Pavel Matyska: Boj o oheň/Fighting for Fire – aneb když v pradávnu boj o oheň znamenal způsob, jak přežít či navíc se ještě polidštit (?!)…
Nau Gallery – Praha
10. 5. - 16. 6. 2017
„Proměny tvůrčího přístupu Pavla Matysky v sobě nesou určitou evoluční spodní linku, u které tušíme hluboké propojení s autorovým životem. Původně archetypální povaha malířské formy, ve své nezatíženosti srovnatelné s dětskou kresbou, se v nejnovějších obrazech přesunula k samotným námětům, čímž ještě zvýšila naléhavost zobrazení. Musíme myslet na boj o vlastní existenci, starost o potomstvo – boj o oheň.“
Na vernisáži výstavy velkoformátových obrazů, kde byl jejich autor, sympatický Pavel Matyska osobně přítomen, galerista Mikuláš Novotný zahájil prodejní výstavu a předal slovo kurátorce Šárce Basjuk Koudelové.
Šárka Basjuk Koudelová se poté ujala slova:
„Pavel Matyska
*
(*1997 Brno, 1995 - 2002: studium FVU VUT v Brně, ateliér prof. Jiřího Načeradského)
*
patří už dávno, přes 20 let, ke stálicím brněnské výtvarné scény, kde měl řadu výstav vlastních i společných.
Nyní jsme mu uspořádali výstavu také v Praze, aby ho mohli i Pražáci poznat a seznámit se tak s jeho prací.
Autorovy práce se neřadí k žádnému módnímu či jinému směru.
Jeho obrazy jsou vždy založeny na zcela osobním přístupu.
Tvoří rád volné cykly a střídá v nich formální přístupy. Od počátečních skoro až dětských metod se postupně propracoval až k dílům symbolickým.
Pro tuto výstavu se inspiroval filmem Boj o oheň, filmem z roku 1981.
Pavel Matyska patří v Brně k oblíbeným autorem a věříme, že se vám výstava a autorovy práce budou líbit, i když nejsou právě moc líbivé.“
Kurátoři: Šárka Basjuk Koudelová a Ondřej Basjuk
Vybrali jsme z textu kurátorky Šárky Basjuk Koudelové:
„Pavel Matyska banální náměty zobrazuje jako pichlavě přesné symboly, které považujeme za základní kameny lidského života.
Účinek námětů zesiluje dětsky nezatíženou malířskou formou, kterou se vyjadřuje asi posledních 10 let – byla pro něj osobní reakcí na vlnu hyperrealismu, čerpajícího z nástupu masové dostupnosti digitální předlohy, coby emocemi motivovaný protiklad technicky dokonalé bezduchosti
Podobně se např. vymezuje Vladimír Skrepl proti aktuálnímu proudu citace kulturních nánosů a stylovosti.
Matyska tak spoluvytváří silnou opoziční linii proti současné kontextuální manipulaci a práci s reprodukovatelností.
Malba akrylem, zpočátku plně využívající experimentálních možností akvarelu, se v posledním Matyskově cyklu nicméně začíná opět zahušťovat a uzemňovat, jako by spolu se stále naléhavějšími a zásadnějšími náměty ´více záleželo´ na malbě.
Doslova uzemňujícím dojmem působí i redukovaná barevnost: odstíny světlé i pálené umbry, které doplňuje šedá špína a občas narušují valéry modré a lomené růžové, by Pavel mohl jednoduše najít v přírodě nebo přímo v Annaudově filmu.
Obrazy téměř způsobují pocit, že jsme se od nich ušpinili pouhým díváním se.
Zajímavé je, že ve vystaveném volném cyklu vedle sebe stejně fatálně účinkuje pravěká madona s dítětem, tušené primitivní zbraně i kresebné lesní zákoutí. Pavel dříve přirozeně nalézané kompozice obsahově vyčistil na téměř karetní symboly. Divák výstavy je místy až utlačován monumentalitou obrazů, jejich tečky očí využívají portrétního barokního principu pronásledujícího pohledu.
Zcela novou strategii představuje soubor obrazů s krakely – malířsky pojednanou patinou, tedy uměle a pracně vytvořenou imitací efektu, který se jinak děje sám a bez zásahu. Myslím, že je možné tento Matyskou intuitivně užitý doklad působení času, zvětrávání až k úplnému vymizení, chápat jako další krok zobrazení závažnosti – historií ověřenému motivu i samotného obrazu jako objektu – ikony. Když se ikona stářím oloupe, zůstane v ní něco k uctívání?
Ačkoliv Pavel Matyska nepoužívá líbivou estetiku jako komunikační nástroj, manipulací formy a redukcí nepřipravuje diváka o tušení zásadních témat a ideálů. Vnitřní nespokojenost ventiluje vyhraněným malířským přístupem – tak jako se ve snímku Boj o oheň divošsky křičí, bojuje a utíká v zájmu velkodušné metafory, stejně tak jsou Pavlovy obrazy ponuré, strhané a s agresivními gesty v područí autorových vlastních ideálů o lidské společnosti.
(text: Šárka Basjuk Koudelová, květen 2017)
130 00 Praha 3 - Žižkov
Kubelíkova 22
Máme otevřeno: út –pá: 13.00 – 18.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 100 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
***
Titul snímku: Boj o oheň
Kanadsky: Guerredufeu, La
Anglicky: Quest for Fire
Země původu: Kanada - Francie - USA, 1981
Režie: Jean-Jacques Annaud
Scénář: Gérard Brach
Kamera: Claude Agostini
Hudba: Philippe Sarde
Hrají: Everett McGill, Ron Perlman, Rae Dawn Chong, Franck-Olivier Bonnet, Peter Elliott, George Buza, Joy Boushel, Matt Birman
Stopáž: 100 minut
Žánr: fantasy / dobrodružný / drama
Anotace snímku Boj o oheň
Jeden z nejambicióznějších experimentů 80. let 20. století, kterým se u diváků i kritiky proslavil tvůrce i u nás známých filmů. Podobně jako později v Medvědovi se ve filmu vůbec nemluví (když si odmyslíme umělou ´řeč´ pralidí a jeho gestické vyjadřování).
Ve jménu symbolické zkratky Jean-Jacques Annaud konfrontuje typy člověka, vzdálené desítky tisíc let (australopithecus žije s neandrtálcem a mají za sousedy obyvatele z dob neolitu), nechce být archeologickou rekonstrukcí.
Strastiplná cesta trojice pravěkých lidí za získáním ohně není jen snahou o přežití, ale i cestou za ´polidštěním´. Trojice hrdinů začíná chápat pojmy jako láska, přátelství či smích. Vedle velkorysé režie (technicky obtížný film byl natočen za pouhých 13 týdnů) patří ke kladům díla výrazná patetická hudba, krásná kamera (kanadské, skotské a keňské exteriéry) a pečlivě vybraní herci.
Film byl natočen podle románu J. H. Rosnyho a z oscarového klání roku 1983 neodešel nadarmo - získal Oscara za masky.
(oficiální text distributora)