Úvod > Petra Černocká v Žižkovském divadle Járy Cimrmana aneb když fresh (svěží!) junior - seniorka stále koncertuje a radost stále rozdává

Petra Černocká v Žižkovském divadle Járy Cimrmana aneb když fresh (svěží!) junior - seniorka stále koncertuje a radost stále rozdává

29.06.2017 09:59

Žižkovské divadlo Járy Cimrmana – Praha

26. 6. 2017

Na www.www-kulturaok-eu.cz jsme už nějaký čas věkem senioři. Prostě důchodci, no. Co si budeme namlouvat opisnými slůvky. Důchodci, akorát že si to kvůli našemu webu, co jsme si na stará kolena (a že jsou snad starší než my) vymysleli, nestíháme uvědomit. Což je prý dobře. Rozhodně - prý - lepší než sedět na zápraží a dívat se, jak nám zapadá sluníčko…

Mimo to, že nás zajímá skoro vše, zaujala náš i klíčová myšlenka a projekt Spolku Porte, nazvaný povzbudivě - Fresh senior. Součástí projektu jsou i Fresh senior klub, Fresh senior akademie, Fresh senior festival a mnoho dílčích projektů orientovaných na zdravé stárnutí.

Dodejme, že zmíněný Spolek Porte je - podle definice - ´dobrovolná, nezávislá, nestátní organizace sdružující členy na základě společného zájmu´. Členy jsou odborníci z různých oborů (humanitních, technických a sociálních). Porte pro své členy pořádá kulturní i společenské akce (koncerty, výstavy, divadelní představení, besedy, vzdělávací a odborné cykly přednášek, společenská setkání, workshopy) a vůbec podporuje kulturu jako takovou. Nedílnou součástí aktivit Porte je i podpora charitativní činnosti a pomoc potřebným. A kde na to berou? Získávají prostředky na činnost z darů, grantů, dotací, a také i vlastní činností.

Mnohých akcí jsme se zúčastnili, o některých na www.www-kulturaok-eu.cz i referovali a míníme tak činit nadále. Bereme to jako naši minipodporu projektu, jenž má smysl a dělá něco reálného pro armádu seniorů i důchodců. Akční rádius spolku Porte je široký, ale hlavní působiště má na Praze 6 ve známé Ville Pellé, s jeho aktivitami se ale setkáme i v centru (u Pražského hradu) Písecká brána, a také na Praze 3, v centru Vozovna. A občas i jinde. A před prázdninami se Spolek Porte drží jisté už tradice, jako ve škole (je přece fresh a pořád se tak nějak učí) – letos po třetí – a uspořádá velký koncert v kultovních prostorách Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Sice bez Cimrmana (i když jeho duch tam někde jistě je), zato s nějakým zpěvákem, co je také správný fresh senior. Loni jsme proto na našem webu psali o koncertu Wabiho Daňka (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/fresh-senior-je-svezi-senior-aneb-wabi-danek-nestarne-take/) a letos jsme se tu setkali pro změnu s Petrou Černockou.

Petra Černocká senior? Nesmysl. Petra Černocká fresh? Ano.

Shodou okolností jsme před tímto koncertem absolvovali jiný, jinde, s jinými seniorskými pěveckými osobnostmi. Raději nejmenujeme ani, kde to bylo. Osobnosti to byly, to jo, ale už to byly opravdu senioři. Bez fresh. To Petra Černocká, nemenší osobnost, fresh je stále. A že senior? No, kalendář o tom mluví, ale známe to, ten toho namluví…

O Petře Černocké se ví skoro vše…

Petra Černocká je známá a dodnes nejen vzpomínaná, ale je plně aktivní a hned na více úrodných polích najednou. Akorát, že si nepotrpí na dohánění image v bulváru. Nemá to totiž zapotřebí, a tak není tak ´profláklá´ jako jiné nicky, co jí nesahají ani po kotníky.

Dovolte proto autoru článku pár slov poněkud subjektivnějšího rázu

Petru „znám“ od školy. Uvozovky naznačí, že – žel – ne osobně, ale za ta léta už skoro jo. Poprvé jsem se s jejím hlasem setkal, když zazněla mi v našem paneláku na sídlišti, z přístroje, kterému se říkalo „dráťák“, což byla bedýnka, hrající jak rádio, akorát, že se dalo jen vypnout, zapnout, zesílit a ztlumit. Byl to tzv. rozhlas po drátě, povinně tehdy instalovaný do každého ´moderního´ bytu, za účelem včasné informace o očekávaném jaderném výbuchu. Inu byla studená válka. A protože naštěstí nebyla, tak zatím, než ji vyhlásí, ta bedýnka hrála a mluvila. No, víc mluvila, než hrála. Ale šla, když tak ztlumit či vypnout…

No, a jednou – kupodivu – v tom všem, zahráli pár písniček ´jakési´ skupiny Pastýři, co vedl mladičký Petr Hannig. A mezi nimi zazněl hlas ´jakési´ Petry Černocké a prostinká písnička Ovečka.

