Po strništi bos aneb proč je nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině?!
Kino Světozor - Praha
16. 8. 2017
„Je to komorní vyprávění o jedné rodině očima malého osmiletého chlapečka, vyprávěný na velkém historickém plátně.“ Z. S.
Byli jsme pozváni na novinářskou projekci nového snímku dua Svěráků Nový film Jana Svěráka Po strništi bos, který už byl promítán např. ve Slavonicích, ve městě na kraji naší země, kde se na dlouhou dobu zastavil čas: Slavonice jsou dnes památková rezervace, místo, kde se film natáčel. Snímek mohli zhlédnout diváci i na některých filmových festivalech mimo Prahu, jen my na www.www-kulturaok-eu.cz jsme ho ještě neviděli.
Snímek Po strništi bos čerpá ze vzpomínek na dětství, které prožil Zdeněk Svěrák za 2. sv. války na venkově. Svým námětem zapadá do řady filmů Obecná škola, Kolja a Vratné lahve, v nichž rodinná tvůrčí dvojice vypráví o různých fázích života mužského protagonisty na pozadí dějinných událostí.
Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu Obecná škola.
Nyní jsme však v Protektorátu,
kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným.
Městečko,
kde chlapec dosud trávil jen prázdniny,
se stává nyní jeho domovem.
Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí,
a také soužití pod jednou střechou s příbuznými,
což zahrnuje i velmi přísného dědečka.
Eda má před sebou nelehký úkol.
Najít a obhájit své místo v místní klukovské partě,
jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského.
Čeká ho cesta k hledání odvahy,
ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch.
Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství.
I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině.
(oficiální anotace)
Opravdu jsem chodil bos, když to šlo…řekl Zdeněk Svěrák
Zdeněk Svěrák prozradil, že je to asi 14 let, co jej syn Jan Svěrák požádal, aby zavzpomínal písemně na dobu protektorátu.
„Pak si to přečetl a říká – no, to je materiál, ale vůbec to nemá klenbu, musíme z toho udělat příběh. A já to nedokázal. Tak jsem to nechal 10 let u ledu. Potom jsem si to znovu přečetl a už mi to připadalo, jako kdyby to napsal někdo jiný, už jsem to mohl poupravit. Nadělal jsem tam dost změn ku prospěchu příběhu, takže už to pak nějaký oblouk mělo.“
Definitivní verze to však nebyla…
„Honza to dal potom anglickému dramaturgovi, který se jmenuje Jack. A protože nám ten scénář rozcupoval, tak mu říkám Jack Rozparovač. Řekl jsem Honzovi: Víš co? Ty řezy, co chce Jack Rozparovač, udělej sám. A tak psal scénář Honza. Byl jsem pak přizván k tomu rozpáranému a pomohl jsem to třeba proveselit. A tak vznikl film na půdorysu knížky.“
- je to film o dětství, ale je hlavně pro dospělé, kteří si chtějí na dětství vzpomenout
- táta byl veselý, silný kuřák, milovník anekdot
- maminka je lítostivá a docela hezká
- představitel Edy, tedy mě, je kouzelný. To je objev. Já jsem byl taky hezký, ale ne takhle… Je to kluk, na kterého se vydržíte hodinu a půl dívat. Má trošku odstáté uši, ale to je jenom ku prospěchu. Hraje civilně, vypadá, že je nesoustředěný, neustále si s něčím hraje, ale pak když přijde před kameru, udělá všechno, jak má být, a je to důvěryhodné. Já, když se na něj dívám, tak se neubráním dojetí. Protože on mě vrací do toho krásného dětství, kdy poznáváme svět.
Tereza Voříšková na dotaz, zda pro ni nebylo těžké hrát maminku, řekla:
„Neměla. Mám velikou rodinu, milujeme se, nenávidíme se a staráme se o sebe navzájem, takže jsem na to zvyklá. Trochu problém byl přesvědčit Aloise Grece, aby mi důvěřoval. Je to absolutně výjimečné dítě. Je chytrý, moc se nemazlí, má svůj vnitřní svět. Trvalo to několik měsíců, stálo to výlety a zmrzky, když ale poprvé přišel a sám od sebe mě obejmul, málem jsem se rozskočila štěstím. To bylo pro mě nejdůležitější, najít si s Lojzíkem společný svět, myslím, že se nám to podařilo a že je to ve filmu vidět.“
Originální titul: Po strništi bos
Produkce: Česká republika, Slovensko, Dánsko
Produkce: Biograf Jan Svěrák s.r.o
.
Producent: Jan Svěrák
Režie: Jan Svěrák
Scénář: Zdeněk Svěrák a Jan Svěrák
Kamera: Vladimír Smutný
Hudba: Michal Novinski
Hrají:
Ondřej Vetchý (tatínek), Tereza Voříšková (maminka), Alois Grec (Eda), Jan Tříska (děda), Viera Pavlíková (babička), Oldřich Kaiser (Vlk), Zuzana Stivínová (Vlkova žena), Hynek Čermák (strejda), Petra Špalková (teta), Zdeněk Svěrák (Pan ředitel), Václav Hubka (Ota), Niklas Klinecký (Satík), Josef Bedlivý (Prcek), Petr Uhlík (Vlastík), Sebastián Pošmourný (Škaloud), Miroslav Hanuš (Bartoš), Petr Brukner (Chrást), Miroslav Táborský (Košťál) a další…
Formát: 1: 2,39, Dolby Digital, 2D digital
Jazyková úprava: původní znění
Žánr: drama / komedie
Stopáž: 111 minut
Přístupnost: přístupný bez omezení
Premiéra: 17. 8. 2017
Distributor: Bioscop
Profily herců a tvůrců
Zdeněk Svěrák
- dramatik, scenárista, autor písňových textů, ale i divadelní, filmový a televizní herec
- rodilý Pražan a vystudovaný pedagog českého jazyka a literatury
- na vysoké škole přispíval do studentského časopisu a hrál v divadelním souboru
- po krátké pedagogické kariéře začal v 60. letech pracovat v Československém rozhlasu (připravoval živé vysílání pořadu Nealkoholická vinárna U pavouka)
- 1967 pak spoluzaložil Divadlo Járy Cimrmana, ve kterém působí dodnes
- do svých filmových scénářů často vkládá svoje vzpomínky − na své mládí, na rodinu nebo přátele
- mezi nejoblíbenější patří Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), Na samotě u lesa (1976), Ať žijí duchové! (1977), Kulový blesk (1978), Vrchní, prchni! (1980), Tři veteráni (1983), Co je vám, doktore? (1984), Vesničko má středisková (1985), Lotrando a Zubejda (1996) a další…
Jan Svěrák
- režisér, scenárista a syn Zdeňka Svěráka se narodil v Žatci
- na pražské FAMU vystudoval katedru dokumentární tvorby
- do povědomí diváků se zapsal hned svým 1. hraným filmem Obecná škola (1991)
- 1988 získal studentského Oscara pro začínající umělce za film Ropáci
- 1996 získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film Kolja
- v rámci své režijní tvorby se svým otcem jako scenáristou úzce spolupracuje a společně kromě již zmíněných natočili také například filmy Akumulátor 1 (1994), Tmavomodrý svět (2001), Vratné lahve (2007), Kuky se vrací (2010) nebo Tři bratři (2014)
- dále se do jeho filmografie řadí filmy Jízda (1994) a celovečerní dokument Tatínek (2004)
Ondřej Vetchý
- divadelní, televizní a filmový herec pochází z Jihlavy
- vystudoval pražskou konzervatoř
- po absolvování školy hraje v Činoherním studiu v Ústí nad Labem
- poté působil v Divadle E. F. Buriana v Praze
- od 1989 je člen pražského Činoherního klubu
- na filmovém plátně se poprvé objevil v epizodní roli dětského filmu Leť, ptáku, leť (1978)
- v počátcích své filmové kariéry ztvárňoval především psance na okraji společnosti − Zámek Nekonečno (1983) nebo Láska z pasáže (1984), nicméně posléze ukázal, že je takřka univerzálním hercem
- hrál v pohádkách S čerty nejsou žerty (1984), Kouzelný měšec (1996), v dramatech Dům pro dva (1987), Marta a já (1990) nebo v komediích jako Černí baroni (1992) a Báječná léta pod psa (1997)
- duo Jan a Zdeněk Svěrákovi jej často obsazuje také do svých filmů, za několik z nich byl i nominován na Českého lva
Tereza Voříšková
- divadelní, filmová a televizní herečka, rodačka z Prahy
- studovala na Pražské konzervatoři hudebně-dramatický obor
- poprvé se před kamerou objevila v 8 letech, kdy si zahrála v hudebním klipu skupiny Lucie
- celovečerním filmovým debutem byl film Rafťáci (2006)
- na divadelních prknech se objevila v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, v Divadle Rubín, Švandově divadle, v Komedii nebo na Shakespearovských slavnostech
- na plátnech potom například ve filmech Venkovský učitel (2007), Bobule (2008), Alois Nebel (2011), Rozkoš (2013), Všiváci (2014), Život je život (2015), Padesátka (2015) či Laputa (2015)
Oldřich Kaiser
- divadelní, filmový, ale i rozhlasový a televizní herec a komik, je původem z Liberce
- 1978 absolvoval pražskou DAMU
- během studií působil v Divadle na Vinohradech, odkud v roce 1985 přešel do Studia Ypsilon
- byl člen činohry Národního divadla
- hrál v Divadle bez zábradlí
- dodnes se divadlu věnuje například v Divadle Kalich
- s Jiřím Lábusem vytvořil komediální dvojici a účinkovali v mnoha televizních pořadech
- jeho filmovým debutem se stal televizní film Kat nepočká (1971)
- ztvárnil nespočet různorodých rolí. Mezi nejoblíbenější patří Setkání v červenci (1978), Rumburak (1984), Krysař (1985), Slunce, seno, erotika (1991), Dobrodružství pod postelí (1997), Tmavomodrý svět (2001), Revizor (2005), Obsluhoval jsem anglického krále (2006), Pouta (2009), Líbáš jako bůh (2009), Kuky se vrací (2009), Habermanův mlýn (2009), Líbáš jako ďábel (2012), Tři bratři (2014), Padesátka (2015), Masaryk (2016) a další…
Jan Tříska
- česko-americký divadelní, filmový a televizní herec
- rodák z Prahy, který chtěl být původně tanečníkem, ale nakonec vystudoval herectví na pražském DAMU
- díky svému 1. angažmá v Národním divadle se stal nejmladším členem činoherního souboru (Romeo a Julie)
- hrál v pražském Divadle Za branou (řídil Otomar Krejča), častou hereckou partnerkou mu byla Marie Tomášová
- na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1956 ve filmu Váhavý střelec
- před emigrací do USA v roce 1977 ztvárnil řadu filmových rolí (Hvězda zvaná Pelyněk (1964), Lidé z maringotek (1966), Radúz a Mahulena (1970), Sen noci svatojánské (1973) či Jak se točí rozmarýny (1977)
- v Americe se herecky uplatnil například ve snímku Sedm neohrožených (1983) nebo v Ragtimu (1981) Miloše Formana
- po 1989 začal opět hrát i v Čechách − Obecná škola (1991), Želary (2003), Jedna ruka netleská (2003), Horem pádem (2004), Šílení (2005), Máj (2008), Odcházení (2010)
- objevuje se však dále i v zahraničních snímcích − Lid versus Larry Flynt (1996), Ronin (1998) atd.
https://www.youtube.com/watch?v=yLjLzwqPZTM
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček, Ing. Olga Koníčková (z tiskové zprávy)
Foto: bioscop, © Ing. Olga Koníčková
