Osmák není páťák ani deváťák aneb co se stane, sní-li osmák cukr?!
Tak předně, i když se oficiálně tohle zvířátko jmenuje Osmák degu, nemá to nic společného s tím, že by byl de
ge. Naopak, je to chytré, bystré, přítulné, krásné a nepáchnoucí zvířátko. Do bytu k soužití, zábavě i podívané. Garantujeme vám, že čučet po práci na osmáky, jak se baví, chovají, tváří a jak žijí, je rozhodně lepší, než čučet večer na bednu a vidět tam, jak se bavíme, chováme, tváříme a hlavně, jak žijeme, my – takzvaní Homo sapiens.
Abychom se správně představili:
Ta chlupatá radost vaší rodiny má titulů víc než kdo jiný. Stačí si rozsvítit internet, nejlépe Wikipedii a nebo – po staru – zalistovat v moudrých knihách. Zjistíte, že Osmák není žádná trubka nebo ořezávátko, že je to osmák, a že podle vědecké klasifikace patří do:
říše: živočichové (Animalia)
kmen: strunatci (Chordata)
podkmen: obratlovci (Vertebrata)
třída: savci (Mammalia)
řád: hlodavci (Rodentia)
čeleď: osmákovití (Octodontidae)
rod: osmák (Octodon)
binomické jméno: Octodondegus (Molina, 1782)
Trochu lidštěji řečeno, Osmák je ten, kdo konzumuje potravu, kterou si přidržuje v předních packách. A jinak to takový malý (milý!) chilský hlodavec, lidově zvaný chilská (malá a milá!) veverka.
Proč se jmenuje Osmák osmák?
- podle tvaru žvýkacích plošek jeho stoliček. No, fakticky! Svým tvarem připomínají číslo osm
Pořiďte si osmáka, má to řadu výhod!
- osmák je chytrý, veselý, čilý, kamarádský a má rád společnost. Tu svoji osmáckou, ale i tu vaši lidskou. A není to žádný rizikový element do rodiny. A dokonce ani do rodiny s malými dětmi. Proč? Netrpí nemocemi na lidi přenosnými.
Kde se vzal, (a kdy se) tu vzal?
- osmák si normálně žije ve velkých rodinných společenstvech v Chile.To je taková ta dlouhá nudlovitá země v jižní Americe, na západním – tedy tichooceánském – pobřeží. Z jedné strany nudle je moře, z druhé hory. A tak i ten chilský Osmák, se vyskytuje na té chilské nudli mezi pobřežím Tichého oceánu a pohořím And.
Do Čech doputoval kupodivu až teprve před půl stoletím. A k jeho - jistě značné - nelibosti, zprvu jako laboratorní zvíře pro výzkum cukrovky. Ano, cukrovky. Má totiž od přírody smůlu - nemůže trávit cukr. A když ho pozří, dostane cukrovku. Což vědce, diabetology a odborníky na lidskou cukrovku, setsakra zajímá.
Jak dlouho nás bude těšit jeho pozemský pobyt?
- no, pokud je tenhle tvoreček v Chile, v tamní volné přírodě, tak moc dlouhý život nemá. Chutná totiž kdekomu a má tam proto hodně přirozených predátorů. Je to dost tristní, ale odborníci zjistili, že jen každý druhý osmák se tam - díky tomu všemu - dožije stěží jednoho roku. Do 2 let je tam živ jen 1 ze 100 a statisticky spočteno, že 1 z 5 400 (!) to dotáhl na čtyřletého velekmeta.
To naši, námi hýčkaní mazlíčci, si ten svůj živůtek tady moc pochvalují a užívají si ho náležitě dlouho. V zajetí se totiž běžně dožívají 9 let, ale silní jedinci, při správném zacházení, nás mohou provázet dokonce až 11 let.
Ke spokojenosti a tudíž i dlouhověkosti osmáků, přispívá významně i společenství. Pokud žije pouze s námi sám, není z toho moc hravý ani veselý, a tak ho takové žití zase tak moc nebaví. Ano, člověk je sice fajnkámo, ale osmáčí společnost je prostě osmáčí společnost.
Osamocený jedinec je smutný a není tedy ani kandidátem na přílišnou dlouhověkost. Proto, by osmáci měli být chováni ve skupinách.
Na intimní téma, aneb, jak to mají osmáci se sexem…
Tak pohlavně dospělí, abychom to, že se mohou už oficiálně věnovat plně sexu, nazvali důstojně, jsou až od 19. měsíce věku. Ale, snad i pod vlivem malé šance na přežití tam u nich v Chile, mají stále ještě uložen v genech bojo zachování rodu, takže se mladé osmáčí slečny snaží otěhotnět klidně už ve dvou měsících. Že by to bylo jako u lidí? Známe to přece, ne?! Věk 15 let, věk dokonce 18 let, ale o sex, o sex se zajímáme daleko, daleko dřív. Co si budeme povídat. No nic.
Zpět k osmákům. Když už se TO, zkrátka jednou stane (poznávací znamení: samec po TOM vydává mohutný a nápadný hrdinský povyk, což také mnozí známe z lidské říše, že), tak mláďátko čekejte asi za 90 dnů. A co je důležité, pro přežití v přírodě, i pro naši péči doma, osmáčátka se rodí už v podstatě plně vyvinutá, akorát, že váží sotva 150 - 300 gramů.
Jak poznáme co se ´nám´ to narodilo?
Tak to je relativně snadné určit. Ale pro odborníka či zkušeného chovatele. Ten nezkušený musí provést opakovaný, bedlivý ověřovací průzkum intimních partií osmáků čili zadečku.
Samička, tedy osmáčí slečna, má na zadečku řitní otvor uložen pár milimetrů pod takovým hrbolkem, do kterého jí ústí močová trubice. Tamtudy močí. Mezi tím - řiťkou a tím hrbolkem se jí nachází příčný poševní otvor. Potud jasné. Jenže - ten poševní otvor (potvor jeden) je normálně – tedy běžně – prakticky plně uzavřen, takže je i těžko rozeznatelný. Rozevírá se totiž pouze a jen, když je samička v říji. Což není stále. A jste vedle jak ta jedle.
A sameček? Osmáčí mládenec má pimpáska (odborně penis) také cudně zakrytého. Tají ho v obdobném, leč logicky podstatně větším hrbolku na zadečku.A od řitního otvoru kluka je asi tak centimetr vzdálený. Ale ani tady není ještě vyhráno. Aby to nebylo tak snadné, tak mezi těmi dvěma body se mu podélně táhne takový kožní záhyb. No není to snadné.
A to nehovoříme o osmáčích miminkách, kde je to samozřejmě ještě složitější rozpoznat, kdo je kdo a komu dát jméno holčičky a komu chlapečka.
Snad nejzřetelnější je tedy fakt, že penis a konečník jsou u samečků je zřetelně vzdálenější než u samiček a samičky, že mají zase ten zmíněný hrbolek a řitku těsně vedle sebe.
Malá ´anatomická´ přehlídka
Osmák degu je drobný hlodavec. Normálně na délku měří tak15 cm. Bez ocásku. Ten má – jak u koho – tak pět až deset centimetrů. Takže celkově i s ocáskem dosahuje osmák délky 20-25 centimetrů.
Ocásek je takové to dlouhé a uzounké, co za osmákem vlaje a co tvoří řádově asi jednu, někdy ale i dvě, třetiny jeho délky. Ocásek je docela roztomilá věc. Na konci ho zdobí takový minichomáček chloupků. Ale pozor! Když už jsme u toho ocásku. Pozor při mazlení. Hlavně v případě malých a na plyšáky navyklých dětí. Osmák není hračka, a jeho ocásek tuplem. Ocásek osmáka je totiž značně křehký a slouží mu v krajním případě jako šidítka a záchrana před predátorem. Když ho predátor za ocásek náhodou chytí, tak se ho osmák ochotně vzdá. A mizí. A i když my nejsme predátoři, tak pudy u osmáků fungují dál a při nešetrném a pro osmáka zdánlivě nebezpečném uchopení může zůstat necitlivému chovateli klidně ocásek v ruce. Osmák sice na tu ztrátu neumře, ale ulomený ocásek už mu nenaroste. Takže pak kromě toho, že vypadá divně, je to navždy už takový chudinka, a to si přece nezaslouží.
