Úvod > Otisky v zahradě Vily Winternitz aneb jak abstraktní skulptury souzní s racionální funkcionalistickou architekturou

Otisky v zahradě Vily Winternitz aneb jak abstraktní skulptury souzní s racionální funkcionalistickou architekturou

12.03.2024 17:30

Otisky

1. 3. 2024 – 19. 5. 2024

Kurátorka: Kristýna Jirátová

Vila Winternitz

První dvojitá vernisáž odstartovala v poslední únorový den nový cyklus výstav. Tématem interiérové výstavy s názvem Syntéza a venkovní nazvané Otisky je

to zásadní pro kulturu žití člověka - propojení umění a architektury.

Zahradu Vily Winternitz proto zabydlely sochy autorského týmu sestaveného kurátorkou výstavy Otisky, Kristýnou Jirátovou.

Charakteristická bílá čistota stavby se vůbec poprvé dostává do

těsného kontaktu s výraznými uměleckými díly.

Jejich záměrem ale není noblesu skvostné Vily zastínit či snad dokonce narušit, ale

vytvořit zajímavý a možná až nečekaně přirozený dialog objektů s

podobou čisté architektury a její pohnuté historie.

V dílech autorů lze vystopovat jak

vzdálené otisky minulosti, osudu vily a původních obyvatel i dalších lidí, kteří vilu obývali, ale také odrazy fragmentů myšlenek minulých i současných a na ně navazujících

šťastných i nezvratných rozhodnutí.

Nová éra poslání vily Winternitz a završení dávného směru vývoje

O týmu vily Winternitz vedeném manželi Kristinou a Davidem Cysařovými, jsme při zahájení slyšeli slova chvály a uznání od zástupce vedení městské části Praha 5, která pronesl radní pro kulturu pan Štěpán Rattay. Můžeme se k nim připojit i my na www.www-kulturaok-eu.cz. Již desátým rokem se v přívalu všech kulturních událostí konaných v Praze o nich snažíme návštěvníky našeho webu informovat.

Od skromných začátků Vily běžným Pražákům prakticky neznámé, se z ní stala instituce důstojně odpovídající významu její architektonické i historické hodnoty. A dávno už ne jen pro městskou část Smíchova, ale dávno už (ne jen) pro celou Prahu.

Podstatné je, že i když manželé Cysařovi dokázali vilu povznést na prestižní místo mezi kulturními objekty města, nezůstávají stát a hledají další směry jak ještě více rozvinout aktivity s vilou spojené. Pomineme-li teď veškeré intenzivní a kultivované dění v prostorách vily, její četné aktivity osvětové a povznášející, dokázali Cysařovi najít ještě další směr rozvoje a další prostor po zhodnocení Vily. Zahradu.

Krásnou, ale zatím pouze doplňující prostor kolem Vily. Aktuálně zahájenou venkovní výstavou, která je i počátkem nového cyklu výstav, zapojili do aktivit souvisejících s Vilou už také zahradu.

A troufáme si předpokládat, že kdyby byl býval původním obyvatelům vily, tragicky postiženým předkům Davida Cysaře, rodině Jenny a Josefa Winternitzových, dopřán normální vývoj životů v jejich vile, jistě by časem i oni dospěli do stadia, kdy by zahradu zabydleli sochami, jež by doplnily jejich sněhobílý architektonický skvost.

Vila ale zase oživla a s nechtěným zpožděním, dospěla tam, kam už před válkou mířila. A to je dobře.

Skupinová výstava Otisky

Skupinovou výstavou nazvanou Otisky tedy zahajuje Vila Winternitz novou etapu svých aktivit. Sérií sochařských výstav, které v letošním roce proběhnou na zahradě Winternitzovy vily. Vždy ve volné návaznosti na interiérovou výstavu věnovanou tématu propojení architektury a výtvarného umění.

Vstup na zahradní výstavu Otisky je navíc v otevíracích hodinách Vily zdarma. Znamená to, že prostor zahrady Vily Winternitz se tak stává malou venkovní galerií, malým parkem vhodným k procházce, k zastavení se kolemjdoucích, ke schůzkám na vhodném místě, prostorem veřejným a veřejnosti určeným. Nejen nejbližší okolí tak dostává další zhodnocení. V zahradě Vily Winternitz.

Výstavu Otisky zahájil David Cysař

David Cysař úvodem připomněl, že venkovní výstava, bude už nadále tvořit další aktivitu Vily, že bude intervencí do veřejného prostoru a dialogem s architektonickou výstavou uvnitř. Dodal, že sochařská výstava Otisky je záměrně výstavou kolektivní, neboť je tak zaručen kontakt více tvůrčích pojetí mezi sebou a mezi vystavenými objekty a architekturou Vily a ne jen pouhou exhibicí jednoho případného tvůrce. Přestavil nám také kurátorku výstavy Otisky, jíž je Kristýna Jirátová, která vybrala šestici vystavujících autorů. Kurátorce pak předal slovo k prezentaci nové výstavy.

Slovo kurátorky výstavy Otisky

Kristýna Jirátová nejprve zdůraznila, že kolektivní výstava s názvem Otisky, neměla pevné zadání a tak jsou některé objekty vytvořeny přímo pro danou výstavu a prakticky všechny se snaží nějakým způsobem reagovat na architekturu Vily či její pohnutou historii. Ale ze současného autorského pohledu, specifikou stylů jednotlivých vystavujících.

Následně nám pak přestavila tvůrčí tým, sestávající z jedné autorky a pěti autorů. Většina z nich byla na zahájení také osobně přítomna.

· Dagmar Kropáčová Morová (*1990)

Ve své tvorbě pracuje s tělesností, s fragmenty lidského těla, s jeho otisky vyvolávajícími určité vzpomínky.

Její sádrové formy jsou schránkami, které nám dávají možnost uložit si do nich vlastní příběhy. V hlavách s více či méně propracovanými tvářemi nepoznáváme konkrétní podoby, ale přesto se s nimi dokážeme ztotožnit. Skrze samostatně stojící tělesnou formu se konfrontujeme s naší vlastní samotou uprostřed davu, který symbolizuje skupina nohou odrážejících chaos dnešní i předešlé společnosti.

· Ondřej Filípek (*1993)

Deformovaná figurální torza zneklidňují svou protikladností.

Jsou to tvary zároveň živé i neživé, organické i chladně technicistní, lidské i odosobněné. To, co bývá u jiných umělců vyjádřeno výraznou expresivností, dokáže autor vtělit do přísně uzavřeného tvaru, který mlčí a křičí zároveň. Uzavřené do své anonymity v jim přísně vymezeném prostoru odrážejí bezhlavé figury nejhlubší pocity člověka, jeho touhy i obavy.

· Martin Skalický (*1976)

Na protipólech je postavena také tvorba.

Ústřední roli zde hraje použitý materiál, díky kterému sochař proměňuje původně masivní sochy ve velmi subtilní objekty. Textil pěchovaný do starých sochařských forem fixuje pryskyřicí, přičemž výsledkem je socha, která původní předlohu překonává deformací všech tvarových detailů. Minulost se zde setkává se současností, trvanlivost s křehkostí, vážnost s humorem. Působením světelného zdroje se pak socha stává téměř nehmotnou, může být příslibem světla na konci tmavého tunelu i varováním před nebezpečím vyhasnutí.

· Krištof Kintera (*1973)

Se zdrojem světla často pracuje také, jehož nedílnou součástí uměleckých postupů je recyklace.

Právě v jeho bílém objektu již světlo vyhaslo, nezbývá tedy, než učinit z všedního výjimečné a vzdát LED zářivkám hold skrze umění. S materiálem, který přestal sloužit svému původnímu účelu a je tak odsouzen k zániku, zachází umělec s lehkostí a humorem jemu vlastním. Přetvářením předmětů denní potřeby, které se pod umělcovýma rukama mění nejen v estetické, ale také silně vypovídající objekty, nabádá diváka k hlubšímu zamyšlení nad problémy současného světa.

· Michal Cimala (*1975)

Recyklace je důležitou složkou jeho sochařské tvorby, rád experimentuje s nejrůznějšími materiály.

Letící masky jsou skutečnými otisky tváří reálných, avšak neznámých lidí. Čím si prošli? Komunikují spolu i s námi beze slov. Jejich vzdálenost od nás umocňují nahodile zkroucené roxory, které vypadají, jako by je stvořila sama příroda. Stvoly nesoucí zakonzervované příběhy lidí, které se nikdy nedozvíme. Cimalovo dílo je velmi spontánní, hravé, imaginativní i ironické, a především hluboce současné.

· Pavel Dušek (*1992)

Ve své tvorbě došel k velmi originálnímu uměleckému projevu na pomezí malby, objektu a architektury.

Své betonové či ocelové dlaždice, které jakožto zajímavý prostředek komunikace mezi umělcem a veřejností nejprve začal umisťovat na fasády domů, dnes vystavuje také v galeriích. Ve zcela novém objektu pro výstavu navázal Dušek na fascinaci architekturou svých oblíbených autorů mezinárodní avantgardy a přebral motiv přímo z interiéru Loosovy vily, aby ho velmi odvážně umístil na její čistou bílou fasádu. Soška tanečnice, která byla na dlouhá léta ztracena, se nedávno díky náhodě vrátila na své původní místo v hale, a nyní se její otisk dostává i na samotné průčelí vily. Historie je stále živá, minulost se odráží v současnosti, současnost zrcadlí budoucnost.