Pořiďme si zahradu japonskou aneb proč jsou tak krásné!
Pořiďme si zahradu japonskou aneb proč jsou tak krásné!
V poslední době hledáme stále více soustředění a klid. Jednou z cest jak tyto potřebné záchytné body v neklidném světě kolem najít, jsou japonské zahrady. Zejména se to týká tradičních japonských zahrad. Vzdor svému označení, mají své pradávné kořeny v Číně. Japonci si je ale ve velmi krátké době přivlastnili spolu s ostatním čínským uměním a upravili je pak svým představám o kráse. A protože vše, co se týče keramiky, můžeme již v zahradním centru zakoupit, tak nám vlastně vůbec nic nebrání pořídit si takovou zahrádku, případně k tomu i využít služeb zkušeného zahradního architekta.
Zahrady japonského typu u nás byly samozřejmě známy dávno. Ale jejich realizace nebyly v české kotlině zvykem, a tak jsme je poznávali spíše z literatury, cestopisů a ti šťastnější z nás se s nimi setkávali u nemnohých nadšenců a ve vybraných zahradách. V širším měřítku se v České republice začaly japonské zahrady zcela vážně a více či méně kvalifikovaně, vytvářet až zhruba v poslední dekádě minulého století. A dobře že tak. Vždyť nároky na náš maximální pracovní výkon jsou stále větší, a proto máme také stále větší potřebu relaxace a klidného odpočinku v zelených oázách. Optimální prostředí pro načerpání duševních sil nacházíme právě v zahradách japonského stylu.
Princip japonských zahrad
Za ústřední kompoziční prvek zahrad inspirovaných japonským zahradnickým uměním považujeme kamenné scenérie oživené různě zelenými rostlinami a dřevinami, čímž harmonizujeme zahradu jako celek. Pomocí kamenů, které váží často několik tun, spolu s dřevinami a tvarovanými keři připomínáme zahradu jako pozvolna se měnící přírodní sochu. Za nedílnou součást zahrady japonského stylu považujeme vodní plochy, kterými přispíváme ke zklidnění mysli a duše. Zurčením umělých vodopádů podtrhujeme až téměř meditační atmosféru těchto míst. V japonské zahradě také počítáme s každým ročním obdobím, napadaným sněhem, stejně jako se slunečními paprsky nebo třeba i stíny stromů. Výsledkem naší japonské zahrady by měl být stav, kdy celek i jednotlivé detaily nebo zákoutí poskytují vrcholný estetický zážitek.
Kopečky, říčky a jezírka jako na dlani
Kvůli nedostatku půdy a z velké touhy po přírodě vznikla v Japonsku forma zahrady, ve které například trpasličí stromek symbolizuje celý lesík a nevelká vodní nádržka široké jezero. Japonské zahrady nám dnes sice připadají velice cizokrajné, ale myšlenka na to, abychom na co nejmenším kousku půdy zachytili co největší náznaky přírody, nám rozhodně nemusí být cizí a pohrát si s ní je přímo fascinující objevitelská cesta hodná a způsobilá následování. V Japonsku jsou sice zahrady na první pohled poněkud málo barevné a tak, pro naše oko Evropana, přivyklého pravidelně vyměřeným zahradním cestičkám, vysypaným jemným pískem, mohou svojí důslednou asymetrií působit poněkud nezvykle. Ale má to svá pro…
Zahrada jako obraz
K pochopení podstaty japonských zahrad je nejlepší pokládat je za originální umělecká díla, jakési trojrozměrné obrazy. Každý povrch obrazu má přesně vymezený úkol, a jako celek musí zahrada působit nenásilným a přirozeným dojmem. Zahrada by měla symbolizovat soulad s přírodou a jejím koloběhem. Při tvorbě japonské zahrady proto nelze přírodu přetvářet přímo a ovládat ji, ale využíváme ji jen jako našeho pomocníka. Dodržujeme zde požadavek, že v zahradě si musíme zachovávat krásu a půvab nejen v létě, ale ve všech ročních obdobích. Využívejme jako Japonci různé kombinace barevného ladění jehličnatých stromů a neopadávajících zelených rostlin spolu s šedí kamenů. Květy vysazujme velmi střídmě, ale tak, aby plně zapadaly do rámce zahrady nejen v době květu, ale již v jejich prvním rozpuku i po odkvětu. Zatímco po formální stránce rozvrhujeme celou kompozici, včetně vedení cest a jsme ovlivněni čínským učením feng-šuej (o vodě a větru), řídíme naši celkovou koncepci zejména zásadami buddhismu sekty zen.
Druhy japonských zahrad
Japonských zahrad je velký počet různých typů. Nejstarší zahrady vytvářejí obraz krajiny pomocí uměle navršených pahorků a protékajícího potoka s jezírkem a ostrůvkem. Kousek půdy na okraji zahrady postačí i pro vznik naší malé japonské zahrady, zejména založíme-li ji před terasou. V době relaxace se můžeme z terasy očima procházet po ní. U nás v Evropě známe jen rybníčky, jezírka a potůčky, aniž by byly něčeho symbolem. V Japonsku jsou čtyři hlavní směry v umění tvorby zahrad. Jsou dva druhy japonských vodních zahrad. Ty první jsou pahorkovité, kde jsou uměle vytvářeny pahorky a cesty, které vedou skrz skaliska. Mezi ty druhé patří ploché zahrady, které představují lesní nebo jezerní krajinu.
