Patrik Hábl a Yohei Kina "Asijské krajiny" aneb snové krajinomalby, které otevírají okno do reálné přírody
Patrik Hábl a Yohei Kina
Asijské krajiny
17. 11. – 19. 12. 2021
Galerie Kritiků
Česko-japonská výstava Patrika Hábla a Yoheie Kiny s názvem "Asijské krajiny" v Galerie kritiků se zaměřuje na typologii asijské krajiny v konfrontačním přístupu dvou umělců.
Patrik Hábl pracuje s postupným vymýváním malby, polyptychy a instalací doplněnou
obrazovými svitky v monumentálních rozměrech,
Yohei Kina zobrazuje abstraktní krajinu, vázanou na legendární místa s výzdobou mohyl v Japonsku a klasické mistry krajinomalby, s inspirativním využitím tradiční technologie.
Není krajinomalba jako krajinomalba
Krajinomalba není jen tak ledasjaký typ malby. Především jde o druh malířství, zachycující krajinu jako hlavní motiv. Obor, patří do tvůrčích dílen malířů, kteří se na krajinu specializují a označují se tedy jednoznačným pojmem - krajináři. O krajinářství je považováno za specifické malířské odvětví, jehož počátek se datuje do 16. st. a váže se k tradičním holandským mistrům oboru. Vznikl, hrubě řečeno, proto, že kalvinismus dominující formou reformací zakázal tvorbu běžně, až do té doby vytvářených obrazů náboženských, což do té doby naplňovalo malířský repertoár. Co tedy dál? Malíři, kteří se nevzdali své obživy a svého tvůrčího uspokojení, museli začít malovat něco, co nebude vadit. A tak začalo období rozvoje portrétní tvorby, výjevů ze života běžných lidí, zátiší a … ano … a krajiny.
Evropská krajinomalba je dnes jedním z pilířů malířského oboru. Ale krajinomalba není výsadou Evropy. Krajinomalba je výrazným oborem také v – pro nás - tak vzdálené a exotické sféře, jakou je Čína a Japonsko. A tam patří právě krajinomalba k předním malířským oborům. Srovnání obou cest ke krajinomalbě nabízí výstava v Galerii kritiků, nazvaná Asijské krajiny, kde se setkávají dva výrazní umělci, obou konců světa, Patrik Hábl a Yohei Kina.
„Definice“ Emila Filly
Emil Filla kdysi na téma asijské krajinomalby řekl asi toto:
Pocit života v nerušeném proudu dění, toť obsah a záměr každé asijské krajiny.
Tradiční asijská krajinomalba se vyvíjela asi tak jeden a půl tisíce let. Od počátku si kladla především za cíl, vytvořit takový obraz, jaký by divákovi otevíral okno do přírody, do krajiny, kterým by hleděl přímo do životného vývoje za tím oknem. I o tom můžeme přemýšlet na současné výstavě v Galerii Kritiků.
Patrik Hábl, jedna z nejvýraznějších tváří našeho současného malířství
Háblovy krajiny se do počátku vyznačují autorovou snahou potvrdit opodstatněnost a životnost tradičních uměleckých forem i v současné „elektronické“ době. Hábl je vnímán jako ten, kdo vrací krajinomalbu zpět do dnešního malířského snažení. Spojuje pojetí klasických krajinomaleb se svojí fantazií a vytváří tak krajiny z autorské fantazie. Linie a tvary nanáší často klidně i beze štětce. Jeho krajinomalby jsou zbaveny konkrétna, reality a jsou tak „stravitelnější“ pro současného diváka moderní doby. Však mu tkaé byly svěřeny tak citlivé a významné možnosti seberealizace jakým je například sakrální prostor kostela Nejsvětějšího Salvátora na Křížovnickém náměstí. Prostor, s nímž jeho dílo bez problému dokáže souznít.
Patrik Hábl svou tvorbou atakuje v tom nejlepším slova smyslu naše nitra a okolní reálnou krajinu. Jak se k ní stavíme, jak ji vnímáme, cítíme a prožíváme po přechodném vystupení z té naší civilizované městské aglomerace.
Patrik Hábl (* 1975) vystudoval VŠUP u prof. Pavla Nešlehy, absolvoval roční školení v grafickém ateliéru Mikoláše Axmanna, rok působil na Akademii Muchina v Petrohradu a rok také na pražské AVU v ateliéru Vladimíra Kokolii. Patří k výhradně abstraktním malířům, kteří pracují technikou malby a grafiky. Odborníci jej přirovnávají k následovníkům Josefa Šímy, Václava Boštíka a celkem pochopitelně i jednoho z jeho pedagogů, Vladimíra Kokolii.
Youhei Kina současná pokračovatelka klasických japonských technik
Youhei Kina používá jako podklad obrazů tkaninu, často kvalitní hedvábí či vrstvený ruční papír. Vše v duchu tradic klasických japonských technik. Texturu povrchu překrývá buď vrstvou jiného materiálu, nebo plochu kolážuje či přemalovává akrylem. Zdůrazňuje kombinaci a skladbu různorodých prvků a vzorců v dekorativních kompozicích. Využívá možností informačních dat a barev RBG. Do plochy obrazu, povýšené na reliéfní útvar, zařazuje i japonské znakové písmo, coby piktografické vyjádření významu a použitého materiálu.
Youhei Kina (* 1979) absolvovala Toyo Institute of Art & Design v Tokiu. Kromě autorských výstav v Japonsku vystavovala v roce 2007 v Muzeu současného umění v srbské Vojvodině a účastnila se i výměnné česko-japonské výstavy Metaplay, Praha-Tokyo v roce 2014 a 2015. Žije a pracuje v Tokiu. V Praze se v roce 2014 zúčastnila skupinová výstavy META PLAY (PRAHA – TOKYO) konané právě v Galerii Kritiků a v roce 2016 opět v Galerii Kritků společné výstavy s českým malířem Josefem Achrerem, nazvané Another Fields o níž náš web již tehdy, se zájem, informoval.
Text a foto. Richard Koníček
Patrik Hábl a Yohei Kina
Asijské krajiny
17. 11. – 19. 12. 2021
Galerie Kritiků
Palác Adria 1. p., Jungmannova 31/36, 110 00 Praha 1
Kurátorky výstavy: Simona Martínková a Vlasta Čiháková Noshiro
Otevřeno denně od 11 do 18 hodin, kromě pondělí a státních svátků
Výstava se koná ve spolupráci a s podporou Ministerstva kultury České republiky, Státního fondu kultury a Hlavního města Prahy, pod záštitou Velvyslanectví Japonska v České republice a Česko-japonské společnosti
Více o zmíněné výstavě Another Fields:
Více k Patriku Háblovi: