa, ale prostřednictvím svých děl demonstruje i ono prorůstání přírody, kořenů, které chtějí prostor jakoby pohltit, obejmout. Její práce tak nejsou jen prostým kopírováním stávajících stavů, či snad proměny a zániku historické architektury. Ale poukazují i na to, že v dnešním globalizovaném světě se společenský vývoj stává stále více proměnlivým a komplexním procesem. Hlavním cílem každé společnosti je dosáhnout stabilního a udržitelného růstu, který přispívá ke zlepšování životní úrovně obyvatel a zajišťuje dlouhodobou prosperitu země. V tomto kontextu se koncepty růstu a nerůstu stávají klíčovými prvky, které je třeba pochopit a analyzovat, abychom mohli navrhnout efektivní mechanismy a strategie pro dosažení těchto cílů a zároveň minimalizovat jejich možné negativní dopady.“

Julie Motyčka, kurátorka výstavy