Zadní nožičky osmáka jsou odrazové, takže značně vyvinutější než ty přední. Má na nich pětici rozkošně chlupatých prstíčků. Ty mají ale ostré drápky! A pokud jde o ty drápky. Zatímco nám v dětství říkávali pečliví rodiče „nech ty nehty“, u osmáků je kousání si nehtů nezbytná a pro nás přímo chvályhodná činnost. Drápky si osmáci pěkně sami preventivně, pečlivě, pravidelně, často a rádi okusují.A dobře, že tak, protože jen tak jim nepřerostou, což by byl malér.Ale co je na tom pro nás důležité, je fakt, že nám odpadá náročné, a pro obě strany krajně nebezpečné, zastřihávání drápků, jaké se dělá třeba u blbých morčat.
Pokud jde o přední tlapičky, tak nejen, že jsou ve srovnání se zadními méně muskulózní, ale mají dokonce jen čtyři prstíčky. Není to chyba růstu, ani naše, je to tím, že paleček je genezí, pro nepotřebnost, zakrnělý, takže pro nás neviditelný.
Malá „módní“ přehlídka
Osmáci mají kožíšek. Zpravidla v hnědočerném odstínu. Na bříšku je zdobí melír krémové barvy.
Osmáci mají překrásná velká okouzlující černá očka. Pro jejich další zvýraznění jim navíc příroda kolem těch jejich černých korálků kukadel nadělila ještě takové světlejší kroužky.
Z nutnosti, ale pro nás i pro větší roztomilost, mají - v poměru k tělíčku - docela dost velká ouška a pořádně dlouhé jemné slušivé vousky.Fousky ale nejsou žádná módní frajeřina, ale životní nutnost. Mají v nich, ostatně jako většina takto vousatých zvířátek, hmatová čidla. Asi si jsou toho i vědomi, protože raubířští a nekolektivní jedinci (odborníci, tvrdí, že jsou to jedinci nevychovaní), což může být i ponorkou, když jsou chováni sice ve větším množství, ale v nedostatečném prostoru, tak si ty důležité a potřebné vousky vzájemně škubou.
Zoubky mají pro nás poněkud nezvyklou barvu. Oranžové. Sice je - jako třeba nutrie - pořád tak okázale nepřevádějí, ale mají je. Tu barvu nemají ale hned. Osmáčím miminkům se zoubky zbarvují postupně, a to až pár týdnů po narození. Ani to ale není – jako v přírodě vlastně nic – jen tak pro parádu, ale je to proto, že nápadná oranžová barva je výsledek chemické reakce (!). Slin a chlorofylu z rostlin, které baští. Z čehož mimo jiné i plyne, že barva zoubků souvisí se složením bašty a že v mezním případě může být do jisté míry i určitým optickým indikátorem správnosti výživy.
To, že žvýkací plošky stoliček mají tvar osmičky, jsme už říkali. Kdyby to byla bývala jednička, tak by to bývali byli prvňáci, kdyby třeba šestka, byli by šesťáci. Protože je to osma, jsou to osmáci. A basta.
Jak žijí (správně) osmáci u lidí
Tak předně, podstatné je, že osmáci jsou – jak už bylo výše připomenuto – značně družní a společenští. Kolektivní. Není proto dobré chovat jenom jednoho chudáčka osmáčka. Je z toho celý ve stresu a takový život ho netěší. A je to pak víc než chov týrání zvířat.
Nás může mít rád, to ano, ale jeho soukmenovce mu nenahradíme, to ne. A navíc, samostatně držený osmák je z nás, a z toho všeho vůbec, tak dokonale znuděný, že ani nehýří pozitivní energií a kladnými vlastnostmi, kterými naopak hýří v týmu. Minimum je proto pár, ale lepší je skupinka.
Teď se vám jistě dere na mysl myšlenka na to „boží dopuštění“ a ty následné zástupy nových malých osmáčků. Ne. Pomoc je snadná. Skupina ano, ale téhož pohlaví. A osmákům to nikterak nevadí. Na rozdíl od jiných hlodavců dokonce i v případě samečků. Akorát nesmějí být v takovém případě na dohled říjící samičky…
Jak bydlí (správně) osmáci u lidí 
Optimální je klec nebo terárium. Ale vždy vysoké a dobře větratelné. Klec je dokonce vhodnější. Ale pozor, vzhledem k tomu, že je osmák drobný hlodavec, a tudíž neustále něco „drobně“ hlodá a hlodá, musí jít o klec z pevného, odolného a hlavně neškodného – tedy neodkousávatelného - materiálu. Dřevo ani plast to rozhodně být nesmí. To osmák hravě rozkouše. A co platí pro tu tedy nejlépe drátěnou klec, platí i pro vybavení interiéru nezbytným mobiliářem. Takže misky na potravu ano, ale ne z plastu či dřeva. Obé rozhlodá. A plast ani v nejmenší není vhodný pro osmáčí bříška. Ublíží jim. Proto do drátěné klece patří keramické či jinak neohlodatelné misky.
Dalším mobiliářem jsou především větve, kořeny nebo špalíky nastavené a použitelné ke šplhu. Ale – jak jinak – i ke hlodání.
´Podlahovu krytinou´ neboli podestýlkou by měly být hobliny, směs písku s rašelinou, případně jiné – ale vždy přísně přírodní – materiály. Tak jako to mají doma v Chile. Takže seno, sláma, listí či drobné větvičky.
Osmáci potřebují pohyb. Součástí jejich bejváku musí být tedy tělocvična. Pohybem se totiž osmáci dokonce - na rozdíl od většiny z nás - baví. Asi nejúspěšnější je takový ten známý kovový kolotoč, kde si běhají a běhají, pár narafičených větví určených ke šplhu, a kutil jistě naaranžuje i různé závěsné žebříčky a schovávačky. K tomu jsou přímo ideální ekologické a přírodní – kokosové skořápky. Třeba. Není špatné tohle vnitřní uspořádání sem tam v detailech obměnit.
Osmáci musejí přemýšlet a kombinovat. To je baví a povzbuzuje to jejich mysl. Příroda koneckonců není přece také pořád neměnná.
Pokud jde o plochu – u osmáků – o kvadraturu, tedy objem bydlení, tak minimální velikost obytného objemu pro pár se uvádí 80 × 60 × 60 cm. A to tak, že na výšku. Proč? No, proto, že osmák je přece lidově zván chilská veverka, a to právem. Umí dobře a vysoko skákat. Ve vrcholné formě to může být lidně i půl metru. Takže bejvák na výšku. A vyskakuj si, jak chceš.
My a osmáci
Nikdy nic nesmí být konáno za jejich zády. Doslova. Dotek, kontakt zezadu, ne. To je zásada. Vždy jen tak, aby osmák viděl, co na něj chystáte. Jinak se vyděsí. Váš ruční kontakt ano, klidně. Brzy si na vás zvyknou. Ale vždy odpředu. A perlička k tomu. Samečci jsou požitkáři, milují drbání za ušima, pod packou a dokonce na čelíčku.
Hygiena
I osmáci mají své nároky. Ostatně jako každý tvor. Základ všeho je k čištění srsti nezbytná písečná koupel. Písek má i svůj druhý smysl. Osmáci si ho označují močí. Je to jejich pachová značka pro ostatní. Asi jako nám známé: ´Tady je Krakonošovo.´
Nepouštět osmáky po bytě bez dozoru
Samozřejmě, že se jim pohyb mimo klec líbí. I nám. Ale vždy jen pod dohledem. Pokud se totiž osmák pohybuje volně po bytě, bez dozoru, třeba, když nám nějakým způsobem zdrhne, tak má jednu pozoruhodnou a nebezpečnou vlastnost. Neomylně objeví kabely od spotřebičů, a co jich doma všude máme, a pustí se do nich. Nejmenší zlo je na tom, že zbaští tu bužírku či gumu kolem drátu, ale on se prohlodá až na ten drát a ten je většinou pod napětím. Je to šlupka i pro člověka. Pro osmáka má následky fatální.
