Úvod > Paradox módy: Móda versus umění aneb možnost zjistit, jaký módní styl zachovávala sama paní Meda Mládková

Paradox módy: Móda versus umění aneb možnost zjistit, jaký módní styl zachovávala sama paní Meda Mládková

21.07.2023 17:49

Paradox módy: Móda versus umění

Modely (převážně 60. léta) ze sbírky Alexandre Vassiljev Foundation

15. 7. – 5. 11. 2023

Museum Kampa

Výstava je pro velký zájem prodloužena

až do 19. 11. 2023!!!

V Museu Kampa jsou k vidění ikonické dámské šaty značek

Paco Rabanne, Pierre Cardin, Christian Dior a mnoha dalších…

O kontrast vyjadřující,

jakým způsobem se móda ovlivňovala (a ovlivňuje) s výtvarným uměním,

se starají obrazy

Mikuláše Medka, Jiřího Koláře a Lubomíra Přibyla.

Museum Kampa připravilo vskutku unikátní výstavu, nazvanou

Paradox módy: Móda versus umění.

Ve výstavních prostorách jsou tak až do listopadu k vidění legendární modely

pocházející převážně ze zlatých šedesátých let.

Museu Kampa je zapůjčil Alexandre Vassiljev ze sbírek

Alexandre Vassiljev Foundation Kaunas Lotyšsko.

Dokladem toho, že módní trendy vždy korespondují s trendy výtvarného umění,

dokládají vybraná umělecká díla ze sbírek Musea Kampa.

Když výstavu zahajuje Alexandre Vassiljev

Alexandre Vassiljev zakladatel a trpělivý tvůrce světově unikátní sbírky oděvních modelů od předních světových módních návrhářů, zaměřené na vrcholné období tohoto oboru, 60. léta, ve svém úvodním slově dokázal, jak se má vést zahájení výstavy.

Jeho vstup při zahájení, byl malým hereckým zážitkem, dokládajícím, že stále platí ono okřídlené „Není malých rolí“.

Svým projevem, mimochodem ve vynikající angličtině, jíž nemohl nerozumět nikdo, kdo je angličtinář (pro ostatní byl zajištěn pohotový simultánní překlad) zcela uchvátil všechny přítomné novináře a především hlavně novinářky, zastupující naše přední media orientující se na módu.

Ve svém naprosto neformálním projevu nejen, že okomentoval fundovaně výstavu jako takovou, ale neskrýval ani nadšení tvůrce sbírky, jejíž průřez, obsahující plnou stovku vzácných exponátů, přivezl ochotně do Prahy. Neopomenul ani svůj mnohostranný obdiv našemu městu a uznání Musea Kampa.

Alexandre Vassiljev o výstavě a o Praze

Alexandre Vassiljev se především vyznal ze své lásky k našemu hlavnímu městu, složil mu i nám vůbec, pár milých komplimentů, které - v jeho interpretaci - rozhodně nevyzněly jako pouhé zdvořilostní fráze. Doložil dokonce i jisté osobní a rodinné vazby na Prahu.

Pokud jde o jeho sbírku, projevil nadšení z možnosti interpretovat z ní ukázky právě v Museu Kampa. Zdůraznil především, že se skutečně jedná a významné exponáty od návrhářů z celého světa a také to, že výstava má názorně potvrdit, že umění a móda se vždy vzájemně inspirovaly. Dokonce zdůraznil, že u vědomí kde že bude jeho výstava instalována, vybral i modely které ovlivnil Kupka nebo art deco. Doplnil, že jeho výběr pro tuto výstavu obsahuje modely vzniklé od 50. do 80. let. Prozradil, že se celý život snaží od každého hvězdného návrháře v daném časovém rozsahu, získat do sbírky a představovat pak na výstavách vždy alespoň jeden model. Zdůraznil také, že v módě se odráží konkrétní ozvuk dané doby. Závěrem projevil víru, že výstava bude oslovovat návštěvníky neméně tak jako jím již po světě uspořádané výstavy, kterých už bylo kolem 250. Tato pražská je první v celé České republice, protože u nás dosud nevystavoval.

Pár slov o Alexandre Vassiljev Foundation

· 2001 je v Muzeu užitého umění a designu ve Vilniusu v Litvě prezentována dočasná výstava ze soukromé sbírky Alexandra Vassilieva

· 2012 – založena Nadace Alexandra Vassilieva v litevském Vilniusu.

· Posláním je uchovat mimořádné sbírky a pokračovat v nich.

· Sbírku zastřešuje první a nejvýznamnější polosoukromé muzeum módy ve východní Evropě.

· Partnerství s Muzeem módy v Rize Lotyšsku, Schloss Fall Museum v Keila-Joa v Estonsku a Centrem Heydara Alijeva v Baku v Ázerbájdžánu.

Příběh sbírky

Soukromá sbírka Alexandra Vassilieva byla založena v polovině 70. let. Už jako malý chlapec Alexandre sbíral historické předměty související s ruskou módou. Náklady štědře financoval jeho otec, renomovaný malíř a dekoratér. V roce 1982 Alexandre Vassilijev emigroval do Francie, kde působil jako profesor dějin módy na slavné škole ESMOD. Současně navštěvoval aukční domy Drouot a bleší trhy v Paříži, kde našel spoustu pokladů do své sbírky. Stýkal se tam také s řadou pozoruhodných osobností (návrhář Erte, umělec Dimitri Bouchene, zpěvačka Ludmilla Lopato a zástupci ruských královských rodin, stejně jako modelky a módní návrháři). Navštívil také, v té době ještě žijící, tanečníky Ballets Russes: Irinu Baronovou, Idu Rubinstein, Tamaru Karsavinu, Tatianu Lescovou, Rostislava Doboujnského, Serge Lifara a Xenii Tripolitovou. Ti všichni mu rádi do sbírky přispěli. Zvláště Xenie Tripolitová s kufry plnými vzácných baletních kostýmů, z let 1930 až 1950.

V roce 1998 vyšla První kniha Alexandra Vassilieva „Beauty in Exile“ a okamžitě se stala bestsellerem. Od té doby byla vydána už sedmnáctkrát!

Vassiliev už napsal desítky knih o historii módy (mj. „Ruský Hollywood“, „The Russian Interior Photo“, „150 let ruské módy“, „Tři století evropské módy“ a „Studie o módě a stylu“ atd.)

Nadace uspořádala ze sbírky Vassilieva řadu tematických výstav („120 let ruské módy“, „Art Deco Style in Fashion“, „Viktoriánská móda“, „Nové umění a móda“, „Revolta v budoáru“ či „Garm 70. let“). Mnohé z nich postupně putovaly světem (Austrálie, Hongkong, Tokio, Istanbul, Benátky, Paříž, Chile a další.)

Sbírka je dnes považována za jednu z nejvýznamnějších soukromých sbírek souvisejících s módou na světě. Nadace Alexandra Vassilieva shromáždila přes 500 000 položek a zahrnuje vintage oblečení, převážně evropské, od počátku osmnáctého století až do současnosti a různé módní doplňky. Nadace Alexandra Vassilieva také vlastní velkou sbírku fotografií a knihovnu související s módou. Z období Ludvíka XV. a Ludvíka XVI. nadace uchovává aristokratické oděvy, které pocházejí ze sbírek Brooklynského muzea a Metropolitního muzea v New Yorku. Součástí fundusu je i bohatá sbírka francouzských, anglických a italských fanoušků, stejně jako třeba speciální sekce - peněženky a korzety z galantního osmnáctého století. V této sekci jsou zahrnuta největší jména francouzské Haute Couture i evropské módy. Kolekce uchovává vzácné šaty vytvořené prvním módním domem s názvem „Worth & Boberg“…

O módě 2. poloviny 20. století

Zde se však raději odmlčíme a opřeme se přímo o tiskové materiály připravené autory výstavy Paradox módy: Móda versus umění.

„Móda 2. poloviny 20. století je pozoruhodně dynamickou kapitolou dějin odívání.

Francouzský módní průmysl, který od začátku století udával trendy v Evropě i Americe, se

zázračně rychle oklepal z krize spořivých válečných a těsně poválečných let a vstoupil

rovnýma nohama do doby rozmařilosti. Na sukně bylo najednou potřeba nesmyslně mnoho

metrů látky a veškerá moderní praktičnost, ekonomičnost, ale i pohodlí, které přinesly

předchozí dekády vývoje dámské módy, vzaly za své. Padesátá léta zdůrazňovala ženskost

v její tradiční roli - glorifikovala zdobnou, erotizovanou a křivky zdůrazňující ženu-sochu ve

tvaru přesýpacích hodin. Ženu, jejíž osobnost a osobitost byla její roli zcela podřízená.

Ale právě v padesátých letech zároveň vznikají zárodky módní revoluce, kterou přinesou léta

šedesátá. Tématem celé dekády je totiž nástup kultury a módy mladých. Módní průmysl se v

podobě stále širší konfekční nabídky demokratizuje. Pracující „single girls“ dávají na odiv

svou nezávislost, mají dostatečný příjem a svobodu, aby si mohly dovolit módní výstřelky,

zároveň chtějí být stále v pohybu a žít rychle, sportovně a bez omezování. Mladí se stávají

novou bohémou, móda se přibližuje kontrakulturním hnutím a jeho „umělečtějším“ projevům.

Emancipace mladé generace je příslibem nového věku, v němž kultura odívání odráží

technologické inovace, využívá nové materiály, inspiruje se výzkumem vesmíru, popkulturou

i módou ulice. Mladí se postupně poprvé v historii stávají samostatnou, novou cílovou

skupinou tradičních módních domů.

V Museu Kampa jsou k vidění ikonické dámské šaty značek Paco Rabanne, Pierre Cardin,

Christian Dior a mnoha dalších. O kontrast vyjadřující, jakým způsobem se móda ovlivňovala

(a ovlivňuje) s výtvarným uměním, se starají obrazy Mikuláše Medka, Jiřího Koláře nebo

Lubomíra Přibyla.“

Mnoho zajímavého se také dozvídáme z tiskové zprávy vydané k výstavě

K oslavě 20 let své existence připravilo Museum Kampa na léto výstavu, v níž vedle sebe konfrontuje dobovou módu z 60 . –80. let ze sbírky Alexandre Vasiliieva se sbírkou výtvarného umění Musea Kampa přibližně ze stejné doby. Výstava skládá hold zakladatelce musea a velké milovnici módy, Medě Mládkové, a zároveň navazuje na projekty, jež v minulosti udělaly úkrok do světa módy a designu – ať už šlo o expozici obuvníka českého původu Manolo Blahnika, fotografa módy Helmuta Newtona či show Liběny Rochové.

Šedesátá léta minulého století přinesly bez nadsázky módní revoluci. Tématem celé dekády je totiž nástup kultury a módy mladých. Módní průmysl se v podobě stále širší konfekční nabídky

demokratizuje. Pracující „single girls“ dávají na odiv svou nezávislost a mají dostatečný příjem a svobodu, aby si mohly dovolit módní výstřelky. Zároveň chtějí být stále v pohybu a žít rychle, sportovně a bez omezování. Emancipace mladé generace je příslibem nového věku, v němž kultura odívání odráží technologické inovace, využívá nové materiály, inspiruje se výzkumem vesmíru, popkulturou i módou ulice. Mladí se postupně poprvé v historii stávají samostatnou, novou cílovou skupinou tradičních módních domů.

Sbírka Musea Kampa, kterou založila mecenáška a milovnice umění Meda Mládková, je pro tyto modely slavných módních domů rozhodně důstojným protihráčem. Dámské šaty jsou ve

výstavních prostorách konfrontovány s obrazy, objekty, kresbami a grafikami. Umění totiž stejně jako móda vypovídá o člověku jako jedinci i o celé společnosti. Na této konfrontaci je také názorně představeno, jakým způsobem se móda a umění navzájem ovlivňovaly.

Výstava Fashion Paradox se zabývá módou, která nežije jen na molech, ale v životech lidí. Móda i umění svou dobu odrážejí a zároveň spoluvytvářejí. Jsou křižovatkou každodennosti a

výjimečnosti. Studium módy i umění je výchozím bodem lepšího pochopení civilizace, v níž jsme se ocitli. Proč je ale s módou spojen paradox? Móda je paradoxní fenomén ze své podstaty. Nikdy není pouze funkční a užitková a přesahuje společenskou nutnost, která člověku přikazuje se oblékat – zdobí povrch a zároveň nám dovoluje vyjádřit svou duši.

Ve dvou hlavních sálech Musea Kampa je výstava rozčleněna do 12 okruhů a dvou odboček.

Setkáme se se šaty krátkými i dlouhými, hedvábnými, sametovými, z plastu i papíru. Modely

pocházejí převážně z pařížských módních domů významných jmen. Sejde se tu dokonalá krejčovina haute couture i experimenty tvůrců Christian Dior, Yves Saint Laurent, Paco Rabanne, Pierre Cardin či Coco Chanel a mnoha dalších. Pozadí pro příběh o proměně ženského principu by nebylo úplné bez uměleckých děl Ladislava Sutnara, Mikuláše Medka, Karla Malicha, Nadi Plíškové, Pavly Mautnerové a dalších.

K výstavě jsou připravené doprovodné programy, komentované prohlídky, módní přehlídky a workshopy. Museum Kampa k ní také vydává katalog.

A nakonec malá vsuvka o paní Medě

Meda Mládková byla sama o sobě dáma vybraných mravů a obrovského charisma. Je tedy víc než správné, že jí byla, v rámci této výstavy, věnována zasloužená a náležitá pozornost. V jedné z výstavních prostor je uspořádána malá expozice věnovaná jejímu oblíbenému šatníku. My, co jsme se s ní mohli osobně setkávat, můžeme jen upřímně potvrdit, že některé z vystavených modelů, nebo jim velmi podobným, jsme na ní osobně viděli.

V záhlaví této čestné miniexpozice se můžeme dočíst:

„Styl zakladatelky muzea Medy Mládkové byl vždy osobitý.

Na první pohled se poznalo, že je to ona, Meda.

Jejím osobním mottem bylo: ´Když chceš, můžeš!´

Z kolekce Vassiliev by náročnou dámu nejspíše neoslovily kabátky Givenchy nebo od Valentina. Třešňově červený saténový komplet z redukce Peirra Cardina s širokou lemovkou korálků.

Možná koktejlové minišaty inspirované Afrikou, vyšívané po celé ploše zlatými a bronzovými flitry od Yvese Saint-Laurenta.

Meda Mládková žila uměním, nejosobnější vztah měla k dílům své přítelkyně Adrieny Šimotové.

Dívka v červených šatech sedící na thonetce patří k raným pracím autorky ovlivněným

pop-artem.

Blízký vztah měla ambasadorka umění také ke krvavě červené textilní instalaci chorvatské umělkyně, s dalmatskými kořeny Jagody Buič, jejíž výstavou Museum Kampa zahájilo svou činnost v roce 2001.“

Text: Richard Koníček

Foto: Kaiza Luna