Paralelní matky, nový film uznávaného španělského režiséra Pedra Almodóvara aneb občas se takové věci stanou…
Paralelní matky
Režie: Pedro Almodóvar
Premiéra: 28. 10. 2021
„Janis je nejtěžší a nejbolestivější postava, jakou dosud Penélope Cruz hrála. Ona
jí ale dala všechno a výsledek je ohromující.“
Pedro Almodóvar
„Kvůli zvláštním okolnostem je Janis nucena žít v naprostém rozporu mezi
historickou pravdou (její pradědeček byl pohřben v masovém hrobě) a svou
intimní pravdou týkající se její dcery. Tohle morální dilema je středem
příběhu, díky kterému je Janis složitou, velkorysou, rozporuplnou a dokonce
zlovolnou postavou. Je velmi složitá, protože má vždy více než jednu tvář,
dokud jí pocit viny a stud ze života ve lži, nedonutí k výbuchu…“
Pedro Almodóvar
Silný film, který by klidně vydal na několik jiných
Držitel dvou Oscarů, španělský režisér Pedro Almodóvar, který trvale sbírá ceny na festivalech po celém světě a to s téměř každým filmem, který pustí do světa je vždy zárukou nejen dobrého filmu, ale i netuctových námětů. A také tím, že v jeho filmech, ať už jsou o čemkoli, najedeme zápletek a dějů víc než ten, který je pro film hlavní. A nezná vlastně ani žádná vedlejší témata. Jsou klidně samostojací, ale režisér je sám záměrně odsunuje do druhého plánu. Proto nejsou Almodóvarovy filmy nikdy plytké a monotématické. Přesto nehrozí roztříštěností a jasně vedou k jednomu zásadnímu myšlenkovému cíli. Paralelní matky nejsou výjimkou. Spíš naopak. Tematicky by to klidně mohlo být filmů víc.
Synopse napoví…
Dvě nastávající matky, Janis a Ana, se potkávají v nemocničním pokoji, kde se připravují na porod. Obě jsou nezadané a obě otěhotněly neplánovaně.
Janis (Penélope Cruz), je ve středním věku a je ze svého náhodného početí přímo nadšená a na miminko se těší. Zato puberťačka Ana (Milena Smit) je z porodu vyděšená, kajícná a ze souběhu událostí traumatizovaná.
Obě si krátí čas společným procházením dlouhých nemocničních chodeb. Zralejší Janis se snaží Anu povzbuzovat a uklidňovat. Těch pár vyřčených vět, které si během několika hodin vymění, ale mezi nimi vytvoří velmi úzké pouto. Netuší však ještě, že jejich náhodné setkání jim zkomplikuje a zásadním způsobem i změní jejich životy…
Chvála budiž múzám Pedro Almodóvara
Španělský scenárista a režisérský velikán, Pedro Almodóvar, je znám mimo jiné i tím, že si vytipuje jednu oblíbenou herečku a jí píše role na tělo, a ji také obsazuje. Tak jako kdysi jeho filmům dominovala Carmen Maura (setkali jsme se s ní i osobně, na Febiofestu v roce 2016, viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/carmen-maura-aneb-v-nejblizsich-filmech-ted-sice-3x-umru-ale-nebojte-hrat-budu-dal/ ), tak aktuálně je pravidelnou představitelkou postav z jeho filmů Penélope Cruz. Těžko říci, zda má hlavní roli, protože ve filmu těch hlavních rolí je evidentně více, ale řekněme tedy, že do jedné z hlavních rolí Almodóvar opět obsadil tuto svoji oblíbenou herečku a také i svoji už docela dlouholetou múzu. A plným právem. Čí je kdo múza a jak a proč, přenechme bulvárům, protože Penélope Cruz opravdu hraje, ne přehrává a film táhne. Podle autora těchto řádek, má nesporně opravdu hlavní roli a ne jen jednu z nich. A je radost sledovat její civilní a tak věrohodné jednání, reakce, mimiku, gesta a výraz. A prostor má ve filmu opravdu široký.
Užijeme si ji ve všech duševních i životních polohách možných i nečekaných ba vzácných. Ale občas se i takové věci stanou...
Divák se pouze nedívá, divák to chtě nechtě spoluprožívá
Doklad, pro okřídlené rčení, že není malých rolí, podávají i ostatní svěřenci slovutného režiséra hrající podle jeho scénáře a pod jeho vedením, ale ne jen hrající, ale i prožívající. A s nimi film prožívá i divák. Žádná zbytečná – s odstupem směšná a nevěrohodná gesta, žádné pitvoření - jak to známe z amerických filmů. Ne, tady se hraje na dřeň. Všichni kolem Penélope Cruz (Janis). Ať už další z Almodóvarových oblíbeňkyň, Rossy de Palma (Ellena) či Julieta Serrano (teta Brígida) a samozřejmě Milena Smit (Ana). Ale i filmem spíše proletující další z klíčových postav, tentokrát mužská postava představovaná Izraelem Elejalde (Artur).
Co ještě řekl o svém novém filmu Pedro Almodóvar?
„Nedokonalosti jednotlivých matek mě jako vypravěče nejvíce přitahují. Jsou velmi odlišné od těch, které se dosud v mé filmografii objevily.
Kvůli zvláštním okolnostem je Janis nucena žít v naprostém rozporu mezi historickou pravdou (její pradědeček byl pohřben v masovém hrobě) a svou intimní pravdou týkající se její dcery. Tohle morální dilema je středem příběhu, díky kterému je Janis složitou, velkorysou, rozporuplnou a dokonce zlovolnou postavou. Je velmi složitá, protože má vždy více než jednu tvář, dokud jí pocit viny a stud ze života ve lži, nedonutí k výbuchu.
I když všechny tyto prvky patří do žánru melodramatu, rozhodl jsem se, že Paralelní matky budou vypjaté, obsáhlé drama. Je těžké mít rád a skvěle zahrát postavu, která není vzorem ctnosti, ale o to víc mě vyprávění přitahovalo.“
Dětská role a její význam i složitost, aneb jak na to
V současné době lze v kinech sledovat film český film - Deníček moderního fotra. Jde o něco jiného a není důvod o tomto filmu hovořit v souvislosti s filmem Paralalení matky. Ale co je zajímavé, v obou filmech má důležitou roli mimino. Jak to bylo v tom našem (30 miminek, složitost natáčení s ním/nimi) se v tisku dozvídáme. A tak nás zajímalo, jak to bylo s tím v paralelních matkách. Vysvětluje kameraman filmu José Luis Alcaine.
„Každé natáčení s dětmi je náročné. Natáčení s malou holčičkou Lunou Aurií Contreras, která hraje dvouletou Cecílii, nebylo jiné. Během dvou měsíců se malá Luna sžila s Penélope Cruz a Milenou Smit, takže jsme mohli bez problémů natáčet všechny scény dle scénáře. Ale jak Luna během natáčení rostla, přestávala být dítětem, které může jít z ruky do ruky. Začínala si uvědomovat sama sebe a projevovat vlastní vůli. Ke konci natáčení odmítla spolupracovat při scéně s jídlem a nepřestávala plakat. Museli jsme natáčení o dvě nebo tři hodiny odložit a čekat až se Luna uklidní. Už jsem měl napsanou alternativní scénu, improvizovali jsme, abychom mohli případně točit bez dítěte.
Po této zkušenosti jsem pochyboval, že Luna bude ochotná natočit jeden ze závěrečných záběrů. Pro film byl ten záběr zásadní, představuje paměť budoucích generací, které nezapomenou na barbarství týkající se existence masových hrobů. Když jsme měli vše připravené k natočení jejího posledního záběru, Luna nebyla ochotná stát na místě a stále křičela. Najednou něco upoutalo její pozornost a mlčky pohlédla na dno hrobu. Byl to pohled, který jsem nedokázal popsat, ale bylo to přesně to, co jsem potřeboval.
Poté jsem si uvědomil, jak k tomu došlo. Virginia, druhá asistentka režiséra během natáčení otěhotněla a potratila. Virginia slezla do hrobu, a aby upoutala Luninu pozornost, začala jí odtamtud zpívat písně, o kterých snila, že je bude zpívat svému dítěti. Luna byla uchvácená, zapomněla na svůj vztek, uvolnila se a obdarovala nás dlouhým, soustředěným pohledem, který nám umožnil dokonalé zakončení filmu...“
Film, který stojí za to vidět a absorbovat
Film Paralelní matky přichází do našich kin v den, kdy si připomínáme vznik republiky, kdy máme na talířích i před očima povolební tanečky politiků a v době, kdy jako stát nevíme, zda máme ještě hlavu a patu. Do toho letí ceny, zanikají distributoři energií, začíná podzim a … no zkrátka a dobře, nejlepší je jít do kina, a když už, tak na něco pořádného. Třeba na Paralelní matky.
Text: Richard Koníček (podklady společnost Bioscop)
Foto: Bioscop
Paralelní matky (Madres paralelas)
Scénář a režie: Pedro Almodóvar
Premiéra: 28. 10. 2021
Kamera: José Luis Alcaine
Střih: Teresa Font
Výprava: Anton Gómez
Kostýmy: Paola Torres
Casting: Eva Leira, Yolanda Serrano
Hudba: Alberto Iglesias
Producenti: Augustin Almodóvar, Esther García
Hrají: Penélope Cruz (Janis), Milena Smit (Ana), Izrael Elejalde (Arturo), Aitana Sánchez Gijón (Teresa), Rossy de Palma (Elena), Julieta Serrano (teta Brígida), Luna Aurie Contreras, (Cecílie) a další…
Distribuce v ČR: společnost Bioscop
Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=fz81APgfj1A