Každá rostlina a kámen má svůj význam
V obou případech přijde na to, abychom už při projektování zahrady pochopili to podstatné z přírody a měli bychom znát její charakter. V horách jsou to především vodopády, které dávají zvláštní ráz japonské zahradě, a proto se snažíme si vymodelovat na zahradě aspoň kousek kopečku s údolím, kde jezírkem tiše protéká a přes skály zurčí voda. A s drobnými kamínky vytváříme i podklad pro kamenný vodopád.
Objevení kousku přírody
Máme-li rovnou plochou zahradu, můžeme utvořit lesní jezírko nebo jiné klidné plochy, ve kterých se mohou zrcadlit větve a něžné trávy, v nichž se odráží sluneční paprsky nebo svit měsíční luny. Můžeme mít jiný cíl, můžeme vybudovat cestičku pro silnější proud vody nebo naaranžujeme spoustu ostrůvků a poloostrůvků, které osázíme keři. A na břehu jezera, zkombinujeme-li rostliny s kameny, se tak zamezí jednotvárnému pohledu na vodní krajinu. A Japonci jdou ještě dál. U nich mají kameny i rostliny svůj symbolický význam, který ztělesňuje např. mužský princip. Je-li uváděn do souladu se ženským principem, pak vznikne celkový harmonický vzhled zahrady. Tyto principy tvorby harmonie jsou ale pochopitelně pro normálního Evropana těžko zvládnutelné, neboť vycházejí na základě náboženství. Je to doména a kumšt japonských zahradníků. Ale budeme-li své oči školit, můžeme se hodně od nich naučit, zejména při výběru rostlin, tvaru kmenů a postupně se naučíme rozvíjet i pocit pro harmonii.
Rodinná hra o zahradu
Protože myšlenku japonské zahrady můžeme jen do jisté míry sledovat, nemusíme ji brát doslova. Můžeme si vymyslet zajímavou rodinnou hru. Každý člen rodiny se může zúčastnit na tvorbě miniaturní krajinky a každý si může vybrat a vysadit svůj vlastní trpasličí stromek nebo rostlinku. A z výletu si nezapomínejme přinášet oblázky, krásné kameny a bizarní úlomky skal, vždy se nám budou hodit a budou nám připomínat zážitky z vydařených výletů. Jakmile doroste naše dítě a přestane již vyžadovat pískoviště, můžeme místo hřiště vybudovat zahradní jezírko. Fantazii tvarů se meze nekladou.
Voda se vyznačí pomocí kamenů
Kolem 15. století nastává rozkvět suchých zahrad "kare san sui", v nichž není žádná voda. Tu nahrazujeme bílým, dekorativně upraveným pískem, který představuje mořské vlny. Pečlivě naaranžujeme kameny, které jsme vybrali a pomocí námi dovedně vybraných tvarů pak můžeme znázorňovat nejen horské útvary, ale i vodopády. Tuto zahradu, jejíž forma se nazývá "kare san sui", považujeme za zahradu suchou. Vytváříme ji podle pravidel abstraktního zahradního umění. Zůstává jen myšlenka, neboť vodopády a jezírka znázorňujeme znázorněny pomocí oblázků, kamenů a jemného písku. K osázení zahrady vybíráme vhodné trpasličí stromky, které zakoupíme ve specializovaných zahradnických centrech, a to včetně keramiky i keramických světel. Ale buďme přitom velmi obezřetní a sledujme výsledný účinek!
Pár triků, jak na to
Tajemství, jak předstíráme parkovou úpravu, spočívá v tom, že vytvoříme nepravidelný břeh malého jezírka, na určitých místech jej necháme zarůst obrovskými rostlinami a někde jinde zase ponecháme působit pouze kamínky.
Budujeme zahradní rybníček
Nejjednodušší způsob, jak si vybudujeme zahradní rybníček, který může být různého tvaru a velikosti, bude, vykopeme-li si jámu o hloubce aspoň 80 cm. Při kopání jámy musíme dávat pozor, aby mísa z umělé hmoty nebo speciálně silná fólie ležela v zemi a aby přiléhala přesně na podkladovou půdu. Musíme zajistit, aby fólie byla celá pod vodou, jinak trpí sluncem, deštěm nebo mrazem. Pod fólií nesmíme mít žádné kameny. Fólie bývají různě zabarveny na líci i rubu. Takže si můžeme vybrat, jakou chceme barvu vodní plochy. Na okraje fólie položíme ploché kameny a přečnívající kusy fólie přehněme do hlíny. Pomalu napouštějme vodu do prohlubně. Ploché kameny na okraji nádrže zabudujme na pevno. Zasaďme námi vybrané rostliny, např. lekníny snesou největší hloubku. Výběr rostlin řídíme totiž podle hloubky vodní nádrže. Nemáme-li čas si s tím pohrát, pak zvolme jednodušší variantu vybudování suché zahrady, tzv. "kare san sui".
Dekorativní prvky v japonském stylu
Velmi dekorativně zapůsobíme, když si postavíme na zahradu pískovcové lampy v japonském stylu, které vytesáváme z jednoho kusu pískovcového kamene. Kromě nich zakoupíme kameny i jinou keramiku a případné bonsaje ve specializovaném zahradnickém centru. Anebo se můžeme podívat na japonské zahrady v Suchdole- Praze v areálu Zemědělské univerzity…paráda…!
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet