Úvod > Ondřej Vavrečka, Marie Ladrová/ Cekli... aneb jsme odhodláni vycházet vstříc přicházející utopii?!

Ondřej Vavrečka, Marie Ladrová/ Cekli... aneb jsme odhodláni vycházet vstříc přicházející utopii?!

12.10.2015 08:13

Galerie 35m2 - Praha

8. 10. - 1. 11. 2015

Na vernisáži jubilejní 100. výstavy v Galerii 35m2 jsme se ocitli ve dvou výstavních sálech ve společnosti děl dvou autorů - Ondřeje Vavrečky a Marie Ladrové . Výstavu zahájil Michal Pěchouček, spolukurátor výstavy, milovník jídla a i pouťové zábavy.

„Tato výstava představuje Marii Ladrovou a Ondřeje Vavrečku jako tvůrčí dvojici. Jedná se již o jejich 3. společný počin. Oba se realizují v pozoruhodném a plodivém dialogu, zároveň se doplňují zdánlivě rozdílnou zkušeností. Vzhledem k jejich dosavadní tvorbě a místu jejich studií vlastně volně reprezentují dva různé umělecké obory – výtvarné umění a film. Zřejmě proto je pro jejich instalační kompozice vlastní strategie zpochybnění rozdílu mezi nehybným a pohyblivým artefaktem, mezi dynamikou a statikou, mezi živým a neživým. Marie s Ondřejem vytvářejí symbolické a mnohovrstevnaté celky, kde je pokaždé dost místa pro všechny dostupné způsoby vidění zobrazování, kde s klade mimo jiné důraz na prolínání mezi rukodělností a technikou, nebo na stimulující přeskakování mezi různými smysly, včetně sluchu a hmatu.

Pro Galerii 35m2 Marie s Ondřejem vytvořili soubor složený z několika negativních fotogramů, objektů z houby troudnatce, velkoformátových akvarelů a technických modelů, skrze které opět rozvíjejí své oblíbené příběhy postfuturistické povahy. Ty se týkají vlivu neslučitelných prostředí na člověka, procesu jeho nekonečného ovlivňování a touhy po jakési absolutní symbióze, nebo přesněji po úplném obnovení přetrhaných pout. Marie s Ondřejem sice přemítají o budoucnosti, ale rozhodně nemají ambici nikoho agresivně atakovat zpochybňovat jeho přítomnosti. Naši pozornost otáčejí pomocí jemně nebarokní a ceremoniální estetiky spíše do světa iluzí a snů. Vše, čeho se tito autoři senzitivně dotýkají, souvisí s přicházející utopií a jejich odhodláním vyjít jí vstříc. Nabízejí nám zdravě nakažlivý technologicko – biologický optimismus, a především víru v umění jakožto konečný zdroj sebepoznání.“ (Michal Pěchouček)

Andělé – zvířaty zcela milováni,

námi tím, čím sebe máme.

Blízcí?

Svatí?

Staví

kravín kolem nás.

Jsou bytostem jeskynním světlem oddáni,

jsou poddaní vyššího, oddenkem posláni.

Na vernisáži zazpívala Sláva Sobotovičová ukradené písně a vskutku přišel i kouzelník. Poté jsme vylosovali témata zdejších výstav na dalších 5 let (možná i na více let?), jako např. na rok 2018 to bude téma ´ponožky´ (bez záruky) a zapálili dort (naštěstí ne sladký, ale se slanými dobrotami) …