Poděbradská vodní kaskáda – v létě ráj vodymilovných dětí, v zimě půvabný kout lázeňského parku
Poděbradský lázeňský park zdobí a vylepšuje mimo jiné i takzvaná „vodní kaskáda“. Jedná se v podstatě o soustavu dvou umělých potoků vytékajících z bazénu.
Jedna větev končí v dalším bazénku, druhá soustavou -
dětmi oblíbených a dospělými oceňovaných -
trysek, které tvoří v horkém létě, jež nás provázejí a provázet budou čím dál víc,
jemný aerosol.
Systém je napojen na vodovodní řad a v tropických dnech se stává doslova
dětským vodním rájem.
Městské vodní prvky (fontány, vodní chodníky, vodotrysky, kaskády apod.) jsou
vždy a všude mimořádným a všeobecně oblíbeným zpestřením veřejného prostoru
suché a horké letní městské zástavby.
Upravují místní klima tím nejvhodnějším způsobem.
I když prvoplánově nejsou zpravidla určeny přímo ke koupání či cachtání dětí,
vodymilovné děti však neuvěřitelně lákají ke kontaktu s přítomnou vodou,
i navzdory původní představě tvůrců.
Jak se s tím vyrovnat, zvládli na výbornou, v Poděbradech,
kde i jinak pestrý, ba doslova až zážitkový lázeňský park,
už nějaký čas doplňuje - vodní kaskáda.
Nic není bez otazníků…
Odborníci samozřejmě a do jisté míry i právem, upozorňují u všech existujících městských vodních prvků na potenciální zdravotní rizika. A dokládají, že to zdaleka nemusí být jen přímý vlastní kontakt s vodou, ale mohou se o ně přičinit i případné aerosoly.
Zdrojem vody v těchto městských vodních prvcích bývá v drtivé většině voda pitná, získávaná z vodovodního řadu. Je-li tedy vše dle normy, a dnes už prakticky je všude, recirkuluje v celém systému voda přes přiměřenou technologii úpravy, která obvykle obnáší i potřebnou dezinfekci. Ta by samozřejmě měla být, dle opotřebitelnosti či vyčerpanosti účinku, obměňována. Přísní ochránci našeho zdraví sice upozorňují, že „kvalita takto používané vody není momentálně nijak regulována, jelikož legislativně dosud nejsou pro tento typ vody stanovena žádná pravidla, ukazatele kvality či jakékoliv limitní hodnoty.“
Pro uklidnění návštěvníků Lázeňského parku a jeho atraktivní součásti, vodní kaskády, obávajících se snad o zdraví jejich dětí, jež neudrželi na uzdě „museli“ je vpustit do této atrakce, dodejme, že ve vodní kaskádě není voda stojací, ale proudí, prochází tedy čištěním při recyklaci velmi často a že je jí věnována náležitá péče. Obavy nejsou na místě. Jen vhodné chování dětí je třeba dozorovat. To nesporně, ale to snad dá každému rodičovi rozum.
Park v duchu historie oživený o současnost
Poděbradský lázeňský park, je mimořádně rozsáhlý. Začíná již před historicky cenným funkcionalistickým poděbradským nádraží, vede přes celý lázeňský areál a končí historickou část města. Během pětiletí (2002 – 2007) Lázeňský park prošel rozsáhlou rehabilitací. Byl při ní rekonstruován téměř do původní podoby, ale současně s tím i oživen, v duchu dneška. Plným právem získali autoři projektu, architekti Tomáš Jiránek a Marek Lehmann, cenu Grand Prix architektů za rok 2008.
Lázeňský park se historicky vyvíjel souběžně s lázeňskou historií města. Při svém vzniku, začal více méně vznikat logicky za hranicí historické zástavby a postupně dospěl až modernímu nádraží, jež je vzdáleno od centra. Takže lokalita, kde se dnes nalézá vodní kaskáda, jíž se věnujeme v tomto textu, je vlastně historicky nejstarší (jižní), krajinářsky volně řešenou částí parku. Její vznik je datován rokem 1912. Základem byl, na tomto místě se původně nacházející, panský sad, tzv. Dřevnice. O první úpravu plochy se zasloužil architekt Bauer. Ústředním bodem této části parku je původní lázeňská promenáda s hudebním pavilonem (pro tradiční hudební, divadelní nebo společenská představení) a okolo promenády se nachází původní, čtyřřadé, lipové stromořadí.
V rohu, při vstupu do parku od náměstí Jiřího, byla v roce 2008 znovu nainstalována socha T. G. Masaryka od sochaře Otto Gutfreunda. A zde také začíná vodní kaskáda, o kterou jsme se zajímali. Sestává z dřevěného pavilonu s bazénem, z něhož vytékají dva umělé potoky, vodní kanály. Delší z nich je zakončen fontánou zabudovanou do dlažby hned za zády tatíčka Masaryka. Určitou část toku tohoto delšího z obou kanálů s proudící pitnou vodou, lemuje z jedné strany dřevěná podlaha pergoly sbitá z dubových prken. Kratší umělý potok, či kanál, je obohacen kaskádami a ústí pro změnu do malého bazénku. Ten je skryt ve stinném zákoutí už téměř až u počínající městské zástavby, u zadního traktu prvního domu se zahradou. Tady také objevíme bělostnou sochu, jakoby se skrývající uprostřed porostu.
Centrální park
Centrální lázeňský park má z pohledu města Poděbrady zvláštní postavení. Není jen lázeňským parkem, ale vzhledem ke svému umístění v centru města mezi prvorepublikové nádraží a historické náměstí plní i funkci komunikačního a kompozičního uzlu, centrálního „zeleného“ prostoru.
Je společenským centrem nejen pro místní, ale také pro lázeňské hosty. Obklopen blokovou prvorepublikovou zástavbou je lemován dvěma ulicemi, z nichž jedna je lázeňskou promenádou spojující náměstí s nádražím. Park se tak táhne do délky jako podélně orientovaný pruh. Od nádraží k náměstí, kde končí ulicí Na Valech.
Tato nejstarší část parku byla nejméně zachovalá oproti původní kompozici. Změna navržená projektem ji pojala jako městský park současnosti s výraznou rolí zmíněných vodních prvků. Volná koncepce vegetace se prolíná s koncepcí organizující nově vložené vodní kanály a pavilon a cesty.
Návrh vychází z původní vegetační kostry, proto je v ohnisku onen nový dřevěný pavilon a bazén, ze kterého vybíhají dva navzájem vodní kanály. Klidný kout je tak osvěžen zvukem vody zurčící na kaskádách. Nechybí zde ani malé lapidárium s bílými sochami, lemujícími volný oblouk okružní cesty na tmavé ploše břečťanového koberce.
Hladina bazénu je klidná, podsvícena z bočních stěn halogenovými svítidly.
Fontánu na konci delšího kanálu tvoří trysky v kamenné dlažbě na železobetonové desce podzemní akumulační nádrže. Trysky jsou dvojí. Vertikální a k vytváření rozptýlené vodní mlhy. Za tmy jsou podsvíceny optickými vlákny rozvádějícími světlo.
Autor ing. et ing. Tomáš Jiránek a Ing. Arch. Marek Lehmann
Generální projektant Zahrada nad Metují, s. r. o.
Dodavatel betonových konstrukcí JHP, spol. s r. o., Limistav, s. r. o., Stamat Poděbrady, Supradur, s. r. o.
Užitná plocha 9 ha
Realizace 2002 až 2007
Náklady 140 mil. Kč
Zdroj : www.zahradanadmetuji
Zimní kouzlo
I když je vodní kaskáda zamýšlena především jako oživující prvek zmodernizované a zrestaurované části parku určený pro letní sezonu, nezmizí samozřejmě ani v zimě.
Voda je vypnuta a vypuštěna, vodní kaskáda tedy neproudí, ale nabírá kouzlo zimní.
Pokud není ještě - nebo už - sníh, zdobí konstrukci kaskády spadané listí, jako tichá nostalgie podzimu a vytváří prostředí téměř meditativní. Tiché a povznášející.
Pokud snad někdy napadne sníh, pak bílý povrch promění prkenné chodníky a vypuštěné bazény v zimní pohádku zahalenou bílým závojem. Chlad vyzařuje z celé konstrukce, ale nepůsobí mrazivě. Jen tak nějak tiše, kajícně, vánočně, trochu i Ladovsky.
Osamělá socha neoblečené dívky působí v té konstelaci tklivě a soucitně. V nezimním čase je postava zčásti zahalena porosty, které ji během roku romanticky neúplně ale cudně zakrývají. V zimním čase jsou však zazimovány, a její nahota je pak v dojemném až soucitném kontrapunktu s bílou pokrývkou kolem ní.
Za příznivého slunečního svitu, se běl vůkol leskne a třpytí a dodává celé scenérii zdání tuhé zimy až jakéhosi zmrzlého času. I když teplota většinou tak mrazivá zase není.
Rozhodně celá konstrukce kaskád má své vizuální a estetické opodstatnění i v čase kdy kaskády nehýří vodou, nezchlazují okolí i šťastné caparty cachtající se v proudech vodních kanálů.
Text: Marie Kubíčková, DiS. a Richard Koníček
Foto: ing. Olga Koníčková, Marie Kubíčková, DiS. a Richard Koníček
