Philomena aneb když ukradený syn se vrátí ke své rodné hroudě…
Česká distribuční společnost Bioscop měla rozhodně šťastnou ruku a předvídavost, když z bezpočetné světové nabídky filmů zvolila pro svoji distribuci právě příběh Philomeny Lee natočený podle veleúspěšného románu Martina Sixmitha ´Ztracené dítě Philomeny Leeové´ (v originále: The Lost Child of Philomena Lee). 
Silný a reálný příběh
Scénář zpracovaný ve stylu hraného dokumentu je jakousi skoro až detektivní roadmovie po stopách před 50i lety ztraceného syna jedné staré dámy z irského katolického prostředí. Tím, že jde o skutečnou a prakticky neliterarizovanou událost (a bohužel i v jistém období i typický jev v komunitě bigotních irských katolíků), protrhl autor vydáním své knihy, až do té doby obcházené zlověstné mlčení nad tmářskými praktikami bigotní irské katolické komunity v 50. letech 20. století. Příběh zpracovaný špičkovým, a v té době i neprávem dehonestovaným, novinářem BBC má své kouzlo proto, že není nikterak romantizován, sentimentalizován a ani bagatelizován. Je podán tak, jak je, i se všemi společenskými i lidskými důsledky. A film to ke svému prospěchu i plně respektoval. Přičtou-li s k tomu pak i mimořádně lidské a civilní výkony obou protagonistů - Judy Dench (Philomena) a Steve Coogan (Martin Sixmith) – nemohl snad ani nevzniknout jiný, než opravdu kvalitní film, který se zasekne do duše. A to zcela spontánně a civilně, bez patosu a jakékoli režijní machy.
Děj je relativně prostý
Film ´Philomena´ je velice emocionální příběh směšující citlivě tragédii s komedií. Dva naprosto odlišní lidé po 50 letech pátrají po pravdě.
Philomena Leeová, 70ti letá Irka náhodně se na pouti seznámí s vlezlým, ale sympatickým chlapcem, přičemž následky jejich, dosud zcela nezkušené, lásky na sebe nedaly dlouho čekat. Philopmena poté v roce 1952 otěhotněla. Její bigotně katolická irská rodina ji pro to zavrhla a za trest poslala do kláštera v Roscrea, kde ji spolu s dalšími podobně zavrženými mladými dívkami berou jako padlou ženštinu – hříšnici. Řádové sestry ji a jí podobné ale nepřijímají ze soucitu, naopak ze ziskuchtivosti. Za ´péči´ v jejich těhotenství a za ´asistenci´ při porodu, musejí dívky otročit v klášterní prádelně. Philomena stejně jako ostatní rodí bez lékařské pomoci, naštěstí úspěšně a bez následků na obou (porod probíhá záměrně bez odborné asistence jako test „Bůh rozhodne, zda to přežije. Je to hříšnice…“). Ke svému synovi, Anthonymu, má pak povolený přístup, jako ostatní matky jen hodinu denně. A když mu jsou 3 roky, tak jak to řádové sestry cíleně aplikovaly, je Anthony proti její vůli z kláštera odveden a adoptován (přesněji prodán za 1000 liber) do Ameriky. Philomena se 50 let snaží dopátrat, kde syn je, a hlavně se chce dozvědět, zda si syn na ni vzpomněl vůbec…. Zbytečně, protože klášter záměrně mlčí, mlží a lže. Philomena, přesvědčena z podstaty své tmářské výchovy o tom, že spáchala věčný hřích, o své minulosti mlčí. I před svou později vzniklou normální rodinou a také před svou dcerou. Až po 50 letech ji touha a vzpomínky doženou k tomu, že se dceři svěří. Ta bere věci do svých rukou a osud ji přihraje do cesty Martina Sixsmitha, bývalého dopisovatele BBC a šéfa komunikačního oddělení britské vlády Tonyho Blaira, který se právě, díky uměle vyvolanému skandálu ocitá na dlažbě. Setkání Martina s Philomenou je zprvu rozpačité, ale když Philomena vylíčí Martinovi své marné pátrání po synovi, zkušeného novináře to nejen osloví lidsky, ale vycítí také, že jde o něco víc než o nějaký teplý lidský příběh, že jde o kauzu, o které by se mělo napsat. Spojí se tedy s jedním vydavatelstvím, které by o kauzu mělo zájem a pátrání je dokonce ochotno financovat. A tak začíná cesta dvou nesourodých lidí, ze dvou odtažitých světů po stopách jedné velké černé kaňky na kněžském hávu řádových sester i společnosti vůbec…
Koncert pro dva velké charaktery
Philomena a Martin jsou tedy pár. A sledovat jejich dialogy, vývoj jejich vztahu a současně netrpělivě čekat na výsledek jejich detektivního pátrání je divácká rozkoš. Philomena je na jednu stranu držkatá bába, na druhou stranu neskutečně naivní bytost, stále ještě slepě věřící v dobro a v hodné lidi, ale pokud jde o její případ a jednotlivá odhalovaná dobrá či zlá fakta, pak je Philomena reálná a věcná, a i když jí církev hodně ublížila, dál si stojí ve své víře ve spravedlivého Boha. A naproti tomu stojí Martin.Otřískaný, moderní člověk, od kterého se - díky umělému znemožnění a znevážení celé jeho poctivě vydřené pracovní kariéry – odvracejí známí i přátelé a před nímž se zavírají dveře před tím nadšeně otvírané. Je na křižovatce. Zhroutil se mu jeho svět, ale je i naštvaný a chce všem dokázat, že se o sebe umí postarat i tak, a že se z toho znovu dokáže vyhrabat. Řeší to po chlapsku, staví se do pózy studeného cynika, k čemuž mu dopomáhá trpká zkušenost z podrazu a nevěří v nic a v nikoho. Až díky Philomeně procitá a vrací se do reality. Probouzí se v něm investigativní novinář a člověk s citem pro spravedlnost a zájmem ji i pomoci právo matky nastolit. A tak jejich společné putování za pravdou a odhalením je i vzájemným školením, kdy jeden druhého poznává a pozměňuje, kdy oba začínají vidět věci i z jiných úhlů a učí se navzájem nacházet hezké a hřejivé i ve smutku a bolesti.
Herci, jakých je málo 190
- Judi Dench je všeobecně uznávaná a oceňovaná britská herečka. Ne nadarmo působila v prestižním britském divadle ´National Theatre v OldVic.´ K úspěšnému a mistrovskému divadelnímu herectví se časem připojily i herecké úspěchy televizní herečkou, a nakonec se stala i oceňovanou filmovou hereckou osobností. Excelovala třeba ve hře ´Paní Brownová´, známe ji z filmu ´Zamilovaný Shakespeare´, za který dokonce získala Oscara či z filmu ´Iris´. A samozřejmě i té nejširší divácké veřejnosti je známá hned ze šesti ´bondovek´, jako Bondova šéfová ´M´. I této – pro ni poněkud béčkové role – se ovšem zhostila vždy se ctí a nemusí se za ni stydět. Ovšem role Philomeny jí dala´nesrovnatelně větší prostor pro využití jejího hereckého rejstříku a mistrovství. A tahle role opravdu nemá chybu.
- Steve Coogan je oproti Judi Dench z poněkud jiného těsta i světa. Populární komediální představitel a autor v Británii mimořádně populární televizní a rozhlasové figury, která si říká Alan Patridge. Hrál už ve více jak dvacítce filmů. Za všechny jmenujme ty nejznámější: ´Indian in TheCupboard´, ´Wind in theWillows´, ´24 Hour Party People´ nebo ´The´Look of Love´. Ve filmu ´Philomena´, jehož scénáře je i spoluautor, se ale dostává herecky zcela jinam. I když jeho role je vtipná, má esprit a nadsázkou či mnohomluvnými gesty rozhodně nešetří, není to samozřejmě role komická. Je ale dalším živým dokladem, že velcí inteligentní komici touží i po výjimečných vážných rolích. Jednak, aby světu ukázali, že na to mají a hlavně proto, že takovým rolím umějí dát i špetku své původní humorné profese a tak je dokonale zlidštit a promoudřit. Coogan byl navíc i hlavní osobou při vzniku scénáře, a tak si roli psal tak říkajíc na tělo. A udělal to nejlepší, co pro příběh i pro nás diváky udělat mohl.
Co dodat?
´Philomena´ je prostě skvělý biják.Na první informaci nečekáte žádné zázraky. Usednete do kina a nestačíte se divit. Postupnými odhaleními skládajícími se jako kamínky do mozaiky jste stále více vtahováni do jeho děje a nadsedáváte nervozitou i fanděním oběma protagonistům. Mezigenerační a mezinázorový rozdíl, stejně jako rozdíl víry a nevíry či rozdílné reakce na jednotlivá zjištění, jsou lahůdkou jak hereckou, tak reálně životnou. Ano, i tak odlišné povahy se mohou sladit do krásného lidství. Lidství, které touží po pravdě, a když ji nalézá, byť je pravda sebeodpornější a krutější, umí chápat i odpouštět a netouží jen po bezhlavé pomstě. Navrhuji filmu hodnocení 95 %. Těch zbývajících 5 % proti, přenechávám všem bigotním katolíkům a jim podobným dogmatickým tmářům.
PREMIÉRA: 6. 3. 2014
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: PHILOMENA
PRODUKCE: Velká Británie, USA, Francie
FORMÁT: 1:1,85, Dolby Digital, 2D digital
ŽÁNR: pravdivý příběh
STOPÁŽ: 98 minut
PŘÍSTUPNOST: nevhodný do 12 let
REŽIE: Stephen Frears (´Nebezpečné známosti´, ´Královna´´)
SCENÁŘ: Steve Coogan, Jeff Pope
KAMERA:Robbie Ryan
STŘIH:Valerio Bonelli
HUDBA:Alexandre Desplat
HRAJÍ: Judi Dench (PhilomenaLee), SteveCoogan (Martin Sixsmith), Sophie Kennedy Clark (mladá Philomena), Anna Maxwell Martin (Jane), Ruth McCabe (matka Barbara), Barbara Jefford (sestra Hildegarde), Kate Fleetwood (mladší sestra Hildegarde), Mare Winningham (Marie), Michelle Fairley (Sally Mitchell), Peter Hermann (Pete Olson),
Simone Lahbib (Kate Sixsmith), Amy McAllister(sestra Anunciata), CathyBelton (sestra Claire), Sean Mahon (Michael Hess) a další.
INTERNET: www.bioscop.cz
https://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=vvVLucmRCCI#t=4
Zdalipak víte, že:
- Philomena se právem těší úspěchu u diváků i kritiků, o čemž svědčí 4 nominace na Oscara, 4 nominace na BritishAcademy Film Award, 3 nominace na Zlatý Globus, 9 ocenění z Benátského festivalu.
- Dench a Coogan obdrželi nominace na nejlepšího herce a nejlepší herečku na British Independent Film Awards .
- Dench také nominaci na nejlepší herečku od kritiků Broadcast Film Association, Circle London Film Critics, Satelitní ocenění a cenu filmových herců Guild Awards .
- Judi Dench prohlásila o svém hereckém protějšku po natáčení: „Steve Coogan je skutečný komik i v tom smyslu, že má cit pro vážné herectví. Je v tom velmi dobrý, ale mezi scénami vás dokáže rozesmát až k slzám. Možná, že kdybychom natáčeli komedii, mezi scénami bychom plakali. Steve je i výborný imitátor a dokáže napodobit mnoho celebrit.“
- Steve Coogan po natáčení řekl: „Ano, dobírali jsme si jeden druhého.Uvolnilo to atmosféru a hodně jsme se proto smáli příběhu, i když je velice vážný. Ale byl jsem velmi nervozní. Natáčel jsem přece s dámou – paní Judi Dench. Její roli ve filmu ´Iris´ mám stále v mysli a myslím, že hrát Philomenu bylo pro ni něco nového. Je to nádherná role pro starší herečku, a takových dnes není mnoho.´Je to skutečná, plnokrevná postava. Na scéně s ní jsem si stále opakoval, musíš podat co nejlepší výkon, být úplně nej, abys nepoškodil její skvělé jméno…Přitom ona ale vůbec nevypadala jako Judi Dench, ona vypadala jako Philomena. Judy vás prostě vezme do jiného světa, a i když jsme se velmi nasmáli při natáčení, bylo to zároveň velmi profesionální. Judi natáčí už okolo 50 let, ptá se tedy na správné věci a vždy chce odvést co nejlepší výkon.Takže jsme se zase jen nebavili, to ne, chtěli jsme oba ty scény natočit vždy co nejlépe.“
- Skutečná Philomen Leeová prohlásila. „Když jsme se se Stevem Cooganem potkali u Martina Sixsmitha doma, choval se jako skutečný getleman. Moc jsem ho neznala.Komiky nesleduji.Navíc jsem si ho spletla s Robem Brydonem. A když mi řekl, že by chtěl podle knihy natočit film, můj příběh, nevěřila jsem, že se něco takového vůbec může stát.“
- Philomenina dcera dodala lakonicky: „Máma si totiž nikdy nemyslela, že její příběh je nějaký velký a silný. Pro ni to byl prostě jenom její život. Nic víc“
Richard Koníček
Foto: Bioscop, Ing. Olga Koníčková