Péčko: Ján Hrčka, Filip Sabol, Jakub Hvězda, Andrea Kopecká, Michal Turkovič aneb my jsme BAnda!
ARTATAK Gallery - Praha
10. 2. - 1. 3. 2015
Vernisáže výstavy pětičlenné umělecké skupiny Banda se osobně zúčastnili její členové a členka, kteří se dali dohromady během studií 4. ateliéru malby profesora Ivana Csudaie na VŠVU v Bratislavě. Pětice těchto autorů, z nichž každý má svůj originální malířský rukopis, si jako svůj základní cíl vytyčila prezentaci současného mladého vizuálního umění na poli malby. Pětice autorů k ní obecně přistupuje jako k jazyku, který jim poskytuje nejvhodnější prostor, program, polohu, prezentaci, pokušení, plán,… prostě vše, co vás napadne na ´Péčko´…
Skupina vznikla především za účelem větší údernosti jako celku než jako jedince. Směřují k znovu objevování vlastního jazyka malby v jeho charakteristické materiálnosti, barevnosti či schopnosti vytvářet iluzivní prostory, anebo vytvářet příběhy ve znakové formě dvojrozměrného obrazu. Pro všechny autory je tedy společné nejen toto medium, ale také hledání hranic a přístupů k němu.
Divákovi možná nechtěně opět vyvstane otázka nad problematikou malby v rámci současného výtvarného diskurzu – možná schovaná skrytě mezi jednotlivými díly, jinak formálně o koncepčně od sebe naprosto odlišnými. Ovšem členové BAndy stejně jako mnozí další mladí umělci dokazují, že doba, kdy bylo medium malby považováno za holý přežitek ve srovnání s postkonceptuálními pracemi na poli digitálních médií,
je již dávno za námi a právě generace těchto autorů ji může nejen využívat jako formální princip, ale také ji z hlediska obsahového posouvat dále již bez kritiky z neaktuálnosti nebo v roli naprostého outsidera.
Ján Hrčka (1988)
Hrčkovo malířské gesto v široké škále jeho výrazů je kontrolované právě rámcem toho kterého námětu. Poskytuje mu právě ten prostor, kde může vyniknout hutná barevná plocha, anebo naopak jemná a v plátně rozpuštěná lazura. Když v pozdějších krajinářských motivech Hrčka malbu zklidňuje do průhledných rozpitých ploch, pak známější série staveb a architektur mu dávají možnost až sochařského budování barevné hmoty….
Jakub Hvězda (1990)
Zkouší nové kombinace olejových barev s práškovým pigmentem, působení lazur, či syntetických barev, a oživuje tak ´mrtvou´ barvu jakoby v organickou hmotu. S tou pak pracuje jako se živým organismem s jeho fázemi zrodu, běhu života a jeho zániku.
Filip Sabol (1989)
Zajímá se o iluzivní prostor obrazu, avšak buduje ho na geometrických tvarových systémech. …pracuje se světlem jako konstruktivním prvkem, které nechává prostoupit prostorem objektů a tak ´iluzivně´mění důležitost té které zobrazované plochy…nejideálnějším tvarem je pro něho krychle…
Andrea Kopecká (1988)
Zobrazení překrývá výraznou malířskou strukturou, která se místy stane hlavním tématem obrazu. Používá i techniky vymývání. Autorčino směřování na materiálnost malby se stává hlavní tématem a předcházející napínavá dvoupólovost mezi realistickým zobrazením a svébytnou abstraktní skladbou se změní ve prospěch abstraktních struktur, které mají stále blízko k tělu a tělesnosti….
Michal Turkovič (1987)
Přináší do ´výsostného´ světa malby postupy svázané s kulturou ulice a různých městských subkultur. Používá ke své malbě spreje, přitom proti charakteristické sprejové plošnosti staví malířskou iluzivnost , kterou postupně, v jednotlivých vrstvách malby promyšleně buduje na vzdušný iluzivní prostor, který jen vzdáleně připomíná plošnost sprejové malby.
Praha 9 - Horní Počernice
Bystrá 761, hala 12
Máme otevřeno: denně 11.00 – 19.00 hodin, nebo po domluvě na telefonu: 606 746 377
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva, Beata Jablonská)
Foto: © Ing. Olga Koníčková