Úvod > Prachovské skály aneb náš fotograf je útlý, tak prošel Myší dírou na Denisově cestě

Prachovské skály aneb náš fotograf je útlý, tak prošel Myší dírou na Denisově cestě

15.07.2024 17:17

Denisova cesta

Jaro 2024

Prachovské skály vábily lidi od mladší doby kamenné.

Na strategicky příhodné plošině, dnes nazývané Starý hrádek, objevili archeologové doklady o trvalém osídlení v době bronzové.

Historici potvrzují osídlení osady na Starém hrádku také Kelty.

Nástupci Keltů, Slované, si zde dokonce zbudovali rozsáhlý systém tzv. Skalního města a celou krajinu v okolí opevnily rozsáhlým systémem valů.

Z 10. století, z doby nastolování vlády přemyslovců, také nechybí objevené nálezy.

Jakmile byl ve 12. století na nedaleké čedičové skále vybudován královský hrad, Prachovské skály se staly nedílnou součástí dějin našeho státního útvaru.

A tak zde vládli postupně

Vítkovci, Vartenberkové, Jiří z Poděbrad, Rožmberkové, Trčkové z Lípy,

Albrecht z Valdštejna a nejdéle Schlikové…

Prachovské skály se dokonce staly i součástí opevnění rakouských vojsk

v neblaze proslulém roce 1866…

Dějinné přemety přelomu 19. a 20. století samozřejmě neminuly ani Prachovské skály,

stejně jako peripetie celého století 20.

Až s příchodem století 21., konkrétně rokem 1996, se – snad už konečně –

Prachovské skály dočkaly zaslouženého klidu.

Restituce je totiž v roce 1996 navrátily, jakožto oprávněný a historicky majetek,

zpět jejich vůbec nejvýznamnějším vlastníkům, rodině Schliků.

Slavný šlechtický český rod se tak opětovně ujal svého majetku a chápe jej jako

„turistickou oblast Prachovské skály“.

Značené cesty tvoří hustou síť

Není povoleno, protože není ani radno, ve vlastním zájmu (a nejde tu jen o pokutu, to by bylo to nejmenší nebezpečí) Prachovské skály brát jako volnou zónu pro svébytné a bezohledné brouzdání kudy se komu zamane. Proto jsou dnes Prachovské skály doslova protkány celou hustou, promyšlenou a hlavně bezpečnou, sítí značených turistických stezek.

Lákadly jsou především všemožné neokoukatelné vyhlídky. Bedekry jich uvádějí celkem 13. Rozhodně nejde o nešťastné číslo, protože na každé z nich, kam turista dorazí, je naopak šťasten, že dospěl právě na některou z oněch třinácti vyhlídek.

Vše je samozřejmě věcí subjektivného názoru, ale zkušení znalci Prachovských skal uvádějí následujících pětici „hitů“ jako opravdu TOP a nej.

Za vůbec nejnádhernější, považují „Vyhlídku Českého ráje“. V pomyslné hitparádě následují Hakenova vyhlídka, Vyhlídka Křížkovského sboru, Vyhlídka Míru a Hlaholská vyhlídka.

Turistům jsou proto nabídnuty dva prohlídkové okruhy spojující vždy část z té třináctky vyhlídek a zahrnující pokaždé některé z výše uvedených vyhlídek nejvýznamnějších.

Pro zdatnější turisty, je k dispozici tzv. Velký okruh, který měří cca 5 km.

Průvodcem turisty je zde zelená barva značek. Zavede nás postupně na celkem osm vyhlídek. Ze zkušenosti správců oblasti je tento okruh považován za turisty nejoblíbenější.

Tzv. Malý okruh, jímž nás provede pro změnu barevné značení žluté, měří pouhé dva kilometry. Je určen méně disponovaným turistům, nebo těm, kdo si sem udělali pouze krátký oddychový výlet a nepotřebují absolvovat tolik vyhlídek.

Malý okruh totiž nabídne jen dvě vyhlídky. Ale i Malý okruh skýtá turistům velké zážitky. Nejatraktivnější je nesporně nejhlubší rokle celých Prachovských skal, zvaná adekvátně - Císařská chodba. Druhou atrakcí tohoto okruhu je část, která je označena historickým názvem – Denisova cesta.

Denisova cesta

Denisově cestě (nachází se 447 m nad mořem), kterou je myšlena historická část Malého okruhu a vede po žlutém značení, se lidově říká - Myší díra. Nikoli neprávem. Úzký průchod, jenž je v cestě, je tím vůbec nejatraktivnějším. A ten se tomu příměru rozhodně bránit nemusí. Rozklenutější pozadí dam a přes pásek vyklenutější spadlé „břišáky“ pánů, zde mohou být důvodem uvíznutí.

Už u pamětní desky je vidět první zajímavost Denisovy cesty. Výhled na Točenici, nejvýznamnější křižovatku turistických cest v Prachovských skalách. Jinak takové malé skalní „náměstíčko“ obklopené skalními jehlami - Zadní Točenice.

Ovšem unikum téhle cesty následuje.

Zmíněná Myší díra. Prudké schodiště a uzounká skalní průrva. Odměnou těm, co se propasírovali dál, jsou za to vyhlídky. Vyhlídky Míru a Českého Ráje. Tam už jen kochání se bez konce a hlavně s vidinou, že dolů, to už bude jen - dolů. Sestup ale také není jen tak zážitkově ledasjaký. Proto se mu také odedávna říká honosně - Císařská chodba. Je to vizuálně opravdu hodně okouzlující soutěska.

Tak snad ještě pár důležitých údajů na cestu

Do Prachovských skal se může vstupovat celoročně. Ale pozor! V zimě přece jen ne všude je - i na značených turistických trasách - chůze zase až tak skvěle bezpečná. To dá rozum. A krom toho, ne vše v mimosezoně v areálu funguje. Oficíálně, v sezoně, služby na cestách a křižovatkách a podobně, fungují denně od 9 do 17 hodin.

A pár chytrých a praktických odkazů navíc:

https://prachovskeskaly.com

https://www.virtualtravel.cz/prachovske-skaly/denisova-cesta

https://www.gigaplaces.com/clanek-maly-okruh-prachovskymi-skalami/

Text: Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček