Počet pacientů s duševní chorobou v Česku stoupá aneb překonáme ´depku´ svou vůlí?! (depression)
Počet pacientů s duševní chorobou v Česku stoupá aneb překonáme ´depku´ svou vůlí?!
V pražském Kongresovém centru jsme na podzim ve dnech 17. - 21. října 2012´ byli přítomni na ´Světovém psychiatrickém kongresu´, který zahájil primátor hl. m. Prahy Bohuslav Svoboda.
Zhlédli jsme i zajímavou, avšak strašidelnou výstavu, kterou připravil MUDr. Ivan David CSc., náměstek pro vědu, výzkum a vzdělávání (Psychiatrická léčebna Bohnice), která přibližovala léčebné přístupy a trendy dokreslující vývoj oboru psychiatrie od dosti drastických prvopočátků až po dnešek. Měla příhodný název ´Story of the Sick Soul´ (Příběh nemocné duše). Vystavovali tam klec i křeslo pro duševně choré, k nimž jsme pacienty připoutávali. Předem upozorňuji, aby nedošlo k omylu, že další řádky kromě citací nejsou výsledkem přednášejících z kongresu, jsou to moje výsledky bádání z různých podkladů. 
Co jsou a nejsou duševní poruchy?
´Jsou to poruchy funkce různých struktur mozku, které narušují chování jednotlivce v péči o sebe, v mezilidských vztazích, v zaměstnání, ve studiu atd. Duševní poruchy až na výjimky své nositele výrazně znevýhodňují a obyvateli zhoršují kvalitu života, asi pro 3 % lidí může být péče psychiatra přínosná, asi pro 5 % je naléhavě potřebná.´ ( I. David)
Co jsme se dozvěděli na tiskovce?
Co jsme se na tiskovce dozvěděli? Že jako lékaři si musíme neustále doplňovat své psychiatrické vzdělání o nové poznatky, zejména z oboru psychofarmakologie. A že naše společnost se těžkých psychiatrických nemocí bojí! A že lékaři mají za úkol pomáhat pacientům v normálním světě žít! Že lékaři mají poskytovat komplexní péči, zejména, když je deprese v naší společnosti destigmatizována – nemáme to prý považovat za žádnou hanbu. Zatímco u schizofrenie (25 % nemocných z celkového počtu duševně nemocných) příčiny neznáme, jenom víme, že je důsledkem onemocnění mozku, s depresí, která následuje po stresu, nám lékaři již poradili. V případě schizofrenie však nesmíme léky vůbec vysadit.
Schizofrenie
Považujeme ji za velmi těžkou chorobu doprovázenou těmito faktory jako neklid, tíseň, běsy, odcizení, bizarnost), a můžeme říci, že je nevyléčitelná, jenom ji v lepším případě můžeme stabilizovat. V souvislosti s kongresem jsme měli možnost zažít schizofrenii na vlastní kůži. Před Kongresovým centrem byl přistaven kamion, kde jsme si pomocí videoprojekcí mohli vyzkoušet a zažít pocit pacienta trpícího schizofrenií.
Schizofrenici nám kafe uvaří?!
V zahraničí se moderní poznatky při léčbě duševních nemocí běžně používají, v Česku o nich jen mluvíme. Většinu péče stále vyhledáváme v léčebnách, což snižuje kvalitu života nemocných a navíc zabíráme zbytečně lůžka v nich. Ministerstvo zdravotnictví ČR proto hodlá od roku 2014 vložit šest miliard korun z evropských fondů v rámci postupného propouštění léčeben a budování malých non-stop komunitních center. MZ ČR počítá s narůstající panikou veřejnosti, a proto zahájí osvětovou propagaci psychiatrické reformy. Ale jen billboardy stačit nebudou, MZČR musí přesvědčit i zdravotníky, jejichž práci tak úplně změníme. Pokud jsme schizofreniky sváželi do léčeben, nově je mají v domovech schizofreniků začít navštěvovat zdravotníci v rámci mobilních lékařských týmů. No, nazdar! Můj první muž schizofrenik byl, a protože to jeho rodina dobře zakamuflovala, spadla jsem do toho zcela nevinně. A když jsem to pak, pozdě, zjistila, nedal se už stejně k léčbě přesvědčit a do půl roku byl rozvod. To ale nebylo manželství, to byla marná bój! Tak netuším, zda a jak vůbec, těm zdravotníkům ti nemocní otevřou dveře domu, zejména pak v dnešní době, kdy s radostí zdravotníky v sanitkách napadáme…
Žijeme ve světě plném strachů
Můžeme v dnešním světě žít beze strachu? Sotva. Skoro každý z nás zažíváme úzkost nebo strach. Jsme – li však vystresováni příliš, můžeme si přivodit nemoc, a měli bychom vědět, jak ji zmírnit, či jak se máme léčit.
Stres. Stres? Stres!
Daň, kterou si vybírá stres na našem zdraví, závisí z velké části na tom, jak si poradíme s negativními událostmi v životě. Máme sklony vzdávat se, nechat se odradit, obviňovat se, ztrácet nad sebou kontrolu, nebo řešit to alkoholem? Tím poskytujeme stresu a úzkosti šanci, aby nás porazily. Pokud však dokážeme brát život z lepší stránky, budeme odolnější vůči nástrahám.
Proč si ´depku´ pěstujeme?
Žijeme ve společnosti, ve které si musíme vyřešit všechno sami, daňovým přiznáním počínaje, objednáním se k porodu, musíme být aktivní, výkonní, společenští, usměvaví, vždy solventní, i když nám zaměstnavatel faktury neplatí, protože podle jistého pražského soudce to trestním činem není, ale z čeho máme pak platit nájem, konče tím, že jsme neustále atakováni přímo veselými zprávami z českých televizí a prapodivnými praktikami různých obchodníků, kteří se snaží nám maximálně vyhovět, že?! Smutek nemáme v módě, nanejvýš snad si můžeme postěžovat, že máme právě stres, že jsme unavení, přetažení či že právě jsme chytli "depku".
Nejsme přece blázni!?
A tak se stane, že najednou nevíme, jak dál. Cítíme se vyčerpaní, zbyteční, oškliví, tlustí a začínáme mít strach z dalšího dne, co zase přinese. Nic nás nebaví, do ničeho se nám nechce, v ničem nenacházíme smysl života. Jsme pak nevrlí, podráždění, trpíme nechutenství i sexuální nechutí, a s námi pak trpí i naši blízcí. Někdy se do takového stavu dostaneme bez zjevné příčiny, někdy po ztrátě zaměstnání, partnera, po neúspěchu v podnikání či ve škole. A někdy se cítíme zle tak dlouho, že už si ani nepamatujeme, že to někdy bylo jiné. Důvodů, proč nepožádáme o odbornou pomoc, je tolik, kolik možných stavů i příčin. Myslíme si, že o nic nejde, že je to slabota, překonáme to vůlí, nejsme přece blázni, časem to přejde, přece se nebudeme z takové prkotiny hroutit. A prostě nemáme čas!
Příznaky deprese
A je to tu! Dlouhodobá hluboká nejistota, napětí, špatná nálada nebo deprese bez konkrétního důvodu trvalý pocit strachu, který nemá žádný podklad, mírné až ochromující pocity úzkosti
neschopnost odpočívat, spát nebo se soustředit, pocení a návaly horka, zrychlený tep, bušení srdce a rychlé dýchání, únava, bolesti hlavy, chvění, lekavost, plačtivost a náhlé zhoršení nálady! Neznáme přesné mechanismy vzniku úzkostných stavů, ale pokud je neléčíme, můžeme ohrozit partnerské vztahy, budeme špatně spát a budeme si ničit své fyzické zdraví.
