Orit Ishay: Země jelena aneb když bezmeznou sílu života nelze do hranic sevřít, ani vymezit náboženstvím či pohlavím
Galerie hlavního města Prahy/ Dům fotografie
6. 6. – 10. 9. 2017
Na tiskové konferenci u příležitosti samostatné výstavy, kterou se poprvé v Čechách představuje izraelská umělkyně Orit Ishay, byly obě - autorka Orit Ishay a kurátorka výstavy Dalia Levin - osobně přítomny.
Ředitelka GHMP Magdalena Juříková tiskovou konferenci uvedla slovy, že výstava by měla být prvním krokem GHMP k další spolupráci s Izraelem, protože Izrael disponuje celou řadou vynikajících světově známých umělců a pozoruhodných projektů, o nichž se u nás neví. Zdá se, že právě jejich spolupráce s GHMP by měla přinést mnoho zajímavého.
Poté převzala slovo kurátorka výstavy Dalia Levin, že v 90. letech byl v Izraeli na rozdíl od ostatního světa videoart prakticky opomíjen. Muzeum Herzliya se však jejím přičiněním této oblasti začalo systematicky věnovat a uvádět konfrontace začínajících izraelských tvůrců se zkušenými zahraničními. S Orit Ishay se zná a spolupracuje od jejích studií.
Dalia Levin nám vysvětlila zdánlivě podivný název výstavy: Země jelena, který reflektuje úryvek z knihy Daniel (biblický text), popisující izraelskou zemi jako zemi jelena. Je to jakási obdoba českého úsloví o zemi, oplývající mlékem a strdím. A vystavené fotografie ilustrují Izrael.
- jelen je ale také symbolem izraelské pošty, neboť skáče a zavítá tak všude, stejně jako vystavené fotografie
- je to ale také vícevýznamová slovní hříčka
- a naposledy i soška jelena umístěná na výstavu
Výběr děl Orit Ishay sestává z jejích nejvýznamnějších sérií vyznačujících se lokálním obsahem, zároveň však s výrazným mezinárodním přesahem. Práce prezentované na výstavě byly vytvořeny během uplynulých 10 let.
Na výstavě jsou zastoupeny v podstatě čtyři cykly.
***
Cyklus brzdných drah letadel, otisky pneumatik na asfaltu.
Jsou to stopy cest, imigrace, turistiky, poutníků, přesuny zbraní, vybavení, ale i umění z celého světa.
Cyklus fotografií ´Moře, země, vzduch´ jsou enigmatické (záhadné) fotografie, vyjadřující režim. Jsou složeny z barev uniforem izraelské armády určených pro jednotlivé vojenské složky.
Cyklus veřejná autorita představuje bunkry, zbudované a rozeseté po celé zemi, které měly chránit obyvatele před četnými nálety.
Dnes už nejsou potřebné a mění se díky své barevnosti v zajímavé artefakty ve veřejném prostoru.
Cyklus prázdných židlí (4 x na podlaze galerie) zase ilustruje volná místa, kde sedá všudypřítomná ostraha.
Jsou symbolem něčeho, co není a je.
Fyzické osoby nahradila elektronika.
Stráže jsou dál, ale jejich židle zůstávají neobsazeny.
Sympatická autorka výstavy Orit Ishay rovněž prozradila, že součástí její výstavy je i 6 videí, včetně jejího filmu o vzniku města Arat. Založeno bylo v roce 1962 a stalo se tehdy symbolem nadějí do budoucna. Nenaplněných nadějí na klid a mír. Obsahuje názory těch, kdo do toho města zamířili s nadějí a elánem, a jejich pocity po letech, kdy se stav a ohrožení státu nemění.
Orit Ishay považuje za velký přínos ale i to, že starosta vzniklý dokument pojal jako studijní materiál a vzal v potaz vyslovené názory obyvatel. Nejen ty globální, ale i ty konkrétní, místní. Všední. A na jejich základě uskutečnil řadu změn v duchu přání obyvatel města. Pro ni je to důkaz, že umění může ovlivnit politiku a realitu. Film šel i ve světě, a dalším důsledkem bylo, že si města všimlo OSN a poskytlo dotaci k jeho rozvoji.
Než se Orit Ishay začala věnovat umění, pracovala 20 let jako fotografka a fotografovala postupně snad pro všechny časopisy, které v Izraeli vycházejí. Pak - ve svých 45 letech šla studovat uměleckou školu – aby se naučila fotografovat a vytvářet umění. Dokumentaristický základ, jak se domnívá, je asi v její tvorbě dál přítomen, ale snaží se, aby nebyl znát, snaží se ho potlačit. A tak vznikají práce, které na první pohled působí krásně jako obrazy, jako umění, a teprve při bližším zkoumání si pod nimi v druhém plánu uvědomíme něco dokumentárního, reálného.
Především ji zajímá vztah člověka a místa, kde se nalézá, kde žije.
Hledá souvislosti mezi historií a současností.
Snaží se představit věčný lidský strach v barevném a veselém pojetí, zahalit ho vrstvami umění.
Proto jsou její práce vždy obsahem vícevrstevné.
Názorným příkladem jsou bunkry.
Děsivé poselství, ale hravá vizuální představa. Surrealizmus. Dialog historie a umění.
Snaží se, aby její díla byla krásná a ne dokumentární.
***
(převzato z tiskové zprávy)
„Orit Ishay zkoumá realitu prostřednictvím obrazů ze svého okolí, ať už jde o klasické či jinou formou zpracované fotografie. Pracuje buď samostatně, nebo ve spolupráci s komunitami. Svým zkoumáním a využíváním dosavadních forem zobrazování a interpretace se snaží upozorňovat na společenské a politické otázky rezonující v izraelské společnosti. Dotýká se těch nejcitlivějších témat ovlivňujících civilní život v její zemi a její přístup odráží hluboký vhled a rozsáhlé znalosti.
Práce Ishay jsou velmi osobní, úzce svázané s místem vzniku, současně však mají charakter univerzální. Umělkyně se zabývá interakcemi mezi člověkem a místem a jejich vlivem na utváření identity a národního vědomí.
Vzhledem ke společenským, politickým a bezpečnostním proměnám, k nimž v současnosti dochází po celém světě, lze říci, že práce Orit Ishay, zaměřené původně na lokální publikum, mají všeobecnou platnost.
Její tvůrčí metoda spočívá v narušování a novém navazování spojitostí. Svá umělecká díla staví na místech, která navozují bezprostřední dojem krásy – ale to je pouhý povrch. Přístup Ishay se opírá o historické tradice fotografování a vytváření obrazů, na nichž založila a dále rozvinula svůj specifický styl. Ten je svůdný i klamný zároveň a umělkyně od diváků vyžaduje, aby její kód pečlivě luštili.
Pomocí dekonstrukce a následné rekonstrukce propůjčuje různým místům a obrazům nové významy a divákům předestírá široký horizont znalostí a poznatků. Stejně tak svým jedinečným způsobem představuje centrum i periferii, jednotlivce i komunitu, národ i armádu, město i kibuc, první osadníky i nové přistěhovalce, bolestné ztráty i naději, minulost i přítomnost.
Její díla zprostředkovávají hluboké seznámení se s národem a jeho vlastí a před očima diváků odhalují bezmeznou sílu života, kterou nelze sevřít do hranic ani vymezit náboženstvím či pohlavím.
Obě podlaží galerie jsou rozčleněna do oddělených částí představujících umělecká díla autorky vytvořená v nejrůznějších médiích, od fotografie přes lept až po videa a instalace. Jsou to samostatné kapitoly jediného příběhu, jenž se odvíjí po dlouhé časové ose, spojuje je logická souvislost a vzájemné syntaktické vazby. V souladu s povahou děl jsou ve spodním podlaží vystaveny práce monochromní, zatímco v horním podlaží práce v barvě.
Název výstavy – ´Země jelena´ – odkazuje na jeden z výrazů pro Zemi izraelskou, zmiňovaný v knize Daniel (Dn 11:16) jako metafora, v níž je toto ušlechtilé zvíře symbolem velkolepé a nádherné země.
Symbol jelena si do znaku dala také Izraelská pošta. A podobně jako její červené poštovní vozy s vyobrazením jelena křižují celou zemi a dokonce i dnes, v éře internetu, dojíždějí až do nejodlehlejších končin, tak i dílo Ishay metaforicky objímá celou zemi. Odtud byl převzat název této výstavy i s celou škálou skutečných a symbolických významů, jež s sebou nese.“
(zdroj: text Dalia Levin)
Orit Ishay (* 1961)
- je izraelská umělkyně, která pracuje v oblasti fotografie, videa a instalace
- také přednášejí obor fotografování
- její práce obvykle doprovází teoretický výzkum
- žije a pracuje v Tel Avivu
Dalia Levin (* 18. 9. 1946)
- je bývalá ředitelka a hlavní kurátorka Muzea umění Herzliya (1993-2014)
- byla také hlavní kurátorka Muzea umění Petach Tikva (1988-1993)
- je už 30 let kurátorkou současného umění a 20 let ředitelka Izraelského muzea současného umění
- žije a pracuje v Tel Avivu
Kurátorka: Dalia Levin
Koordinátorka: Sandra Baborovská
Grafické řešení: Jan Šerých
Architektonické řešení: Adam Vačkář
Instalace a produkce: Diana Brabcová
110 00 Praha 1
Revoluční 5
Máme otevřeno kromě pondělí:
út –ne/10.00 -18:00 hodin
čt 10.00 -20.00 hodin
Hodnocení: 79 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková