Úvod > Piscine Municipale aneb navštivte (sic, trochu virtuální, ale přece jen) obecný bazén, do kterého nás zve Lorie Ballage

Piscine Municipale aneb navštivte (sic, trochu virtuální, ale přece jen) obecný bazén, do kterého nás zve Lorie Ballage

24.02.2025 18:05

Piscine Municipale

Lorie Ballage

24. 1. – 27. 3. 2025

Pragovka Gallery

The White Room

Imerzivní instalace umělkyně usídlené v Norsku proměňuje

výstavní prostor do prostředí fiktivního veřejného bazénu.

Absence vody společně s abstrahovanou dysfunkčností předmětů vytváří

poetickou scénu, ve které kombinace

pachu chloru, sytých nautických barev, keramických plastik a auditivního vyprávění umocňuje lidskou fascinaci tímto elementem.

V rámci doprovodného programu výstavy Piscine Municipale uspořádá Lorie Ballage v prostorách výstavy meditaci s průvodcem, která účastníkům nabídne smyslovou transformaci. Prostřednictvím této meditativní cesty nás Ballage vyzývá, abychom přehodnotili hranice své identity a rozpustili iluzi úhledně uzavřeného já. Jak se okraje naší kůže stávají metaforicky průhlednými, jsou účastníci vybízeni k prozkoumání pocitu tekutosti a vzájemné propojenosti a splynutí s vodními tématy výstavy. Tato meditativní praxe podporuje prostor pro nové pojetí způsobů existence mimo perspektivy zaměřené na člověka a otevírá cesty k zamyšlení nad naším místem ve společném ekologickém a existenciálním proudu.

Kurátorka: Eva Slabá

Městský bazén? Všichni jsme to zažili…

Úroveň, řešení, mobiliář a hlavně neopakovatelnou atmosféru typických městských bazénů (cca z přelomu století) známe asi všichni. A dodnes - u nás - i vídáme a vyhledáváme. I když v každém vnitřním bazénu jde o totéž, není to – snad nikde a nikdy – opravdu totéž…

Zcela jinak dovede zapůsobit bazén hotelový či lázeňský určený pro svoji zhýčkanou klientelu, a jinak bazén už zlidovělý, určený pro širokou veřejnost. Klientela mívá bazén rezervován v rozumném počtu účastníků, ve vhodném čase a sofistikovaným posláním. Za to veřejnost, si užívá bazén masově, často tak, že je nucena plavat ve dvou vrstvách nad sebou. A také uhýbat se stále protipředpisově skákajícím ze všech bazénových stran, které k tomu nejsou určeny… Zkrátka a dobře, nezapomenutelná atmosféra.

A právě do takového veřejného bazénu nás rodilá Pařížanka, Lorie Ballage na své instalaci v Pragovka Gallery a její příhodné galerijní prostoře, zvané The White Room, přivádí. Jednak obrazně, po celou dobu konání výstavy s názvem Piscine Municipale a jednak dokonce i osobně, ve středu 26. 2. 2025 od 14,00 hodin, v rámci doprovodného programu.

Pocit, že jsme v městském bazénu, se dostaví okamžitě…

Hned po výstupu schodů do separované výstavní prostory využívané pro svou dispoziční členitost nás praští do nosu typickou vůní chloru. Ať už je tam rozptylován opravdu, nebo nám do mysli vstupuje pocitově, určitě si tu vůni každý vybaví jen, co vstoupí. Sugesce celkové instalace je dokonalá a funguje. Kurátorka výstavy Eva Slabá, to popisuje ve své kurátorské zprávě následovně:

„Instalace Lorie Ballage sestávající z dysfunkčních keramických plastik, společně se vzduchem nasáklým chlorem, sytými nautickými barvami a auditivním vyprávěním, vytváří poetickou (místy snad i lehce znepokojivou) scénu, jež umocňuje odvěkou fascinaci elementem vody.

Aspekt, který však při vnímání instalace vyvstává nejvýrazněji, je zkoumání nepřítomnosti. Tato nepřítomnost tkví nejen v naprosté absenci vody, ale rovněž v absenci ostatních těl. A to ve spojení s objekty popírajícími své běžné vlastnosti a stylizovanou architekturou vytváří konfrontaci s očekáváním ohledně prostorů majících vodu za svůj středobod zájmu.“

Prostředí městského bazénu ničím nenahradíš

Specifika městského bazénu jsou natolik výrazná, že nás provázejí nejen v reálu, ale i ve vzpomínkách. Nenutí nás ke srovnávání s jinými – později, či za jiných okolností, poznanými bazény – protože takové srovnávání je nesrovnatelné. Městský krytý bazén, má pro všechny, kdo ho mohl alespoň jedenkrát okusit, kouzlo nechtěného, nostalgické vzpomínání.

U starších osob ve spojitosti s mládím a jeho představami, smělými i nesmělými objevy, tělesnými i duševními odhaleními a také připomenutími party přátel, s nimiž se všechny ty bazénové radovánky, i indiskrece, odbývaly.

U mladších ročníků budou vzpomínky, ještě nostalgické málo, ale o to více je nahradí sny a zážitky tělesné i společenské.

Ale nahlédněme znovu do tiskové zprávy kurátorky výstavy Evy Slabé:

„Prostředí městské plovárny, jež umělkyně rekonstruuje, si ve své původní podobě spojujeme s osobní nostalgií a kolektivní pamětí, mající původ ve volnočasových aktivitách dětství. Umělkyně v tomto případě nabízí ale spíše intimní a osamělý zážitek.

Rekonstrukce bazénového komunitního prostředí zbaveného obvyklé kakofonie zvuků, pohybů a interakcí se v její interpretaci stává místem individuální introspekce, kde je diváctvo ponecháno samo se svými smyslovými dojmy, vzpomínkami a představami…“

A co voda? Nechybí náhodou v téhle bazénové instalaci?

Pomineme-li servis a vybavení bazénů všech typů a úrovní, jež jsou rozdílné pro všechny vnitřní bazény dle kategorií a poslání, zbývá jim všem jedno společné – voda.

A právě voda hraje (doslova) v téhle Pragovkové Piscine Muncipale stejně také významnou roli. Jak? Ze zvukové složky, kterou lze vyslechnout z nainstalovaných sluchátek. O vodě se tu pak hovoří nejen jako o základu pro každý opravdový bazén, ale také jako o nenahraditelné složce naší planety, našich životů, naší existence. Ze sluchátek o tom všem hovoří vemlouvaný hlas vypravěčky. A co o tom všem říká věcný „hlas“ tiskové zprávy kurátorky Evy Slabé?

„Ačkoli voda sama o sobě postrádá zápach, chlor se stal neoddělitelnou součástí veřejné představy o bazénech, signalizující čistotu a péči o hygienu těla. Zvuková složky pak tuto dynamiku dále rozvrstvuje. V prostoru, kde většinou panují výrazné vizuální, sluchové a čichové podněty, nabízí hlas vypravěčky uzemňující přítomnost, stírající hranice mezi vnitřním monologem a vnějším prostředím….

… Instalační rekonfigurace Lorie Ballage však odstraněním skutečné vody z bazénu podněcuje k zamyšlení, jak si voda i ve svých nejkontrolovatelnějších formách zachovává schopnost vyvolávat prostor pro materiální imaginaci, a ptá se, zda je možné, aby prostor takového typu, a to i v případě fyzické nepřítomnosti vody, fungoval právě jako místo pro představivost.“

Lorie Ballage

· * Paříž, 1994

· Magisterský titul z Akademie umění a designu v Bernu

· Bakalářský titul z Akademie umění v Dundee

· Nejčastěji tvoří imerzivní (pohlcující) instalace, nutící diváka k zamyšlení o vztahu člověk : příroda

· Tvorba Lorie Ballage se zabývá převážně vztahem poetické a nepředvídatelné dynamiky vody

· K vyjádření křehkosti a odolnosti autorka využívá keramiku, jako iniciátora fiktivních příběhů

· Lorie Ballage zaznamenala účast na výstavách, jako jsou: Carl Berner Projektrom, Bergen Kunsthall, KRAFT, Kunstnermes Hus, Studio 17, Kunstgaraasjen a narj Rothko Art Center (Lotyšsko).

· Lorie žije a tvoří aktuálně v norském Bergenu

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.