Penck – Typlt aneb když proměny expresivních maleb souvisejí s proměnami atmosféry ve společnosti
Topičův salon – Praha
3. 3. – 27. 3. 2015
Pozvání do galerie Topičův salon je pro www.www-kulturaok-eu.cz vždy malý svátek. Jednak je jisté, že výstava bude mít úroveň a potom to prostředí… To na vás dýchne doslova ´geniem loci´. Noblesní atmosféra přímo vyzařuje z překrásných výstavních prostor, jejichž minulost a úroveň až nutí při vstupu zatajit dech. Rádi tam proto vždy pozvání přijímáme. Obecně. A v případě dvojvýstavy nazvané ´Penck – Typlt´ dvojnásob. Zatímco Lubomír Typlt je nám na www.www-kulturaok-eu.cz znám dostatečně, o A. R. Penckovi jsme, přiznáváme, nevěděli – neobrátit se na odborné podklady – zhola nic.
Proč tedy Penck – Typlt?
Inu, řekněme to rovnou a hned. Lubomír Typlt byl žákem A. R. Pencka. Ano, Lubomír Typlt je autor dnes už střední generace. Ale když ještě studoval, tak v letech 2002 – 2005, to bylo na düsseldorfské akademii a jeho profesorem tam nebyl nikdo jiný než, ano, správně, nikdo jiný, než profesor A. R. Penck. V ateliéru tohoto už tehdy slavného německého malíře vznikl onen velmi dobrý, velmi přínosný a hlavně dosud nevyhaslý vztah Lubomíra Typlta - žáka a A. R. Pencka profesora.
Proč společná výstava?
V čem je základ dlouholeté, dodnes přetrvávající souvztažnosti obou umělců, už tedy víme. Teď je ještě třeba ozřejmit, proč společná výstava a proč právě teď. Loni oslavil A. R. Penck své 75. narozeniny. Tedy úctyhodné jubileum, jež se sluší náležitě připomenout. A pouhou gratulací by to bylo málo, zejména, když úcta a obdiv žáka k mistru, trvá dodnes.
A tak při příležitosti Penckova jubilea vznikla společná výstava obou malířů. Uskutečnila se v Berlíně v Galerii C&K Unterwegs a stala se Typltovou poctou A. R. Penckovi. A protože šlo o velmi zajímavou konfrontaci a umělecký počin, došlo i k domluvě obou tvůrců, že za rok, tedy letos, uspořádají jakousi její ´ozvěnu´ také v Praze. Důstojným místem dalšího tvůrčího setkání se tedy stal Topičův salon. Nejde ale o obsahovou kopii berlínské výstavy, nýbrž o – jak to charakterizoval sám kurátor pražské výstavy, Petr Vaňous – o „symbolické připomenutí v rámci prezentace nových obrazů Lubomíra Typlta“.
Společné pojítko – expresivní malba
I když oba tvůrci již na první pohled postupují a tvoří jinak, vnitřně mají nemálo společného. Tím společným, co oba přibližuje, je vyjadřování formou exprese.
Penck je hodně abstraktní a v divákovi vyvolává pocity záhadna a nejasna. Ať už tak činí svými hrubě naznačenými portréty, nebo soustřednými kruhy, které vtahují a mohou znamenat všelicos, rozezníváním divákovy fantazie či případně náznakovými stíny vedoucími odnikud nikam. Penck zkrátka mobilizuje fantazii, vzrušuje nejasností a vyvolává potřebu formulovat představy diváka.
Typltovy obrazy jsou také expresivní, v tom mají oba autoři k sobě blízko, ale Typltova tvorba je výrazově charakteristická, zřetelně čitelná, co do formy a výraziva. Typltovy obrazy vyvolávají v divákovi neklid, evokují jeho skryté běsy, jeho ukrývané strachy a znejisťující vjemy okolního, současného života. Ať už to je tupé zglajchšaltování (Vizionáři), nebo plíživě společností prorůstající primitivismus, doslovnost a povrchnost (velmi vtipné Hledání zlatého řezu) či nectlivost (obraz Vši, kde kdosi wapkou (!) brutálně omývá hlavu dítěte po vzoru ručního mytí auta v myčce). A k tomu již zmíněný a stále nás nepříjemně atakující neklid (Druhá vlna, Temná je noc, Vichřice).
Co k tomu řekl kurátor výstavy?
„Setkání děl A. R. Penka a Lubomíra Typlta otevírá živý prostor pro vnímání současných poloh výrazové – expresivní – malby, jejichž proměny souvisí s proměnami atmosféry ve společnosti. Dva autory různého jazykového prostředí a odlišné generační příslušnosti spojuje motivace k vnímání obrazu jako nástroje, který sděluje autorův kritický postoj. Živý obraz tak zpřítomňuje současné problémy, které pojmenovává a zobecňuje. V neposlední řadě je výstava PENCK-TYPLT dalším příspěvkem k dialogu mezi českým a německým současným uměním, kterému se u nás v galerijním prostředí dostává neoprávněně stále tak málo prostoru.“
Nejen o magii čísel
Cosi o souznění, dalo by se říci, že skoro až metafyzickém, a o touze vyjádřit svobodně a naplno kritický názor, nám u obou autorů, také prozradil sám kurátor výstavy, Petr Vaňous:
„Magii čísel nelze popřít. Věk 75 let, nepřehlédnutelně připomíná letopočet narození Lubomíra Typlta – 1975. Tím spíš, že právě toto vročení nese i většina Penckových prací na papíře, které jsou na výstavě k vidění. Jsou to práce z drážďanského období, tedy ještě z doby před umělcovým odchodem do západního Německa (1980). Jak v roce 2008 doložila drážďanská výstava Penckova raného díla (Sein und Wesen. Der Unbekannte A. R. Penck, Städtische Galerie Dresden), léta 1974–1976 byla pro umělce klíčová. Pod sílícím tlakem oficiálních struktur NDR v něm tehdy nazrávalo nejen rozhodnutí k odchodu z nesvobodné země, ale zároveň probíhal i velmi důležitý přerod v jeho malířské tvorbě. Polovina 70. let tak byla pro Pencka dobou transformace malířského tvarosloví, od volných a hravých experimentů až k nekompromisnímu výrazu založenému na revoltě a mnohdy vyloženě agresivnímu ve snaze o překonání negace. Vedle prací na papíře je na pražskou výstavu zařazen také pozdější Penckův obraz Preussische Hoffnung (FTDUDXXDUDT) z roku 1999. Toto dílo nese pro autora typické rysy jakési ´jazykové redukce´, založené na velmi specifickém znakovém rejstříku. Výtvarně zjednodušená lidská a zvířecí těla se tu střetávají se znaky připomínajícími ´Systembilder´, neboli motivy grafikonů, které odkazují k popularizačním výkladům řídících a kybernetických systémů, jimiž je Penck celoživotně fascinován.“
Kurátor: Petr Vaňous
Lubomír Typlt téměř současný
Kdo už kdy viděl některou z výstav Lubomíra Typlta, anebo ji brzy uvidí (www.www-kulturaok-eu.cz) už má informace o dalších připravovaných výstavách tohoto umělce, slavícího letos 40. narozeniny), nemusí mít obavu, že spatří viděné. Ne. Nezaměnitelný rukopis autora, jeho styl i koncepce jsou samozřejmě stejné, ale velkoformátové oleje na plátně - obrazy, vystavované právě v Topičově salonu, jsou díla nová, z posledních 5 let (dokonce i úplně čerstvá, jako letošní Koncilium - Magenta) a v drtivé většině dosud nevystavená. A tak s potěšením 
objevujeme pokračování – autorem i diváky - oblíbených dětských témat a pubertálních part s jejich drsnými a charaktery odhalujícími hrami. Autorem oblíbené jsou i postřehy, jakési moralizující momentky či anekdotické příběhy vyplývající z nápodob velkých těmi malými. Novinkou pak jsou skoro až secesní dívenky s deštníčky či slunečníčky (3 - 4 obrazy) vrhané autorem bez soucitu do reality současných dnů a drsností stávajícího žití.
Ze životopisu A. R. Pencka
A. R. Penck, je jeden z nejdůležitějších německých malířů poválečné doby
- narodil se v roce 1939 v Drážďanech jako Ralf Winkler
- pseudonym A. R. Penck zvolil v 60. letech po geologovi a archeologovi Albrechtu Penckovi
- od 1969 až do emigrace byl konfrontován s východoněmeckou státní policií (Stasi)
- v roce 1976 se seznámil s Jörgem Immendorffem žijícím v západním Německu, s nímž pak úzce spolupracoval
- 1980 emigroval do tehdejšího západního Německa
- 1988 se zúčastnil slavné výstavy Made in Cologne kurátorované Klausem Honnefem
- 1989 se stal profesorem malířství na Kunstakademii v Düsseldorfu
- v současné době žije a pracuje v Dublinu
Ze životopisu Lubomíra Typlta
- Lubomír Typlt se narodil v roce 6. 6. 1975 v Nové Pace
- 1989 – 1993: Výtvarná škola Václava Hollara v Praze
- 1993 – 1997: výtvarná studia na VŠUP v Praze, obor ilustrace a knižní tvorba u prof. Jiří Šalamouna.
- 1997 – 2001 FaVU v Brně, ateliér malby, prof. Jiří Načeradský
- 1998 – 2005 Kunstakademii v Düsseldorfu, ateliéry malby, prof. Marcus Lüperz, prof. Gerhard Merz a prof. A. R. Penck.
- v roce 2003 byl zařazen na důležitou pražskou bilanční výstavu české malby Perfect Tense/ Malba dnes ( kurátorovanou Karlem Srpem a Olgou Malou)
- v roce 2007 se zúčastnil projektu zaměřeného na současnou malbu Resetting (Jiné cesty k věcnosti).
- v roce 2013 byl zařazen do projektu Motýlí efekt? v pražské Galerii Rudolfinum.
- zatím poslední velkou samostatnou výstavu mu uspořádala Galerie hl. m. Prahy v roce 2012 pod názvem Tikající muž
110 00 Praha 1
Národní 9
www.topicuvsalon.cz/vystava/penck-typlt/
Máme otevřeno:
úterý, středa 10.00 – 18.00 hodin
pondělí, čtvrtek, pátek 10.00 – 17.00 hodin
Hodnocení: 99,9 %
Richard Koníček
(připraveno s využitím tiskové zprávy kurátora výstavy Penck – Typlt, Petra Vaňouse)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lubomir-typlt-tikajici-muz-a-jakub-spanhel-slepice-v-pekle/
P. S.
Se smutkem v duši jsme zjistili, že galerista Pavel Vašíček náhle zemřel ve věku 71 let před několika dny uprostřed své činorodé galerijní činnosti, kterou měl tak rád.