Úvod > Patrik Rutkovský - Mezi pohledy vnímání aneb pohlcující skládané obrazy, které se před vámi zavírají a otevírají

Patrik Rutkovský - Mezi pohledy vnímání aneb pohlcující skládané obrazy, které se před vámi zavírají a otevírají

13.08.2021 19:21

Mezi pohledy vnímání

Patrik Rutkovský

30. červenec – 1. říjen 2021

Galerie Prokopka

Některé obrazy – a není takových po hříchu přemnoho – se mohou stát jevištěm. A divák před nimi stojící, a na ně – či do nich – hledící, přestává, aniž by to tušil, být už jen pouhým divákem a stává se sám hercem. Hercem na tom jevišti, jímž je obraz, na který hledí a do kterého – netuše - vstupuje. Nevěříte? Tak to jste se ještě nesetkali s obrazy Patrika Rutkovského...

Ano, jsou totiž obrazy a obrazy. Mnohé bývají - až na to, že se liší stylem, tématy a autorstvím - v podstatě shodné. Ale jsou i obrazy, které působí - už na první pohled - jinak. Čím? Tím, že se zaměřují třeba – jako ty, od Patrika Rutkovského - na prostor a architekturu. Ale to ještě není to hlavní, čím jsou jiné. Podstatnější je, že Rutkovského obrazy divákovi nic neoznamují, nesdílejí mu příběh, nenapovídají, oč na obraze jde, a co se má při jeho prohlížení vidět. Ne. Rutkovského obrazy nechávají plně na divákovi, aby v nich hledal jak je mu jen libo a aby nacházel, ba přímo objevoval, to, co do té doby, a ten na první či druhý pohled vůbec neviděl…

Galerie Prokopka byla Patriku Rutkovskému malá

Galerie Prokopka sídlí v přízemí stejnojmenného hotelu na Žižkově a patří tak typově mezi galerie, vznikající - ku prospěchu věci - v zdánlivě naprosto negalerijních prostorech. Galerii Prokopka totiž najdeme - v hotelové jídelně. A to jídelně komorní. Nevelké. O velikosti 7,5 x 5,5 m. Navíc doplněné – jak se na jídelnu sluší a patří - o stoly a židle. A stěny, na něž se obrazy v této galerii umisťují, jsou ochuzeny o nezbytné prostupy, do hotelu, a do přípravny pokrmů, a také o dvě okenní výlohy. Jak ale zkušenosti ukazují, není to vůbec ke škodě. Galerie jako takové i v ní vystavovaných prací. Galerijní Prostor je totiž právě svojí - řekněme – negalerijností zajímavě flexibilní a uzpůsobitelný potřebám nejrůznější prezentace uměleckých děl.

Kdyby tomu tak nebylo, už by dávno Galerie Prokopka galerií nebyla. Ale fakt, že první výstava zde byla upořádána v říjnu 2011, tedy (za dva měsíce) už před 10 roky, potvrzuje, že ona zdánlivá negalerijnost této galerie má něco do sebe. A to něco, je symbióza. Jak to dokonale formulovali sami provozovatelé této galerie: „umění zde oživuje prostor, který na oplátku umělecké tvorbě pomáhá na cestě k divákovi, takže umožňuje žití. Umění samého i umění konzumujícího diváka.

A proč že jako byla tato galerie Patriku Rutkovskému malá? Protože maluje velké, větší a úplně největší obrazy. A ty se mu sem nevešly. Proto vystavil jen ty, které jsou malé jako Galerie Prokopka.

I „malé“ obrazy mohou být „velké“

Jak nám Patrik Rutovský sám na sebe prozradil - když už jsme u té velikosti jeho obrazů – tak pro něj 40 m obraz, žádná míra, a v úvaze má malby ještě větší. Pak se divme...

Ale dá se tomu věřit. Z podstaty jeho obrazů. Protože – jak už řečeno – obrazy, i ty „malé“ zde vystavené, diváka vtahují do neznámých prostor a do jakési architektury, kde se opravdu dá bloudit i zabloudit, ztrácet se i nalézat, míjet a setkávat se a hlavně, objevovat stále další a další příběhy. Takže 40 m… No, nechme už ty rozměrové úvahy a dejme slovo kurátorce, nejen této výstavy, ale vůbec celé Galerie Prokopka, její oddané duši a životodárnému nevysychajícímu pramenu, Markétě Vlčkové.

„Patrik Rutkovský (* 1993 ) v letošním roce absolvoval ateliér malby pod vedením doc. akad. mal. Aleše Ogouna na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni.

V jeho obrazech má výhradní doménu barva jako komunikátor s divákem. Expresivní projev formy se propíjí do emočního prostoru plátna. Autorův introspektivní záměr je patrnější díky konstrukci občasného kresebného motivu (figury, krajiny, architektury aj.).

Výstava Mezi pohledy vnímání je instalace obrazů vycházející z diplomové práce Lyric Colours and Pinkshine. Malíř pracuje ve velkorysých formátech se znaky architektury průhledů do interiérů, které dodávají plátnům perspektivní dynamiku.

Intuitivně zpracovává plochy prostoru a jednoduché čisté promalování střídá kontrastní

tektoničnost formy. To vše dodává obrazům určitou uvolněnou linku hravosti i napětí.

Rutkovský se zapojuje do sympozií v klášteře v Teplé, Bubci i v Praze.

Vystavuje společně i samostatně. V rámci společného projektu Vnitřně virtuální krajiny se

představil s malířkou T. Balcarovou na Zelené bráně (Pardubice 2020). Tam se autoři inspirovali tématem krajiny a její reakci v současnosti, historii či sociální zkušenosti autorů. Diplomová práce Lyric Colours and Pinkshine byla zakoupena a umístěna do expozice Fabrika 1861 kulturně industriálního prostoru v bývalé textilce v Semilech.“

Rutkovský důsledně naplňuje směrování Galerie Prokopka

Projekt Galerie Prokopka , existuje a rozvíjí se samozřejmě díky vstřícnosti vedení hotelu. Ale rozhodující je myšlenka, která vedení hotelu zaujala, a která je dílem Markéty Vlčkové (absolventka Ostravské univerzity, ateliér D. Balabána). A Markéta Vlčková je tou, která se zaměřuje na kurátorskou činnost této galerie, a tohoto cílevědomého projektu. Organizaci jednotlivých výstav zajišťuje Jana Votavová, jenž mj. působí také jako koordinátorka Národního parlamentu dětí a mládeže. V současnosti se tým Galerie Prokopka rozrostl ještě o malířku Báru Kamínkovou (absolventka Ostravské univerzity, ateliér D. Balabána), která se věnuje (nejen) kurátorské činnosti.

Jednotlivé výstavní projekty bývají doplňovány také různými kulturními akcemi (design market, autorská čtení), mnohdy iniciovanými i samotnými vystavujícími umělci.

Výstavní plán galerie směřuje od počátku k mladé a střední generaci tvůrců a snaží se obsáhnout nejrůznější obory – malbu, design, fotografii, nová média, sochu…

A že při výběru vystavujících - či vystupujících - umělců se uplatňují jednoduchá kritéria -kvalita konkrétních děl, osobitost a síla uměleckého sdělování a osobnost umělce, dokazuje už ona zdárně „provystavovaná“ desetiletka Galerie Prokopka.

Text a foto: Richard Koníček