Ornamentum: Bedřich Kocman – sítotisk, Jan Kocman – hlubotisk aneb když synagogu barvami oživíme?!

06.10.2013 10:48

Libeňská synagoga – Praha

25. 9. 2013 - 18. 10. 2013

 

Náhodně jsme o víkendu objevili v Libeňské synagoze, která nás přivítala podzimně slunečním jasem,  výstavu bratří Kocmanů.  Příjemná pokladní  připravovala vánoční ozdoby z korálků, a my jsme fotografovali jako diví  v úžase nad nádherně zdevastovaným interiérem stále důstojné Libeňské synagogy.  Zatím ji stále neopravujeme, nejsou peníze. Doufáme, že budou…?!

 

 

 

 

 

 

Na vernisáži 24. 9. 2013, na které jsme bohužel nebyli,  pronesl úvodní slovo Jindřich Lukavský, výstavu doprovodil autorským čtením plzeňský básník Jakub Fišer. Výstava bratří Kocmanů představila další z mnoha podob grafického vyjadřování.

 

 

Mgr. Bedřich Kocman

Vzdělání:

2001 - FPE ZČU v Plzni, Učitelství odborných uměleckých předmětů pro SŠ (titul Mgr.)
2000–2001 - FPE ZČU v Plzni, technik
2002–2005 - FPE ZČU v Plzni, odborný asistent
od 2004 - Ústav umění a designu ZČU v Plzni, odborný asistent
2009 - Ústav umění a designu ZČU v Plzni, Ilustrace a grafický design (titul MgA.)

 

2002  - mimořádné ocenění za návrh obálky ke knize „LIBER 2002“

2007 –člen Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti

2001 - spolupráce na výrobě výukového filmu o kamenotisku pro ZČU v Plzni

působení v zahraničí

2009 - Texas/USA, Houston – University of Houston Clear Lake, hostující pedagog a uspořádání výstavy
2008 - Texas/USA, Houston – University of Houston Clear Lake, hostující pedagog
2007 - Alabama/USA, Birmingham – Southern College, hostující pedagog a uspořádání výstavy
2006 - Belgie – Centrum voor Grafiek – Frans Masereel v Kasterlee, pracovně-studijní pobyt
2006 - Ukrajina, Cherson, pedagogická činnost při stáži studentů UUD na Ukrajině
2005 - Alabama/USA, Birmingham – Southern College, hostující pedagog
2005 - Belgie, Brussel – třítýdenní pracovní stáž u grafika Rudolfa Broulima - RHoK Academie
2005 -  Ukrajina - Chersonské oddělení designu Státní akademie vedoucích pracovníků kultury pedagogická činnost při stáži studentů UUD

 

 

Libeňská synagoga

  • Stojí nedaleko stanice metra Palmovka, v ulici U Synagogy. Již v 16. století v Libni vznikla židovská čtvrť. Ta se značně rozšířila v polovině 18. století, když sem přesídlili Židé, kteří byli vykázáni císařovnou Marií Terezií z vnitřní Prahy. Po prohrané válce s Prusy, kdy panovnice Marie Terezie ztratila téměř celé Slezsko, se její zloba obrátila právě proti Židům. Nařkla je z toho, že „měli nepříteli nápomocni býti“ a vydala edikt o vypovězení Židů, nejprve r. 1744 z Prahy, o rok později (1745) i z celých Čech. Vypovězení mělo nabýt účinnosti v pětačtyřiceti dnech, uvádí se, že tehdejší pražské ghetto opustilo za tu dobu přes 10 000 jeho obyvatel, což byla v té době celá čtvrtina obyvatel města. Židé se mohli usadit nejméně 2 hodiny cesty od bran města, tam museli trávit noc a do města mohli pouze přes den; vyřizovat si formality potřebné k vystěhování. Ke skutečnému vypovězení ale nakonec nedošlo, jelikož Praha byla tak závislá na finančních operacích Židů, že po jejich vyhnání naprosto ztratila význam obchodní křižovatky a Marie Terezie byla na nátlak všemožných institucí a stavů (za Židy se přimluvil dokonce i papež) nucena r. 1748 pozvat Židy zpět. Několik desítek rodin však již bylo zabydleno v Libni a tak vzniklo ghetto v Libni.

 

  •  
  • Ghetto s početným židovským obyvatelstvem mělo i vlastní hřbitov kousek u Libeňského mostu a vlastní budovu samosprávy. Náboženským účelům původně sloužila malá synagoga z roku 1592. Ta byla však ohrožována častými povodněmi, a proto byla zbourána. Tehdejší židovská obec zakoupila stavební místo a v roce 1846 položila základní kámen ke stavbě nové synagogy. Základní kámen ke stavbě nové synagogy byl položen 23. listopadu 1846 za přítomnosti arcivévody Štěpána na výše položeném místě (právě kvůli hrozbě častých záplav), již mimo hranice původního ghetta. Stavba trvala dlouhých dvanáct let.

 

  • Ta byla dokončena a slavnostně otevřena v roce 1858. Je to trojlodní stavba s obdélníkovým půdorysem v novoromantickém slohu. Stavba byla postavena v novorománském slohu s orientálními prvky, v duchu tehdejšího romantického historismu, tehdy velmi módního stylu. Od vstupní branky vedla alej s nízkými stromy až ke vchodu.

 

  • Monolitní blok patrové budovy je nad obdélníkovým půdorysem završen nízkou sedlovou střechou. Původní fasáda měla výraznou štukovou výzdobu a střední okno mělo bohatší plastické lemování s tradičním motivem Mojžíšových knih s desaterem a hvězdou ve vrcholu. Postranní okna mají dodnes zachované jednodušší pasparty a opakují se ve dvou řadách nad sebou i na obou postranních fasádách. V přízemí západního průčelí je trojdílný vysoký vstup s trojicí plechem pobíjených vrat. V jednoduché východní fasádě je dodnes zachované menší kruhové okno, členěné štukovou šesticípou hvězdou s výplněmi z barevného skla.

 

  • Interiér má klasickou bazilikální podobu. Za vstupní předsíní, s jednoduchým kijorem (umývadlem k tradičnímu opláchnutí rukou před bohoslužbou) v levé části a se vstupy na dvě protilehlá vřetenová schodiště na galerii, je vchod do hlavního prostoru synagogy. Ten má podobu vysokého trojlodí s postranními arkádami galerie, umístěnými vždy na pěti mohutných hranolech pilířů. Pilíře i pilastry mezi okny mají v přízemí i v patře hlavice se štukovou římsou a polem plastického rostlinného dekoru. V západní části je pod třetí stranou galerie níže umístěná kruchta.

 

  • Interiér kopíruje uspořádání křesťanských kostelů, s lavicemi v řadách, orientovaných k východní straně, kde je umístěna bima (stupínek) se stopami po místě, kde stál šulchan (pultík pro čtení z Tóry). Áron (svatostánek pro umístění Tóry) je dřevěný, tenké sloupky po stranách skříně nesou půlkruhově zakončený nástavec se zlaceným hebrejským nápisem a Davidovou hvězdou ve středu. Pod nimi je série zlacených reliéfních symbolů, připomínajících původní Šalamounův Chrám v Jeruzalémě.

 

  • Bohoslužby se zde konaly až do 2. světové války. Poklidný rozvoj židovské Libně byl přerušen až nacistickou okupací, kdy stejně jako všechny ostatní synagogy u nás byla v roce 1941 i libeňská synagoga uzavřena a zrušena. Nacisté zde ukládali zkonfiskovaný židovský majetek.

 

  • Po 2. světové válce nebyly pro nedostatek věřících bohoslužby obnoveny. Za komunismu byl zničen Starý židovský hřbitov i budova rabinátu. Synagoga zůstala nadále skladištěm (ovoce, později kulisy blízkého tentokrát bývalého divadla u S. K. Neumanna (dnes divadlo Pod Palmovkou). V 50. letech 20. století zde často pobýval jako kulisák Bohumil Hrabal. V uvolněné atmosféře 60. let 20. století synagogu oživovaly literární a filosofické debaty a workshopy Bohumila Hrabala, Egona Bondyho a Vladimíra Boudníka. Po revoluci r. 1989 byla synagoga vyklizena, částečně opravena a částečně se začala využívat ke kulturním účelům a několikrát se zde konaly bohoslužby. Od roku 1995 začalo budovu, známou od té doby jako Synagoga na Palmovce, pravidelně využívat sdružení SERPENS. Jeho hlavním cílem je pořádání výtvarných, divadelních a hudebních akcí a vzájemné propojování jednotlivých uměleckých oborů.

 

 

Libeňská synagoga - Divadlo Serpens

Ludmilina 601/1
Praha 8 - Libeň
tel.: 603 818 947
e-mail: serpens@seznam.cz
web: https://www.sdruzeniserpens.cz/

 

Máme otevřeno:

denně kromě neděle od 12. 00 – 18.00 hodin

Vstupné : dobrovolné

 

Hodnocení: 100 %

Ing. Olga Koníčková

Foto: autorka

 

 


 

Zpět