Ostrava: Most Miloše Sýkory aneb ten náš chlap si ho snad hlídá dodnes…
0strava - září 2015
Tak, jako má Praha legendu o záchraně města, kde hlavní roli hraje most – Karlův most, tak Ostrava má také legendární most, který ji také zachránil – tehdy zvaný Říšský, dnes most Miloše Sýkory.
Zatímco v Praze hrál Karlův most klíčovou roli v boji proti dobyvačným Švédům na samém sklonku 30. leté války, v roce 1648, v Ostravě sehrál podobnou roli Sýkorák, v poslední dny II. světové války, v roce 1945.
U obou akcí figurovaly odvážné, ale v jádru přece jen poněkud horké hlavy mladých lidí. V Praze Pražanů obecně, podle Jiráska a jeho Filozofské historie dokonce studentů, v Ostravě to byl stejně starý, 24 letý, soustružník Miloš Sýkora a jeho přítel Olšák. U obou událostí se samozřejmě o skutečném provedení a motivech dodnes diskutuje, ale u obou událostí se legenda usadila v mysli lidí a její pozice je vzdor občasným popíračům trvale zakotvena do koloritu obou měst. Jak to bylo s Karlovým mostem a Švédy nám vylíčil Alois Jirásek ve svém románu a zobrazil Otakar Vávra ve svém slavném filmu.
Jak to bylo se Sýkorovým mostem, už líčil kde kdo. Podstatné je ale to, co si myslí Ostraváci. A úplně nejdůležitější je, že ten most stojí dodnes, a že rozhodně stojí za to ho vidět.A tak jsme ho nevynechali ani my při naší týdenní návštěvě Ostravy. Tak jako asi žádný turista v Praze neopomine přejít most Karlův.
Od roku 1450 po rok 2009 aneb od dřevěného mostu po kulturní památku
První zmínky o mostě přes řeku Ostravici jsou uváděny už v roce 1450. Historicko-ekonomickým důvodem řešení jak se dostat přes Ostravici, byl fakt, že právě tudy vedla od pradávna komunikace spojující Opavu s Těšínskem. Jak nabývala významu, přestal stačit brod a chtělo to most.
A jak nabývala doprava na frekvenci, chtělo to lepší a lepší přemostění řeky. Když už ona spojnice dvou důležitých lokalit procházela centrem starého města (na počátku tak zvanou Velkou ulicí, pak Hlavní, pak Těšínskou, no, jak šel čas…), bylo jasné, že most musí být pořádný.
- Kolem roku 1830 zde byl proto zbudován - konečně - parádní, bytelný a kapacitně odpovídající most. Jenže – byl dřevěný. A stačilo 11 let provozu a jeho existence na pilířích v řece a dosloužil. Bylo jasné, že dřevo není ´to pravé ořechové´.
- Tak došlo na lepší materiál - železo. Podle projektu ing. Josefa Seiferta vznikl v sobotínských, řečených kleinovských, strojírnách most řetězový (Kettebrücke). Montáž a instalace trvala ostravskému staviteli Antonínu Lerchovi čtyři roky (1847 - 1851). A už se zdálo, že je vyhráno a vystaráno. Jenže, po mostě bývala do Ostravy vháněna také stáda dobytka na tzv. svinské trhy. To ovšem houpavému řetězovému mostu nesvědčilo. A když se přes něj přehnala, bylo to 15. 9. 1886, tryskem rovnou celá švadrona hulánů (asi tři desítky těžkooděnců na koních), rozkmital už tak, že se zřítil. A zase byl problém. A zase se musel řešit. A to tak, že hned.
- Ještě tentýž rok (1886) byl tedy postaven další, tentokrát už přímo ocelový most a ten byl nazván hrdě - Říšský most (Reichsbrücke). Dodaly ho – tentokrát domácí - Vítkovické železárny. Měl šířku 5,5 m. Jenže i on dosloužil. Bylo to ale už spíš kvůli kapacitním parametrům. Jinak fungoval dobře, ale nestačil už potřebám, a tak byl v roce 1914 rozebrán a nahrazen, v podstatě už tím, který známe dodnes.
- Byl a je dodnes řešen moderně Příhradovým mostem. Vznikl v roce 1913. Opět v ostravské firmě, tentokrát ve Vítkovické mostárně.Autorem byl ing. B. Hermann. No, a ten už - s pomocí dvou rekonstrukcí - slouží svému účelu, a to zcela bez problémů, dosud. V roce 1979 proběhla první rekonstrukce a v roce 2002 druhá. A v roce 2009 se most stal konečně - a po zásluze - z rozhodnutí Ministerstva kultury ČR kulturní památkou. Hurá! Zasloužil si to.
Dodejme ještě, že podle technické kvalifikace, je to
„ocelový nýtovaný obloukový most se spodní mostovkou“.
Že má „ocelový příhradový oblouk o rozpětí 60 m a vzepětí 7 m,
celková délka mostu je 92 m a šířka včetně chodníků 16 m“.
A ty chodníky že jsou „dva, a každý má šířku 3 m.
K mostu náleží 15 m dlouhé předpolí.“
Proč Most Miloše Sýkory, lidově Sýkorův most a familiárně Sýkorák?
Most nese dnes jméno podle výše naznačené legendy o Miloši Sýkorovi. On to byl, kdo tenhle (tehdy stále ještě Říšský most, ačkoli onen původní smysl názvu byl o Rakousko-uherské říši, ale pak se hodil i pro III. říši - německou) most zachránil, a tím vlastně i Ostravu.
Vrcholila totiž tzv. Ostravsko-opavská operace (10. 3. – 5. 5. 1945). Útok Rudé armády a jednotek 1. čs. armádního sboru na severní Moravu a průnik na půdu Československa. A Ostrava byla v linii postupu. Oběma stranám bylo jasné, že jde o průmyslové centrum velkého významu. Pro Němce měl význam jako poslední průmyslový gigant sloužící jejich dokonávající mašinérii a pro Rusy (tehdy Sověty)jako budoucí pilíř poválečné obnovy Československa. Němci ji chtěli udržet nebo zničit, Sověti, my a Ostraváci chtěli zamezit výraznému poškození stůj co stůj.
- Operace začala 10. 3. 1945 na polském území. A postup Sovětů se zpožďoval pro tuhý odpor Němců.
Nakonec byl (7. 4. 1945) dokonce postup zastaven z vůle sovětského velení. Měl se oživit novým útokem, který začal 15. 4. 1945.
- O 7 dní později (22. 4. 1945) osvobodili Sověti Opavu a začal se přímý útok na Ostravu.
26. 4. 1945 byli Sověti v Klimkovicích,
29. 4. 1945 ve Svinově,
30. 4. 1945 překročili Odru a tanky spojenecké 1. čs. tankové brigády pronikly spolu se Sověty do středu Ostravy. Bylo to tak rychlé, ale proč?
Protože zmíněný Ostravák Miloš Sýkora dokázal zneškodnit elektrický přípoj k náložím umístěným na konstrukci mostu přes řeku Ostravici – Říšského mostu. S tím Němci ani v nejhorším snu nepočítali a dali se na ústup. Ti rozumnější. Ti fanatičtí ne, ale ty už zlikvidovat nebyl až takový problém. Ostrava tak byla během dne osvobozena. A tím vlastně skončila i hlavní část oné Ostravsko-opavské operace. A Miloš Sýkora byl po své úspěšné sabotážní akci při návratu Němci objeven a ze zálohy zastřelen.
Tak, takhle to platilo až do listopadu 1989. Jasné, krásné a platné. Jenže po listopadu se samozřejmě vyrojily nejasnosti a dokonce zpochybňující verze. Občas až bizarní – jako ta s tou německou trafikantkou, která to měla zmáknout asi z nudy a v pauze mezi prodejem cigaret a novin. Vylezla přitom v pohodě na mostní konstrukci a pak z ní zase slezla. No, ať si kdo myslí, co chce, je svoboda slova. Ale hlas lidu, hlas boží. Miloš Sýkora je dál všeobecně vnímán jako zachránce mostu, a tím i Ostravy, která tak byla ušetřena zničujících pouličních bojů, dalších náletů, odstřelování, sabotážních akcí a hlavně nedozírných škod.
Samozřejmě, že 30. 4. 1945 ještě úplně dobojováno nebylo. Němci měli neuvěřitelně tupou disciplínu a byli dál hluboce fanatičtí.
Proto až 1. 5. 1945 byly definitivně osvobozeny části Hrušov, Michalkovice, Kunčice, Hrabůvka a Hrabová, 2. 5. 1945 Radvanice a Bartovice. Až po 5 dnech se osvobození dočkala konečně úplně celá Ostrava.
Statistika praví, že Ostravská operace trvala 57 dní a že to byla rozsahem největší bitva II. světové války uskutečněná na našem území. A také doplňuje, že jen při osvobozování Ostravy padlo 1145 vojáků (1142 Sovětů, 3 Čechoslováci) a 390 (!) civilistů, včetně Sýkory a Olšáka (který sice útěk po jejich akci na most
ě přežil, ale padl druhý den jinde). Na straně nepřítele to bylo prý 3000 Němců.
Tank zůstal Ostravě. Na památku
První tank, jenž přejel most, měl č. 051. Posádku tvořil nadporučík Nikolaj Ivasjuk, radista Ivan Ahepjuk (má v Ostravě ulici), střelec Josef Vaněk a řidič svobodník Alexandr Hroch.
Důvod, proč tank č. 051 (typ T-34-85) zůstal v Ostravě, je však zcela prozaický. Stačil totiž ujet jen něco přes kilometr a už byl zasažen. A to hned třemi pancéřovými pěstmi.
Zásahy zabily Ivana Ahepjuka (28), tři další členy posádky (Ivasjuk, Vaněk a Hroch) naštěstí pouze zranily. Dvě ze tří pancéřovek zničily motor tanku. Ale jinak zničen úplně nebyl.
Nastala tedy nerudovská otázka, co s ním a kam s ním?
Poválečný primátor Ostravy si ho pohotově od Sovětského velení vyžádal. Jako památku a symbol. Jeho přání bylo vyslyšeno. S podmínkou, že jeho dosud funkční kanon z něj bude přemontován na jiný tank, který mířil na pomoc Pražskému povstání a naopak měl dělo poškozené.
Nastala tedy druhá otázka, kam s ním? A to stojí za komentář. Po válce našel ´parkoviště´ na Prokešově náměstí před ostravskou Novou radnicí. Pak byl ale přemístěn za radnici - poněkud nesmyslně k mostu (tehdy) Pionýrů. Třetí – a snad už poslední stěhování – ho čekalo na místo, kde je dnes, tedy na druhý břeh Ostravice, k ´jeho´ Sýkorovu mostu, kam logicky patří.
Stodvouletý most
Když jsme my došli k mostu s takovou pohnutou historií a tak symbolickým jménem i posláním, byl zrovna krásný den 2. 9. 2015. Mostu, který jsme nemohli opomenout, bylo právě 102 let. Nedalo se nevzpomenout na snímky z dob před válkou, za války a nedalo se ani pominout, jak je krásný teď v současnosti. Ano, není nikterak velký. Zejména vzhledem k dnešním poměrům dálničních gigantů. I jeho nosnost je prý omezená. Už by nevyhovoval všem těm těžkým kamionům kodrcajícím se jako přetěžující řeka dávných formanů našimi silnicemi sem a tam. Ale svým účelům stačí a svému uplatnění také. Dovoluje míjení dvou aut, vždyť byl - prý - stavěn tak, aby dovolil míjení dvou vozů naložených fůrou sena. Ale hlavně dýchá secesní noblesou a je pro nás, turisty, památkou, a pro Ostraváky - srdeční záležitost.
Mostem, po němž – jak se nadneseně říká – kráčela historie. Ostravská historie. A tak není divu, že právě veřejnost se ho zastala, když pro něj bylo nejhůř (v 50. letech poprvé a v 60. letech 20. stol. podruhé). Měl se bourat. A spolu s ním i některé domy kolem, aby mohl být další most na jeho místě, dostatečně vysoko nad hladinou Odry, aby pod ním mohly proplouvat velké lodě po projektovaném kanále Dunaj-Odra. Ale naštěstí pro nás všechny zvítězil - chcete-li zdravý selský rozum - i když v Ostravě by se asi mělo spíše říkat – zdravý havířský rozum. Nikoho z těch hlav povolaných totiž tehdy vůbec nezajímalo nejen to, jakou má pro Ostraváky cenu, ale dokonce ani to, že se na něm, a na jeho technické dokonalosti, studenti brněnské techniky učí, jak se má udělat pořádný a přitom krásný most.
Vždyť most Miloše Sýkory (vpravo pomník Miloše Sýkory) patří mezi technicky nejskvělejší zachované mosty v Evropě! Jeho záchraně, napomohl hlas lidu, ale také Sýkora. Opět. A tak se po Ostravě říká, že Sýkora si ten svůj most vlastně hlídá i nadále, a že ho nezachránil jen tehdy za války, ale i potom, protože vyburcoval veřejné mínění, a to nedovolilo jeho most zbořit.
Přejme mostu i Ostravákům, aby společně Sýkorák bránili a ubránili i v budoucnu. Stejně jako tank č. 051. I on už byl v jednu dobu natřen na růžovo. My Pražáci moc dobře víme, kde takhle zrůžovělé tanky končí. Pražský ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech. Ostravský by končil kde? A jak by asi dopadl Pomník Miloše Sýkory od sochaře Konráda Barbaje za mostem? A pamětní deska na budově bývalé Slezskoostravské spořitelny?
Ne, ne, raději takto neuvažovat. Jen ať jsou všechny ty připomínky událostí tam, kde jsou a kam patří. Fakta se dají samozřejmě překrucovat, ale vygumovat, vygumovat nikdy - ne.
Richard Koníček /6. 11. 2015
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet