Úvod > Podzim v Pragovce: Embracing Flux aneb dekonstrukce jako forma mezinárodní solidarity v podání tuctu výtvarníků

Podzim v Pragovce: Embracing Flux aneb dekonstrukce jako forma mezinárodní solidarity v podání tuctu výtvarníků

30.09.2024 19:55

Embracing Flux

od 20. 9. do 15. 12. 2024

Kurátor: Miroslav Vorlíček

Pragovka Gallery

The White Room

Vystavující umělkyně a umělci:

Széll Adam, Csatlós Asztrid, Maria Pinińska—Bereś, Dominika Dobiášová, Tokyo Drift, Justyna Kabala, Matyáš Maláč, Dominik Málek,

Pavla Malinová, Kateřina Rafaelová, SHOTBY.US, János Vámos

„Výstava Embracin Flux provokuje k zamyšlení nad tím,

jak společenský růst často probíhá na úkor osobního a životního zdraví.

Tato skupinová expozice,

svým změřením na (osobní) ´degrowth´

vybízí k přehodnocení toho, co znamená žít ve světě,

kde jsou naše (osobní) zdroje omezené.“

Kurátor: Miroslav Vorlíček

32 děl od 12 tvůrců = jeden hlas

Je příjemné vnímat, že mladí lidé, mladé umělkyně a umělci, ač z různých národů se v pohodě mezi sebou srovnají. Každý se vyjadřuje po svém, nejen co se jazykové bariéry týče, ale i co se uměleckého vyjadřování dotýká. A ono to nevadí. 32 děl, v podstatě každé jiné, každé jinak vyjádřené, jinou technikou či stylem. A ono to k sobě pasuje. Ano, trošku tomu samozřejmě napomáhá prostředí nabízené výstavní halou zde zvanou The White Room.

I přes nánosy úprav a různých vylepšení, stále to je prvoplánově osobitě industriální, dispozičně mnohočetné místo, kde každá autorka a každý autor mají jakési soukromí, chce-li ho, či inscenátoři koncipující tuto výstavu dospěli k názoru, že by intimnější prostředí těm kterým dílům sedlo více, a jiné ať se naopak vypínají do prostoru, hrdě, drze, odvážně, v touze být viděny, být na odiv. Ale to vše jsou vlastně pouze podružné detaily, protože celek. od všech vystavujících, tu dokonale souzní. Souzní v nekonvenci a preferenci svého Já.

Hurá! Takhle přece mají vypadat kolektivní, nadnárodní a multižánrové výstavy volně rezonující se zvoleným tématem. Svoboda, rovnost, bratrství (a sesterství, abychom byli korektní.)

Skoro to pamětníkům až připomene ono pradávné školami zprofanované:

„Pracuj každý s chutí usilovnou, na národu roli dědičné. Cesty mohou býti rozličné, ale vůli všichni mějme rovnou.“

Ejhle jako by ten Ján Kolár na přelomu 18. a 19. století v té jeho Slávy dceři psal o této výstavě…

Výstava zkoumá růst a nerůst očima současného umění

Kurátor výstavy Miloslav Vorlíček, ve své kurátorské zprávě připomíná, vysvětluje a upozorňuje:

„Výstava Embracing Flux zkoumá růst a nerůst očima současného umění. Dialog umělců ze středovýchodní Evropy inspirovaný dílem “De-Kon-Strukcja Krzywej Wieży II [De-konstrukce šikmé věže II]” (1995) legendární polské umělkyně Marie Pinińské-Bereś (1931–1999), která ve své tvorbě zkoumala témata ženskosti, domácnosti a identity prostřednictvím textilu a dalších materiálů a vyzývala diváky k hlubokému zamyšlení nad jejich formou a obsahem. Vystavující na výstavě Embracing Flux rozšiřují a zpochybňují konvenční přístupy k práci, přičemž zdůrazňují vyvážený a udržitelný přístup k umění a životu obecně.“

Správná výstava ve správnou dobu

Nikdo netvoří, nebo by neměl tvořit, tak, jak by se mělo, jak tvořil někdo jiný, jak se tvořilo někdy. Každý by měl tvořit sám za sebe, sám ze sebe, a třeba – když to jeho tvoření bude hodně osobní, tak i sám pro sebe.

Jeho to těší, on se tím vyjadřuje a jeho to ztvárňuje. Vně i uvnitř. Tak co by?

Ale bez ohlasu, bez publika, bez odezvy, ztrácí sil, hasne, zaniká jako květina bez vody. Z ohlasu, publika, z odezvy naopak sil nabývá. Z toho žije umělec a proto, co si budem povídat, proto i tvoří. Ale jsou-li ohlasy špatné, publikum zděšeno, odezvy břitké, ztrácí v horším případě chuť tvořit vůbec a v lepším případě, se tím posouvá dál. Zkouší to pak jinak a – snad už - lépe. Také dobrý výsledek, ne?

Účastnice a účastníci téhle kolektivní, nadnárodní a multižánrové výstavy, šli přece se svou kůží na trh. Odhalují se tu před jinými umělci ale i před náhodně přišedšími diváky. A to je posílí a stmelí, a nás – diváky – krapánek podělí o to, jací ty autoři a ty autorky jsou. Ne bulvárně, ale lidsky. Chvála budiž takovýmto výstavám.

Jedinec není zkrátka žádná odpovědˇ

Dejme ještě jednou slovo kurátorské zprávě Miloslavova Vorlíčka. Má pravdu a ví, o čem mluví:

„Umělecká díla, která vidíte, vycházejí z hlubokého pochopení, že jedinec není odpověď. Nabízejí alternativní metody, někdy zjevné jindy méně. Zaměřují se na křehkost, odolnost a holistický vztah k přírodě a materiálům. Na první pohled se může zdát, že jsou plné nicoty a postrádají smysl pro angažovanost. Při bližším pohledu však nabízejí nové vize a vyváženější a promyšlenější budoucnosti a vybízejí diváctvo, aby přehodnotilo svůj vztah k práci, spotřebě a planetě. Jejich „planost“ je způsobem kritiky stávajících postupů“.

„Dějiny jsou předmětem struktury,

jejímž místem není homogenní, prázdný čas,

ale čas

naplněný přítomnou současností.“

Walter Benjamin

Text a foto: Richard Koníček