Malá psychosonda do osmáčího bytí
Že jsou osmáci čilí, už jsme naznačili. Ale oni jsou i zvědaví. A to tak, že velmi. A akční. Pořád v pohybu, pořád v nějaké činnosti, nepostojí, neposedí, nepoleží. Prostě takové malinkaté motorky to jsou. Díky své společenskosti se brzy ochočí. Ale jen ve skupině. Pro nás jako chovatele a jejich spolubydlící je příjemné i to, že osmáci jsou denní tvorečkové. To znamená, že je přes den vidíme, a v noci neslyšíme. A to, i když jsou relativně tiší.
Jo a mají ještě jednu výhodu pro domácnost. Jsou mimořádně čistotní. Postrádají a nešíří tedy onen typicky hlodavčí odér.
Je dobré jim naslouchat. Ne, že bychom se vzájemně domluvili, tak daleko nejsme, ale můžeme ledacos pochopit. Osmáci se mezi sebou totiž baví stále. Jednak typickým pohvizdováním, jednak takovým jejich „štěbetáním“ a dokonce i řečí těla. Přesněji znakovou řečí – jejich ocásku.
Specifické je pak gesto, kdy se při úleku nebo v obavě postaví na zadní a hlasitě, ale opravdu hlasitě, přímo až pronikavě zapískají. Bojí se totiž, a když už se sami cítí v nebezpečí, tak tím alespoň varují ostatní.
Osmák není také ten zmíněný prvňák. Už něco ví a je to inteligent. Například papá pomocí předních tlapek – chcete-li tak ručiček, a dokonce zkušení chovatelé je prý naučí i používání jednoduchých nástrojů. Opičky to sice nejsou, ale naučí se třeba přisunout si potravu, která je pro jinak z dosahu. Třeba.
Pro chov, chovatele a vzájemný pohodový vztah s osmáky je nesmírně důležitých několik prvních dnů soužití. Osmákav té době nesmíme nijak nechtěně polekat a už vůbec ne ho třeba nedopatřením nějak poranit. To by se z něj pak stal- pod dojmem té události -neruda, bázlivec, a dokonce třeba i útočný jedinec.
Platí to tím víc pro mláďata, ve společné naší a osmáčí péči. Pokud to ale zvládneme oboustranně správně, tak získáme osmáčka s až neuvěřitelnou přítulností. Dokonce se nechá i s citem a opatrně pohladit na zádech. Když ví, že to hodláme dělat. Takovou získáme důvěru. Ale nemělo by se to přehánět. Snadno bychom z něj mohli vytvořit závisláka na naší stálé pozornosti a péči, což by vyvolávalo nerovnosti ve vztazích mezi ostatními "žárlícími" jedinci. Takže všeho s mírou. Ať si nevyrobíme domácího mazánka, kterého bude mít osmáčí kolektiv plné – oranžové - zuby.
A co má baštit osmák?
Výhodou – pro nás - je, že klidně ustojí až týdny jen o vodě a kvalitním senu. Můžeme tedy odjet na dovču a nemusíme obtěžovat známé a sousedy. Ale jinak, je optimální, krmit jednou denně.
Vhodné menu sestává z kousku zeleniny.Tou se rozumí plátek okurky, rajče, kousek papriky a úplně nejvhodnější je list hlávkového salátu. Správné jsou i oříšky. Ale jen maloučko. Příjemné je, že skořápky osmákům nevadí, protože je využijí k broušení zoubků. Samozřejmě že existuje i speciální krmivo. Ale musí být opravdu pro osmáky. Jiné, pro hlodavce obecně, totiž obsahuje například sušené ovoce, v něm je cukr, který osmákům škodí. Stejně tak jako vlastně cokoli jiného – byť skrytě - sladkého. Třeba ovoce. Ale i lákavé tyčinky pro hlodavce. Jsou totiž obaleny medem! A cukr je i ve tvrdém pečivu a také ve všech mléčných výrobcích.
Jo, a nepřekrmovat! Správná dávka se pozná, že nic nezbylo. Když ano, tak příště o to méně.
Osmáci potřebují stálý dostatek čisté vody. Takže žádné misky s vodou, ale osvědčená napáječka.V té si vodičku nezašpiní a také si ji nevylijí.
Množení, množení, množení
Tady je to na vás. Osmáci totiž mohou mít v zajetí klidně mláďata celoročně. A to dokonce 3 až 4 vrhy. Samice je březí, jak už bylo řečeno, 3 měsíce.A běžně má dvě až šest osmáčků. Takže matematiku a kalkulačku do ruky, a hned je jasné, že za rok můžete mít od jedné osmačice šest, ale také třeba i 24 osmáčátek. A to už je na chov a prodej, což se vám chtít nebude. Ale muselo by to tak být, protože jinak se za chvíli doma nehnete.
A to ještě, pozor, samička je překvapivě už tři dny po porodu mimořádně silně plodná. Rozhodně by neměla být v té době v dosahu samečka. Je to nutné i v jejím zájmu. Takto předčasné zabřeznutí by totiž neustála, skolilo by ji to a umřela by vám.
Časté porody jsou vůbec pro samičku vyčerpávající. Ideální je - podle odborníků - když rodí nejvýše tak třikrát za život, a to pokud možno s ročním odstupem. Častější frekvence by se pak podepisovala i mláďátkách a jejich stavu.
Zdravá a „hotová“ mláďátka se totiž rodí plně vyvinutá a kompletní. Takže v kožíšku vidí, slyší a záhy se i hrnou z úkrytu. První dva týdny je samička pouze kojí. V tu dobu se na osmáčí miminka nesmí sahat. Je zajímavé sledovat, jak matičce kojící, ale už i té březí, pomáhají se vším ostatní samičky, a je dokonce chvályhodné, že vydatně pomáhá i tatínek budoucího či čerstvě narozeného mláďátka. Je to dáno tím, že osmáci, na rozdíl od jiných tvorů…, mají pevné a harmonické rodinné vztahy.
Po dvou týdnech kojení už sice osmáčata zvládnou i některou jinou potravu, ale nestačilo by to k jejich výživě, a tak je samice kojí ještě další 2 někdy dokonce až čtyři týdny. To neřešte. Ona ví, co má dělat. Samička odstaví osmáčky, až když si to může dovolit. Bývá to po šesti, někdy i devíti týdnech života.
Mláďata sice dospívají zhruba ve třech měsících, ale jsou ještě nezralá. Tělesně k reprodukci dostatečně dozrávají opravdu až za těch osm, lépe dokonce až za deset, měsíců života.
Na zdraví, osmáci na zdraví!
Na zdraví osmáků má zásadní vliv výživa. Nejhorší jsou pro ně ty cukry a také tuky. Neumějí je strávit. Nadbytek potravy jim ale nesvědčí. Přejídají se, mají pak méně pohybu, rychle tuční, což se podepíše i na jejich schopnosti reprodukovat se.A vede to dokonce až k šedému zákalu, který jim přivodí slepotu nebo cukrovku. Ale to známe ostatně i my sami, že…
Takže závěrem…
Nebojme se chovat u nás přece jen ještě ne zcela běžné domácí zvířátko jménem osmák. Neprohloupíme.Při naší celkem snadné obsluze nás odmění svojí přítomností a přítulností. A že jsou to zvířátka opravdu kouzelná, dokládají i fotografie našeho stálého spolupracovníka Václava Koníčka, kterými jsme ilustrovali tenhle náš vstup.
S pomocí Wikipedie a internetu připravil:
Richard Koníček
Ilustrační fota pořídil: © Václav Koníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek
Pro podrobnější, zkušenější a konkrétnější informace, doporučujeme kliknout na specializovaný „osmáčí web“: https://degus.webnode.cz/