Ovečka

Stojí chlapec na kopečku, na mě zamává,

já však hledám svou ovečku, táta nadává.

Táta nadává.

Po očku se ale koukám, za ním nepůjdu,

jestli přijde, neprohloupí, já zlá nebudu.

Já zlá nebudu.

Chvíli kouká, už jde dolů, mám to v osudu,

dneska do bílýho rána plakat nebudu.

Plakat nebudu.

A já pro sebe objevil folk, který jsem pak, byť jsem pořád pošilhával a koketoval s popem, na čas ulítl do rocku i do šansonu, mnohem později, přece jen asi 15 let aktivně dělal. Tedy texty, abychom si rozuměli. Zpěv i hudba mi nejsou dány. A tak jsem objevil Petru Černockou a po očku, hlavně ale po oušku sledoval. A sleduji dál.

Dnes už vím, že ta kdysi útlá dívenka vypadá ale skoro pořád stejně, vystudovala na konzervatoři operní zpěv, že si písničky v řadě případů sama píše, a že nemá problém ani s texty a psaním vůbec. Texty psala a píše sobě i jiným, má na kontě i knížku, vedla také mnohé rubriky v mnohých titulech a dáse o ní říci, že v jednu dobu byla i novinářka. Ale to jsme už moc daleko.

Jako všichni jsem zbožně navštěvoval Semafor. Na stojáka ještě v pasáži Alfa. A hle, objevil jsem Petru – ke své radosti – jak u Š + G, v jedné z jejich Besídek – konkrétně té V rašeliništi, ale u Jirky Suchého, kde hrála v legendárním Jonášovi a dr. Matrace a excelovala i v Čarodějkách.

A také jsem ji mohl potkávat, žel ale ne, na koncertech skupiny Rangers. Uváděli je tehdy v podzemí budovy Dopravního podniku v Bubenči, nezapomenutelní – ještě konferenciéři, ne už moderátoři - Petr Nárožný (nebyl vždy jen divadelní herec) a Mirek Černý (objevitel českých vyprávěnek jako dodnes na Country Rádiu vysílaného Balíčku karet a jiných).

Tam jsem Petru nepotkal, ač prý – jak nám bylo vyzrazeno na koncertě, o němž píši - sedávala pod pódiem a hltala – ne muziku a texty jako já – ale Jana Vančuru. To nám na Petru vyzradil její doprovodný kytarista, parťák, bavič a řadu let i manžel, profík, sympaťák Jirka Pracný.

Možná i proto to Petřino excelování v semaforských Čarodějkách způsobilo, že se Černocká objevila i v nezapomenutelném snímku Dívka na koštěti. A lidé si ji proto dodnes personifikují se Saxánou. Ostatně si to nedávno zopakovala v páně Vorlíčkově pokračování tohoto opusu. Ale to jsem zas předběhl.

Přeskočil jsem její letité působení ve skupině Zdeňka Merty Kardinálové, jehož byla pěveckou partnerkou. Až když Merta přešel na úžasné české muzikály, psané s Mošou pro Městské divadlo Brno, skupina Kardinálové skončila. Petra však ne. Jede dál sama za sebe a dosud.

Na koncertě nám připomněla, mimo mnoha svých více či méně známých (občas už námi pozapomenutých) písní, i jednu píseň, s níž vyhrála autorskou Bratislavskou Lyru (1982 či 1983). Zaslechli jsme od Petry i něco zajímavého, o pro nás tehdy mírně záhadném osudu, hitu Koukej, se mnou si broukej. Písnička je dílem Petry Černocké, slova i hudba, na Lyře ji ale tehdy zpívala jiná zpěvačka, Valerie Čižmárová. Byl jsem tenkrát v šoku. A nejen já. Petra nám to teď po letech sice v Žižkovském divadle Járy Cimrmana při příležitosti svého koncertu vysvětlila, ale tehdy to byl důvod k jiným výkladům. V ČT totiž řádila proslulá soudružka Balášová… Ale co, svou písničku si po svém dodnes zpívá Petra a skvěle.

Dosud tak mohu Petru Černockou poslouchat v různých rádiích nejen jako zpěvačku, sem tam jsem byl na jejím koncertě, protože koncertuje dodnes a občas ji zaslechnu opět v rádiu či TV jako (dnes už) moderátorku pořadu a občas čtu i její články v nějaké tiskovině. Tak ať si ta holka neříká laskavě senior. Ať si po právu říká Petra ´fresh´ Černocká.

Koukej, se mnou si píseň broukej

Koukej, se mnou si píseň broukej a rozdávej dál,

Koukej, se mnou si píseň broukej, co roztančí sál.

Zpívej tu píseň známou, la lala,

tu zná i táta s mámou, i vítr jí hrál, i vítr ji hrál.

Když ti láska schází a nedá ti spát,

vítr hvízdá v mlází a sníh nechce tát,

když je ráno smutný, že nechce se vstát,

tak je zpívat nutný, a to bys měl znát.

Koukej …

Pošťák zlý má psaní a jde cestou k vám,

dopis svíráš v dlani, už víš, že jsi sám,