Petr Sirotek: Okamžiky uplynulých let aneb ještě jsou místa, kde viděli /doslova/ fotografa poprvé
Leica Gallery Prague - Praha
1. 4. – 19. 6. 2016
Leica Gallery Prague jde nekompromisně cestou prezentací mimořádných a zpravidla nepříliš masově vnímaných fotografických osobností, o nichž bychom ale vědět měli. Program této galerie je jakousi permanentní encyklopedií kvalitní fotografie. Stačí sledovat jednotlivé výstavy a každou navštívit. Pozvání od vedení galerie, které jsme na www.www-kulturaok-eu.cz obdrželi, je tedy přímou cestou za poučením a objevem nějaké víceméně nové osobnosti světového významu v širších souvislostech. Ve vlastním zájmu proto nelze pozvání od Leica Gallery Prague odmítnout.
Není nad osobní setkávání
V den zahájení výstavy ´Okamžiky uplynulých let´, jejichž autorem je Petr Sirotek, byl autor fotografií přítomen a mírně rozrušeně a značně zvědavě čekal na příchod novinářů a odborníků. Konec konců – i když, výstav osobních i kolektivních absolvoval dlouhou řadu a práce má zastoupeny v našich i světových galeriích a sbírkách - šlo tentokrát o výstavu průřezovou, zahrnující Sirotkovu dlouhou a celoživotní cestu s fotoaparátem u oka. Navíc konanou v roce jeho životního jubilea.
Uvítal nás tedy spolu s kurátorem výstavy Josefem Vomáčkou (na foto v brýlích), osobností, která nemá v našem kulturním dění už po léta obdoby. Navíc našim dávným prvním šéfredaktorem provázejícím naše první krůčky na profesionální dráze novinářů.
První, co nás zajímalo, jak autor Petr Sirotek a jeho kurátor - vybírali díla na výstavu. Podle očekávání jsme si potvrdili, že to byla nelehká cesta, protože Petr Sirotek se sice prakticky celý život věnoval profesně kameře, ale fotoaparát nikdy 
neodkládal a osud kameramana dokumentárního (tedy tzv. Krátkého) filmu ho přivedl do celé řady míst, kam našinci a často vůbec někomu z jiného světa nebylo dáno vstoupit. Tedy i do míst, kde – doslova – viděli fotografa poprvé. Měl ale i štěstí v tom, že se dostal také do tak fotogenických měst, jakými jsou Paříž či New York a to v době jejich zlaté éry, v 70. letech 20. stol., kdy ještě dýchala obě města nostalgickou atmosférou jako stvořenou pro romantické žití, jaké známe z dávných filmů.
Stejně tak ale Sirotkovy cesty s fotoaparátem, ať už pracovní nebo soukromé, protkaly i bezpočet míst u nás. A Sirotek se umí dívat a vidět to, co běžný chodec, či turista v rutinním shonu přehlédne. Sirotek ale na rozdíl od nás ne. A to, co vidí on, nám pak na svých fotografiích prezentuje. Inu, fotografuje přece už od 60. let…
Pár slov o cestě Petra Sirotka s aparátem
Jak jsme se dověděli osobně od Petra Sirotka při našem rozhovoru a jak nás informoval také kurátor výstavy Josef Vomáčka, Sirotkův letitý známý, prvním impulzem k touze fotografovat byl pro Petra Sirotka pouliční fotograf na pražském Karlově, kterého jako kluk pozorovával při práci. Šlo o profesi, která už neexistuje, ale která budoucího fotografa okouzlila tak, že bylo rozhodnuto: ´budu fotografem´. Ale v 50. letech to ještě všechno tak snadné nebylo.
Petr Sirotek po gymnáziu pracoval v tiskárně a z vlastní iniciativy se při tom ještě vyučil fotografem. Jeho rukama prošlo díky této kombinaci vše, co doba v tisku na doprovodných fotografiích přinášela. Petr Sirotek poznal řemeslo od základu a dodnes té řady zkušeností nelituje, ani jako vynikající dokumentární kameraman, ani jako citlivý umělecký fotograf. Touha fotografovat ho vedla k těm nejsprávnějším možným osobnostem tohoto oboru té doby.
Studoval uměleckou fotografii a filmovou kameru na pražské Filmové fakultě AMU například s Hudcem-Ahasverem, Ermlem, Reichem, Markovou či s kameramany Polákem a Smutným.
Vojenská služba mu zase přinesla možnost pracovat v Armádním filmu.
A po vojně mohl tedy nastoupit jako obrazový redaktor v někdejším Pressfotu. To zase vedlo k jeho spolupráci s Josefem Sudkem, s nímž, jak nám - s dodnes neskrývanou úctou – sám prozradil, strávil Petr Sirotek, nezapomenutelné a mimořádně poučné dva roky. Inspirace Sudkovými zátišími je znát i v pracích Petra Sirotka. Není ale jen Sudkovým pokračovatelem, protože Sirotkova zátiší jsou povětšinou exteriérová, ale působí neméně snově, stejně emotivně a jsou malými básněmi pro libovolnou fantazii diváka tak jako Sudkova interiérová zátiší. Stačí pár názvů některých z vystavených fotografií Petra Sirotka a je naznačeno, jak fotografie působí. Stolec - Vrchotovy Janovice, Brána – Kampa, ale také třeba Brýle – Amsterdam, Kočárek – Paříž, Panenky – Amsterdam nebo Zrcadla - Paříž a podobně.
V zátiších vidí Petr Sirotek „nejen bizarní předměty hodné pozornosti vnímavého pozorovatele, ale především součást života těch, kteří se jimi obklopují. Zátiší nejsou dle autora jen mrtvým světem odložených, samotě propadlých předmětů, ale spíše prostředím, jež dotváří svět živých a tvoří tak kotviště našich vzpomínek“.
Jeho fotografická díla zpracovávají téma času a jeho plynutí. A jsou skutečně zastavením tikotu hodin v bodě a vteřině, kdy to bylo nejlepší a nejzajímavější.
Výstava má dvě části
Tak jako život Petra Sirotka se dělí na dvě profese, tak i výstava má dvě části. Petr Sirotek je a byl celý život dokumentárním kameramanem. Profese ho tak zavedla na mnohá místa, kam bychom se jinak nedostali a přinesla mu zážitky, o nichž se nám ani nezdá. Bylo to dáno jeho působením v Krátkém filmu Praha v 70. a 80. letech, kdy řada jím natočených filmů reprezentovala Československo na mnoha mezinárodních filmových festivalech. A hlavně díky Sirotkově účasti na první československé horolezecké expedici do Nepálu, na pátou nejvyšší horu světa Makalu. Z této expedice vznikly především 4 ceněné dokumentární filmy. Film Himálaj 73 získal Cenu Ministerstva školství ČSSR a další z nich, Země pod Himalájem, se stal na několik let nejprodávanějším československým dokumentem.
Ale protože i přes složitost okolností neodložil kromě kamery Petr Sirotek ani fotoaparát, zrodila se i předlouhá řada fotografií. Nejde sice už o ta snová zátiší jako v jeho běžné fotografické cestě, ale poetika, citovost a prožitek z fotografií nevyprchaly. Jen se jaksi zživotnily. Nefotografuje tu zátiší, ´vytržená´ z běžného kontextu, čímž jim dává novou poetiku, ale fotografuje lidi, atmosféru, život, který vidí a cítí kolem sebe.
Vznikly tak dvě cestopisné publikace s jeho fotografiemi: Řeka jménem červánky a Šivova velká noc.
Prostor galerie sám vybídl autora i jeho kurátora k vytvoření v podstatě dvou rozdílných a přece úzce souvisejících výstav. V dolní prostornější části galerijního prostoru nalézáme průřez Sirotkovými zátišími, v horní menší části pak průřez fotografiemi z Nepálu.
Petr Sirotek nám k tomu prozradil, že bylo hodně náročné vybrat z tak mnoha fotografií, které má, tak málo, které se na výstavu vejdou a že ho to stálo mnoho sebezapření a přemýšlení.
Pro úplnost ještě něco o filmografii Petra Sirotka
Za téměř 15 let působení v Krátkém filmu natočil přes 200 filmových dokumentů a realizoval dvě desítky autorských filmů. Za kameramanskou práci na filmech Narozeniny a Jakou barvu má Písek (rež. Milan Peer) získal Cenu Ministerstva kultury ČSSR.
Během sametové revoluce dokumentoval události pro televizi CNN. V následujících letech absolvoval několik zahraničních expedic, při nichž vytvořil cestopisné filmy z celého světa.
Z dosud posledních projektů je třeba vyzdvihnout práci kameramana a fotografa na sérii ČT, věnované historii horolezeckých výstupů našich expedic ´České himálajské dobrodružství´.
A jak nám osobně autor slíbil, tak ještě zdaleka není všemu konec. Naplánováno má několik cest. A tak se máme možnost těšit na fotografie a filmy, jež přiveze. Vznikat prý budou i další poetické fotografie (i když teď už na digitál), tak příhodné k našemu zamýšlení se nad okamžiky uplývajících let.
Výstava fotografií Petra Sirotka - Okamžiky uplynulých let v Leica Gallery Prague představuje tedy dva cykly z bohaté tvorby českéhofotografa Petra Sirotka (*1946); zátiší a fotografie z Nepálu. Při příležitosti konání této Sirotkovy výstavy vycházejí – tak trochu i jako dárek k jeho životnímu jubileu - i dvě publikace, shrnující Sirotkovo dosavadní dílo.
Kurátor: Josef Vomáčka
Pořadatel: Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1
Vstupné na výstavu: plné 70 Kč, snížené 40 Kč.
Více informací naleznete na www.lgp.cz
Máme otevřeno: pondělí - pátek: 10.00 – 21.00 hodin, sobota + neděle: 14.00 –20.00 hodin
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková