Pěkná HolKa, aneb Štvanická lávka je nová pražská galerie ve veřejném prostoru. Navíc krásná, potřebná a funkční
Štvanická lávka
HolKa
V provozu
Od 28. 7. 2023
O účelnosti spojení dvou dynamicky se rozvíjejících vltavských břehů není pohyb. Potvrdily to nejen historické úvahy, a předběžné moderní studie,
ale především, aktuální a okamžitá praxe.
Tedy lidé, proudící z jedné strany na druhou oběma směry.
A že nešlo jen o pouhou zvědavost, jež je při takové události očekávaná,
potvrdí pohled na Holešovicko-Karlínskou lávku, čili zkráceně a familiérně, HolKu, kdykoli po datu jejího uvedení do provozu, tedy po 28. 7. 2023 dodnes.
Je zřetelně vidět, že investice, do přemostění vložená, nebyla investicí planou.
Most, lávka, přemostění, spojka, komunikace, či jak budeme vzniklé dílo charakterizovat, je vždy ale jakási pomyslná spojená nádoba mezi účelností a potřebou na straně jedné, a estetickým vjemem a vizuálním působením na straně druhé. A nemělo by jít jen o ladnost a eleganci ryze architektonickou, ale mělo by jít o aspekt více či méně umělecký. Jde a mělo by jít, také o vstup umění do veřejného prostoru. Navíc v tomto případě prostoru nabízejícího nevšední pohledy z Lávky na řeku oběma směry, po proudu i proti němu, na Střelecký ostrov, který se nachází v podhledu pod jejím klenutím. A samozřejmě i na oba vltavské břehy. Tam se vjemy teprve vyvíjejí.
Z jedné strany to je revitalizace bývalé Holešovické tržnice v moderní kulturně obchodní městské centrum a zřejmě i z lávky později viditelnou novou budovu Filharmonie.
Z druhé strany zase stále ještě se vytvářející nová „skoro-čtvrť“ na tzv. Rohanském ostrově. A ten kdo se blíží od Holešovic ku Karlínu je veden k ultramoderní zástavbě a lokalitě, takže vstupuje do pražské budoucnosti, zatímco ten, kdo míří opačně, tedy od Karlína ku Holešovicím, se pro změnu vrací do pražské minulosti. A obě strany mají, měly a mít budou, své dějinně „vystáté“ místo na mapě Prahy.
Umění vstoupilo do veřejného prostoru
„Když naši předkové stavěli mosty, sochy byly vždy jejich neoddělitelnou součástí,
ať už to byl svatý Jan Nepomucký nebo nefigurální sochy jaké zdobí Barrandovský most.
V této tradici chceme pokračovat,
a právě vznikající Štvanickou lávku doplnit o dílo pražského sochaře Jana Hendrycha,
který je s mosty a jejich sochami silně spjat.“
Hana Třeštíková, radní hlavního města Prahy pro kulturu a cestovní ruch
Zajímalo nás tedy nejen jak Štvanická lávka (zde bychom se přiklonili k označení Lávky použitém paní radní, jakožto kompromis mezi označeními Holešovická lávka či Karlínská lávka) funguje, ale i působí. Zda je její umělecká hodnota citelným doplňkem kvality architektonické. Proto jsme se vypravili na lávku a dívali se kolem sebe i po lidech a jejich pohledech a reakcích, které jsme při našem přechodu – v našem případě z Holešovické strany na stranu Karlínskou – zaznamenali.
Na náš první přechod jsme se vydali záměrně až 7. 9. 2023, tedy šest týdnů po otevření, v době, kdy už bylo možno předpokládat, že davy zvědavců na lávce nebudou masové, kdy lávku už bude používat běžná veřejnost, ale na druhou stranu nebude ještě pro většinu přecházejících lávka, takzvaně okoukaná. A samozřejmě i z podstaty a poslání www.www-kulturaok-eu.cz jsme věnovali pozornost i onomu zmiňovanému umění ve veřejném prostoru.
Proč zakončení zábradlí zdobí zvířecí hlavy?
Tak především jde o výtvarný efekt. Lepší ladné tvary zvířecích hlav, než obyčejná koule či nic zakončující osvětlovací zábradlí.
Hlavy – jak už to mezi lidmi bývá – ale vyvolaly rozdílné názory. Jedněm se líbí, druhým nikoli. Nikdy to ani jiné nebude. Nás na www.www-kulturaok-eu.cz ale upoutaly. Svou neotřelostí. Neříkáme že se tím zařazujeme tam či onam. Ale je to tak.
Zvířecí hlavy jsou v zakončení troje. A chce to malé objasnění proč a jak a pak už to bude stravitelnější i pro odpůrce.
Štvanická lávka spojuje Holešovice s Karlínem přes Štvanici, kde jde také z lávky sejít či na lávku vstoupit. A to trojí spojení je to podstatné pro symboliku zvířat.
Musíme ale zabrousit do historie.
Štvanice, je ostrov. Jak už název napovídá, býval kdysi opravdu místem lovu a štvanic. Vzhledem k k jeho velkosti, ale nebyl příhodným pro štvanice na vysokou, ale honili se zde zajíci. A tak mají zakončení na ostrově podobu zajíce.
Lávka spojuje ale především Holešovice s Karlínem. A Holešovická strana má také svoji historii symbolizovanou v zakončení zábradlí. Lávka ústí přímo k areálu bývalých Holešovických jatek. Zde nemusíme do historie až tak moc, protože ještě mnozí zde pamatujeme Jatka funkční. Jejich zánik byl až v roce 1983. Před čtyřiceti lety. Vznikly zde, daleko za tehdejším městem, v roce 1895 jako tzv. „ústřední pražská jatka“. Město se ale rozrůstalo a když v roce 1983 byly vybudovány masokombináty v Čakovicích a na Písnici, provoz v Holešovicích, už byly jatka na okraji střední části města. A na jatkách se porážel dobytek, tedy býci. Proto je zakončení na Holešovické straně ozdobeno hlavami býků.
Tak a do třetice. Karlín. Zde zase musíme o dost hlouběji do historie. Základní kámen Invalidovny byl položen v roce 1732. Dnes známe chráněnou budovu v parku na Invalidovně. Původně ale mělo jít o obrovský areál, kam by se umisťovali vojenští váleční invalidé, kteří obětovali své zdraví „za císaře pána“. Projekt ale nebyl nikdy v plném rozsahu dokončen, ale ke svému účelu sloužil. Fakticky až do časů naší první republiky. Takže zakončení na karlínské straně lávky, symbolizují tento projekt. Ale jak nevhodněji a nejcitlivěji… Proto zde najdeme hlavy koní, nedílné součásti tehdejšího válčení. Jízdní armáda a její koně tvořili nedílnou část vojsk. A že koně, lepší než kdyby zakončení tvořila děla, nebo dokonce, hlavy vojáků. To by bylo neetické. Tak proto koně.
Nezbývá tedy než dodat, že autorem skulpturální bronzové zábradlí je sochař Aleš Hvízdal. Oživuje – mile a symbolicky - poněkud puristickou hmotu lávky jako celku.
Řeka od mistra Hendrycha
Figurální plastiku ženy s názvem Řeka vytvořil legendární sochař Jan Hendrych. To kde je a proč, je dílem tří pohledů. Tím prvním je samozřejmě pohled autor sochy, mistra Hendrycha. Tím druhým je pohled autora celé lávky, architekta Petra Teje. No, a tím třetím, je pohled Galerie hlavního města Prahy, která mimo jiné opatruje právě pražské sochy ve veřejném prostoru a sleduje také hledisko umělecké hodnoty. Dohodou této trojice, došlo k umístění sochy tam, kde se nalézá, tedy do klidu a pohody na ostrov Štvanice. Obklopena pouze rameny Vltavy, vzdálena ruchu nábřežní dopravy na straně Holešovické a stranou hypermoderní architektury na straně Karlína. Abstraktní figurální socha Řeka je 185 cm vysoká. Pro zajímavost dodejme, že právě před pár dny, skončila v Museu Kampa, obsáhlá výstava skulptur a soch Jana Hendrycha (více viz. náš čkánek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/sochar-jan-hendrych-na-kampe-aneb-ten-co-stvoril-zenu-jmenem-reka-dusi-nove-lavky-pres-vltavu-spojujici-holesovice-a-karlin/).
V oficiálním popisu GHMP čteme:
„Socha ženské postavy v životní velikosti je umístěna v intimní situaci ostrova Štvanice, v místě kontaktu rampy lávky a terénu ostrova. Figura je umístěna na soklu o výšce 1,5 metru a je vyrobena z patinovaného vysokopevnostního betonu, tedy ze stejného materiálu jako je lávka.“
„Může to být personifikace vody, řeky Vltavy, lidské bytosti obecně, světice atp. Záměrně ale nebude prezentován žádný výklad, ten ať si každý dosadí podle svého,“
sochař Jan Hendrych
Jan Hendrych (* 1936), sochař, malíř, restaurátor a profesor se narodil v Praze roku 1936. Studiu sochařství se věnoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v sochařských ateliérech pod vedením prof. Josefa Wagnera a prof. Jana Kavana a poté i na Akademii výtvarných umění. Po roce 1968 ztratil možnost vystavovat, živil se proto restaurováním soch, zejména barokních a na mostech.
„Jan Hendrych, dlouholetý a ctěný pedagog AVU bude mít realizaci spojenou s mostní stavbou. Je to určitě jeho splněný sen. Z jeho tvorby známe řadu drobnějších plastik věnovaných tomuto tématu, které je pro něj symbolem propojování nejen dvou břehů ale také společenských entit. Zvlášť v dnešní době je spojenectví silné téma od sbližování myšlenek až po soudržnost celých národů a kontinentů,“
Magdalena Juříková, ředitelka Galerie hlavního města Prahy
„Sochy vždy neoddělitelně patřily k mostům a v době baroka tento trend ještě zesílil. Kromě jeho hlavní funkce můžeme most chápat i jako sokl pro sochy. V případě štvanické lávky bude propojení se sochou umístěné v jeho blízkosti skrze použití identického stavebního materiálu,“ architekt Petr Tej
Petr Tej, architekt a mostní inženýr. Věnuje se navrhování mostů a lávek. Vystudoval Školu architektury na pražské AVU u Emila Přikryla, Fakultu architektury ČVUT u Aleny Šrámkové a obor Mostní konstrukce na Fakultě stavební ČVUT. Pracuje jako vedoucí oddělení mostních konstrukcí na Kloknerově ústavu ČVUT v Praze a společně s Janem Mourkem a Oto Melterem založil studio Bridge Structures.
O Štvanické lávce
· Štvanická lávka je pěší lávka přes Vltavu s povoleným vjezdem cyklistů.
· Konstrukce je zhotovena z předpjatého UHPC betonu třídy C120/140. Díky jeho výjimečným pevnostním parametrům je možné dosáhnout velkého rozpětí polí a zároveň zachovat subtilní a lehký průřez mostu. UHPC splňuje požadavky na bezúdržbovost a dlouhou životnost, což zajišťuje komfort a kvalitu materiálu i pro dlouhou dobu.
· Součástí lávky je i zvedací konstrukce sloužící k ochraně mostu při povodních. Na Karlínské straně je vložen do konstrukce ocelový kloub, zatímco na holešovické zdvihací píst, který dokáže v případě povodní most v tomto místě vyzvednout o 3,2 m.
· Přemostění je dlouhé asi 300 m
· Autory lávky jsou architekti Petr Tej, Marek Blank a Jan Mourek.
· Lávku vybudovala společnost Skanska.
· Na holešovickém břehu Vltavy leží nástup na lávku na Bubenském nábřeží před branou do Pražské tržnice.
· V Karlíně na Rohanském nábřeží ústí na cyklostezku vedoucí po protipovodňové bariéře.
· Lávka se klene ve výši 38 metrů mezi Karlínem a Štvanicí a 149 metrů mezi Štvanicí a Holešovicemi.
· Podloží i lávky je sestaveno z jednotlivých částí konstrukce z ultra-vysokopevnostního betonu.
· Stavba začala na konci léta 2021 a dokončena byla v červenci 2023
· Lávka byla plánována již od roku 1999, kdy byla navržena v souvislosti s revitalizací celého ostrova Štvanice.
· Lávka na západní konec ostrova byla navržena v roce 2008.
· Do té doby spojoval ostrov s oběma břehy jen Hlávkův most a Negrelliho viadukt, který slouží jen železniční dopravě, vstup na něj je zakázán.
· Lávka navazuje i na širší pěší a cyklistické vazby – například na pěší Žižkovský tunel.
· Charakter lávky typem konstrukce navazuje na Karlův most nebo most Legií, autoři se chtěli konstrukčně přiblížit pražským mostům.
· Tvarově je most jednoduchou nevysokou linkou v městské krajině, která nebrání ve výhledech na město.
· Z mostu je výhled na Pražský hrad.
· Odborný posudek:
Lávka pro pěší a cyklisty je mimořádným počinem, který exceluje ve všech klíčových aspektech. Kvalita architektonického návrhu, konstrukčního řešení a urbanistické začlenění je nadstandardní a oslnivá, a to jak z hlediska estetického, tak funkčního. Autor projektu se vynikajícím způsobem zhostil úkolu začlenit lávku do daného prostoru, s ohledem na požadavky zadavatele na výšku konstrukce nad hladinou. Předpolí na straně Holešovic je promyšleně řešeno, umožňuje plynulý pohyb pěších a cyklistů i během povodní. Navíc, lávka se elegantně sladila s okolním urbanistickým kontextem Karlína a Holešovic, využila terénních výšek na Štvanici a vytvořila harmonické propojení.
Za zvláštní uznání stojí volba materiálu pro nosnou konstrukci mostu. Ultra-vysoko-hodnotný beton (UHPC) je progresivní a inovativní materiál, který umožňuje moderní a elegantní architektonická řešení. Díky jeho výjimečným pevnostním parametrům je možné dosáhnout velkého rozpětí polí a zároveň zachovat subtilní a lehký průřez mostu. UHPC splňuje požadavky na bezúdržbovost a dlouhou životnost, což zajišťuje komfort a kvalitu materiálu i pro dlouhou dobu. Celkově je návrh lávky vynikajícím příkladem spojení kvality architektonického a konstrukčního řešení s urbanistickými požadavky, a vzbuzuje obdiv u odborníků i širší veřejnosti.
Text připravil: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS. (10 x) a internet (1 x)