Léčba deprese
Léčba úzkostných stavů je nejúčinnější tehdy, podaří-li se nám identifikovat a samozřejmě i odstranit konkrétní důvod stresu. Větších léčebných úspěchů dosahujeme u lidí se základní stabilní osobností. Úzkost může být někdy dědičná, vliv mají také různé životní události, které nás potkají, zvláště ty, které si neseme z dětství. Některé studie ale ukazují, že úzkosti a záchvaty paniky můžeme u některých lidí vyvolávat chemickými změnami v těle. Postiženým bychom měli pomocí celkovým zklidněním, poradenstvím a psychoterapií; zmírňování stresu v závažnějších případech pak dosahujeme aplikací anxiolytik (zvláště benzodiazepinů).
Na úzkostné stavy se obvykle podávají tyto léky
- Benzodiazepiny. Anxiolytika ze skupiny benzodiazepinů vedou po 12 týdnech léčby asi u 90 % pacientů s panickými záchvaty k významnému zlepšení a 50 % se záchvatů úplně zbaví. Benzodiazepiny jsou však návykové látky, proto by léčba neměla trvat déle než 3 měsíce, aby se riziku závislosti předešlo. Mohou také způsobit ospalost a malátnost.
- Různá antidepresiva - Deprex, Ludiomil, Prozac, Zoloft,
- Homeopatika – lék Aconite je vynikajícím lékem na úzkosti a panické stavy. O dávkování se však poraďme s lékařem.
- Akupunktura – bylo prokázáno, že akupunktura uvolňuje chemické látky v mozku, které zmírňují úzkost a depresi.
Depresi je možné v mozku vypnout i zapnout, tvrdí vědci
Projevy deprese můžeme podle nového výzkumu podle libosti zapnout nebo vypnout laserovým paprskem namířeným do mozku. Zatím se nám to povedlo u laboratorních krys. Vědci označili oblasti v lidském mozku, které by měly fungovat obdobně jako u hlodavců.
Máme hledat ještě jinou pomoc?
Argumentů, proč o pomoc požádat, je stejný počet. Ale nemělo by smysl je vyjmenovávat. Pokud nás tyto řádky oslovují, může to být náš první krok. Říci si, proč ano. Proč změnit situaci, proč se vzdát pocitu, že od nikoho pomoc nepotřebujeme. A co nám může dát práce na sobě? Psychologické poradenství nám nabízí rychlou pomoc i v otázkách, jak se chovat k duševně nemocnému členovi rodiny. Můžeme si tak vyhledat individuální psychoterapeutické poradenství (pro dospělé a dospívající), pro pomoc a podporu při zvládání životních a vývojových krizí, panických atak, úzkostných a depresivních stavů, při potížích v mezilidských vztazích, v komunikaci, při hledání a přijetí své sexuální orientace. Většinu služeb musíme platit sami. Očekávejme krátké čekací doby - první kontakt do tří dnů, v akutních případech většinou do 24 hodin. Internetovou (anonymní) formu poradenství musíme zvlášť vyzdvihnout, jelikož oproti roku minulému jsme zde zaznamenali více jak 200 procentní nárůst.
Co můžeme udělat pro sebe hned zítra!
- Preventivně trénujme optimismus proti úzkosti
- Mysl a tělo spojíme v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví.
- Když nás v životě opět potká něco nepříjemného, co nám dělá přílišné starosti, řekněme si, že je to jen dočasná situace a že občas se takové věci prostě stávají, ale věci se jistě brzy obrátí k lepšímu. Skvělý podnět: až nás opět zavalí proud negativních myšlenek, napišme si 5-10 věcí, které nám přinášejí pocit štěstí, a zamysleme se nad nimi. Pomůže nám to zaměřit se pozitivněji a zmírnit naše úzkosti.
- Daň, kterou si vybírá stres na našem zdraví, závisí z velké části na tom, jak si poradíme s negativními událostmi v životě. Máme sklony vzdávat se, nechat se odradit, obviňovat se, ztrácet nad sebou kontrolu, nebo řešit to alkoholem? Tím poskytujeme stresu a úzkosti šanci, aby nás porazily. Pokud však dokážeme brát život z lepší stránky, budeme odolnější vůči nástrahám.
- Jít za odborným poradcem nebo terapeutem? Poctivě si přiznejme, zda vám úzkost nebrání v činnostech, které byste chtěli dělat. Je-li tomu tak, nestyďme se tyto odborníky vyhledat, je to naopak důkaz, že máme svou situaci pod kontrolou. Snažme se také získat nejnovější podrobné informace o svých potížích z literatury a odborných studií. Vyhledejme pak dobrého psychoterapeuta.
- Když se přistihneme, že opět máme negativní myšlenky, na chvíli se zastavme a uvažujme, zda neexistuje ještě jiný pohled na skutečnost, snažme se přehodnotit své myšlení. Dobře si také vybírejme své přátele. K pozitivnímu přístupu také pomáhá společnost optimisticky naladěných lidí.
- Pokud prožíváme větší stres, podělme se o své starosti a budou poloviční. Se svým strachem a pocity se svěřme nějakému blízkému příteli, poskytneme mu možnost nás utěšit a zároveň nám nabídnout reálnější pohled na svou situaci. I tak se zbavíme zčásti svého stresu.
- Představujme si sami sebe, jak zvládáme jakékoli těžkosti a dokážeme řešit své problémy. Stává se, že problémovou situaci dokážeme vyřešit, když se na její řešení soustředíme s trochou optimismu.
- Mírnou úzkost odstraníme, budeme-li provozovat aerobní cvičení (plavání, jízda na kole), kterým zvyšujeme v našem těle tvorbu endorfinů - neurotransmiterů s uklidňujícím účinkem a zlepšujících naši náladu.
- Snažme se omezit kofein a alkohol. Velké množství kofeinu často vyvolává úzkost a může být rovněž podnětem záchvatu paniky.
Psychiatrie v číslech:
- ročně vyhledává psychiatra 600 tisíc lidí
- ve 20 léčebnách je celkem 9 tisíc lůžek
- 85 % péče poskytujeme v léčebnách
- 4 % finančních prostředků ze zdravotnického rozpočtu ČR směřuje do psychiatrie
- evropský standard však činí víc, tj. 6 % - 8% financí z rozpočtu na zdravotnictví
- na jednom pokoji v ústavech ČR bývá až 14 lůžek
- pro přiznání invalidního důchodu se hlásí 27 % duševně nemocných občanů ČR
Nemoc jako zdroj kreativity
V Praze se před nedávným časem v galerii GHMP konala souborná výstava prací Švýcara Adolfa Wölfliho, jenž jako schizofrenik strávil skoro celý život v ústavu a plně se věnoval jen malování. Mohli jsme tak na jeho obrazech velmi rychle poznat typický projev schizofrenika, kdy na obrazech obličeje postav ztrácely výraz, byly chladné, prázdné, jakoby cizí. Oči a ústa, tedy prostředky kontaktu a komunikace, byly často jen naznačené či téměř neznatelné, nebo naopak vykazovaly nepřirozené rysy. Chyběl úsměv, vřelost, emoční kontakt, převažovala tíseň, vyvolávajíc až mrazení, a ostré barvy působily depresivně. Obrazy byly bizarní, divoké, hrozivé, příšerné. Hlavní téma se rozpadne do nesrozumitelných motivů. Autor přecházel z figurální malby do ornamentů. I když jsem na výstavě byla, odmítla jsem ji recenzovat. Neměla jsem důvod, mám ráda umění, ale tohle bylo na mne moc silné kafe.
Dobrovolníci s depresí: www. clinlife.cz/deprese
e-mail : help@terapie.info
Tiskovou konferenci a akci ´Světový psychiatrický kongres 2012´, připravili agentura Guarant International spol s. r. o. a mediální agentura Xent s. r. o.
Doplněno z časopisu Čilichili 2/2013 – Všichni jsme depkaři
´Podle studií Světové zdravotnické organizace je deprese novodobý mor. V roce 2011 byla ještě čtvrtou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti, do roku 2020 se ale posune na druhou příčku. Zatím kosí především občany blahobytných národů, ale i to se prý změní. Mor se šíří světem a nikdo vlastně neví proč. Jsme opravdu všichni čím dál duševně nemocnější, nebo prostě blbneme z nadbytku?´ Text: Jiří Holubec, Natálie Veselá, Lenka Ciznerová
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet