Úvod > PAVLÍNA KVITA: ZLATÉ TELE aneb procházka zahradou, kde se snoubí fantaskní nevázaný svět mytických soch s ladnou dokonalostí architektury

PAVLÍNA KVITA: ZLATÉ TELE aneb procházka zahradou, kde se snoubí fantaskní nevázaný svět mytických soch s ladnou dokonalostí architektury

07.11.2024 19:10

PAVLÍNA KVITA

ZLATÉ TELE

27. 10. 2024 – 26. 2. 2025

KURÁTORKA: KRISTÝNA JIRÁTOVÁ

Zahrada Winternitzovy vily

(Pavlína Kvita a Kristýna Jirátová)

„Když vytvářím sochu v ateliéru, mám obavu, aby nebyla příliš naddimenzovaná, protože se mi zdá že je moc veliká. Ale zde, vedle té vznosné architektury vily, v jejím okolí, instalována v zahradě, ve veřejném prostoru, se mi najednou jeví, že ani tak moc velké nejsou.“

Pavlína Kvita, autorka

„Zahradu Winternitzovy vily na podzim zabydlila

bezhlavá torza, organická stvoření a totemické objekty sochařky Pavlíny Kvity.

Její umělecký projev je kombinací

osobní mytologie, zvířecího i lidského světa a nehybných architektonických tvarů.

Pradávné se zde setkává se současností.

Posvátná zvířata, osobní strážci i bojovníci odrážejí autorčin obdiv ke

starým kulturám a mýtům, stejně jako úctu k

základním přírodním elementům, jež zde figurují ve své ochranné i ničivé podobě.

Osobní zkušenosti vedou autorku k neustálému hledání

stability a vnitřnímu zkoumání archetypů, existujícím od nepaměti a stále aktuálním.

Celé dílo Pavlíny Kvity spojuje velmi citlivá práce s dualitou

zrození a naděje, zániku a smrti.“

Krisýna Jirátová, kurátorka

Duality Pavlíny Kvity

O tvorbě sochařky Pavlíny Kvity, absolventky AVU, magistry výtvarných umění v sochařství, ateliéru Lukáše Rittsteina a Jaroslva Róny, se ví, že jí vytvořené objekty nejsou nikdy „jen“ pouhé sochy, ale že v sobě vždy ukrývají jakési imaginární hranice. Okem pramálo zřetelné, ale niterně na diváka kroužícího uhranutě kolem zkoumaného díla, působící. Kurátorka výstavy, Kristýna Jirátová, to nazývá dualismem. Jiný by řekl rozhraní či jakkoli, ale vždy je v tom příběhu, který objekt prostupuje, cosi protikladného. Tak jako ve všem kolem nás. Dobro i zlo, zrození a skonání, naděje i beznaděj…

Vše ale není v rozporu, vše je v usmířeném, povzneseném souladu. Úlevné a přece záhadné sochy vhodné - pro svoji mnohoznačnost výkladu - do veřejného prostoru.

Mytologie, věčná inspirace

Náznak, symbolika a příběh, který je starý jak svět sám, překládán do bezpočtu způsobů ztvárnění od slov a tónů až k hmotě. Obrazy z mytologie jako předobrazy dneška, dnešních vztahů, všelidských osudů. Specifický a osobitý styl tvorby Pavlíny Kvity probouzí fantazii a nutí přemýšlet. Nebo snad raději snít…? Nechat se unášet do netušena. Tvary a liniemi, jež cosi naznačují a cosi tají. Téma, co bylo v autorčině fantazii nejprve v duchu, aby pak mohlo stát zhmotnělé v zahradě. V zahradě podél dokonalé a přísně tvarované architektury jako symbioticky přivtělené, módním souslovím řečeno – jako přidaná hodnota.

Kurátorka výstavy to řekla pro nás a za nás

Předně jsme se od kurátorky výstavy, Kristýny Jirátové, dozvěděli, že název výstavy je převzat z názvu jedné ze soch instalovaných do zahrady Vily Winternitz. Její zvláštností je, že ji autorka vytvořila rovnou, v měřítku a bez přípravné makety. Prodloužená brada pojí sochu s pozemským životem a rohy míří vzhůru do transcendentního světa do duchovních sfér. Dualita. Dualita vtělená do této sochy, je prvkem, který je u Kvity častý a oblíbený. Ale nejde jen o dualitu duchovní, ale i dualitu v širším pojetí. Dualitou v sochách Kvitové je naznačený pohyb a zklidnění. Jakoby socha bojovala o své já. V dualitě jsou i živly zhmotnělé do soch Pavlíny Kvity. Protikladné a přece tak souvztažné - oheň a voda. Do každé z vystavených soch, jsou zakomponovány příběhy. Od modloslužebnictví po mytologii. Stačí se dívat, sochy obcházet a na úpatí běloskvoucí fasády mistrovské architektury hledat a nacházet příběhy, ozvuky dávné mytologie i nezbytné duality v soše spolu soupeřící. Nemá zkrátka smysl zde teď neuměle tlumočit slovo odborníka a navíc bez možnosti stanout u právě komentované sochy. Je daleko lepší se zúčastnit některé z komentovaných prohlídek.

Mimo odbornou část vstupu kurátorky výstavy Kristýny Jirátové, jsme se od ní také dozvěděli že, další z projektů manželů Cysařových, provozujících Vilu Winternitz, v němž jde o souběžné využití zahrady vily pro výstavy soch ve veřejném prostoru, instalovaných do vzájemného přátelského kontrastu architektury s uměním se ukázalo jako úspěšné a divácky atraktivní. Proto manželé Cysařovi dali projektu zelenou pro pokračování dalších výstava i následujícím roce. Ostatně není ani divu. Souznění soch, tvarů a barev s bílou striktní a přece tak krásnou architekturou vily, je tím nejlepším vyzněním pro obojí. Pro sochy i architekturu.