Posedlost osvíceného investora aneb jsme-li pánem zámku Radim
Rekonstruovat objekt je nekončící cesta. Pomalu, těžce, s řadou obětí na sobě, rodině i "normálním" žití to ale jde.
Antonín Dotlačil snil o zámku. A už pět let je pánem zámku u Kolína. Když nestaví a neopravuje, provádí návštěvníky. Z životních peripetií se vrátil s vizí žít (ne jen bydlet) na zámku, jenž nebude snůškou toho, co dům dal, ale živou učebnicí určitého údobí dějin. Nejdřív ho ale musel najít. "Viděl jsem jich k pěti stům, než to byl ten pravý..." dodal.
První zmínky jsou ze 14. století. Roku 1541 přišli Zárubové a roku 1610 Karel Záruba přestavěl původní tvrz na zámek. "Zámek je postaven v duchu tzv. Saské protestantské renesance, podle Francie, a ne podle katolické Itálie. U nás sloh dost vzácný. Žádná sgrafita a malůvky, jen bílá fasáda, hnědě zvýrazněná patra na věži a obnažené rohové kameny - kvádry. Krov je podle dendrochronologie z roku 1608. Opravy byly jen minimální a jen tam, kde koukal brouk. Jinak proběhla velká protibrouková konzervace. Na střechu se vrátily renesanční vikýře. Krov je nejstarší toho typu v Čechách. Malované záklopové stropy jsou původní. Ze stavebního hlediska si nejvíce cením výsečové klenby. Jsou v každé místnosti jiné, včetně sklepů."
V roce 2005 prodali restituenti zámek Dotlačilovým. "Zámek za čtyři sta let nevyhořel a nikdo ho zásadně nepřestavěl," říká nadšeně pan Dotlačil. "Střecha z východní strany a věž jsou z glazovaných tašek, bobrovek. Už 120 let. Zato západní strana střechy byly bobrovky z 80. let min. stol., proto se musely vyměnit. Zatékalo, tašky padaly a poškozovaly spodní střechy s chotutickými taškami z 1. republiky. I ty jsme měnili. Nové střechy jsou teď ze španělské přírodní břidlice a nové klempířské prvky z mědi."
Práce byly většinou opravné či restaurátorské. Dokonce ani stavební povolení nebylo třeba. Jen vyjádření památkářů, kteří pochopili, že památce bude pomoženo a ne uškozeno. Pár konzultací a nechali majiteli volnou ruku.
"Ani okna nejsou všechna nová. Jen ta, co nešla zachránit. Totéž dveře. Restaurovali jsme vše, co šlo stylem z počátku 17. století. Repliky odmítám, a když trochu lze, snažím se sehnat vše co nejstarší. Na stavbu i do interiérů. Od nejstarších cihel, pískovcových dlažeb a kvádrů přes schodnice z prošlapané opuky až po trámy a prkna. Elektřinu ze 70.byla kompletně vyměněna a ponechána jen ta z roku 1926, kdy došlo k elektrifikaci. Oříškem byly nátěry na podlahách, které musely pryč. Restaurovala se i kachlová kamna. Jedny jsme rozebrali, posunuli a napojili na komín, další prošla údržbou. Máme i dvoje nová, ale ne repliky. Odkud pocházela, tam se rozebrala a zde postavila. Jsou funkční..."
A tak je to se vším, včetně černé kuchyně, kde lze, mimo jiné, péci chleba jako v 17. stol. A našla se i unikátní záchodová šachta na způsob dnešní stoupačky...
Mobiliář je až na výjimky renesanční. "Sháním ho kus po kuse. Z listin a starých obrazů vím, co bylo v místnostech služebnictva, co v kuchyni či ve strážnici, co měla v ložnici hraběnka a v kanceláři hofmistr. I šatlavu jsme našli a vybavili. Stačila dobová mříž a seno. Hledám i svítidla, nábytek, dekorace... Návštěvník se tu nesetká ve stylově a dobově vybavené místnosti s ničím, co tam v té době být nemohlo. A koho ta doba zajímá, má na zámku k dispozici živou učebnici."
A jak tedy bydlí noví majitelé? Dotlačilovi zámek prostě obývají. Jen s tím, že jim značnou částí bydliště putují hosté, v menší se mohou stylově ubytovat a v té nejmenší žijí majitelé. Paní sice nevaří v černé či bílé kuchyni, ač jsou obě rekonstruovány a funkční. Nevyužívají ani zmíněné sociální zařízení. Ale jinak se jejich místnosti od jiných moc neliší. Nejraději by žili přímo v původním zařízení. Zatím mají ale přednost prohlídkové místnosti. A druhá generace Dotlačilových, synové, tu má eldorádo. Někdy je při první prohlídce znát, kde všude si hráli. Návštěvníci se pak diví nad rozestlanou postelí s nebesy, rozházeným mosazným nádobím či sadě úředních měrek z kanceláře hofmistra. Inu, jako doma!?
Text: Richard Koníček
Foto: Václav Koníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek
.jpg)