Ondřej Caska: Čínská tušová malba aneb pražská spalovna Malešice očima českého malíře z vnitřního nutkání …
Nová síň - Praha
12. - 23. 9. 2018
Na vernisáži nové (prodejní) výstavy, kterou připravila galerie Nová síň, výstavy Čínská tušová malba, představil Ondřej Caska svá díla jako průřez svou tvorbou za posledních několik let. Autor byl osobně přítomen, akci zahájila manažerka galerie Markéta Poláková, poté mimo další hosty (z advokátní kanceláře) předala slovo kurátorovi výstavy Jakubovi Zemanovi.
„Stejně jako řada velkých solitérů české výtvarné scény - Váchal, Reynek a další,
Caska okázale ignoruje soudobé módní trendy,
modernost tak často prázdnou a povrchní.
Obdobně jako čínští mandaríni, státní úředníci a literáti v jedné osobě vytvářející
z Poezie, Malby a Kaligrafie
úhelné kameny tradiční čínské kultury.
Ondřeje živí jeho právnická profese a je tedy malíř z vnitřního nutkání,
nikoliv z existenčních důvodů.
I proto si může dovolit být jako tvůrce dokonale svobodný.
Ale svoboda
v dálně východním výtvarném projevu vychází
z pracovitosti, pokory a úcty k tradici,
bez níž není možno zvládnout vrcholně obtížnou
a de facto neopravitelnou techniku čínské tušové malby.
A tyto ctnosti z Caskovy tvorby tiše a nevtíravě vyzařují.
I když má své velké vzory, jakým je např. Fu Baoshi,
je svůj a autentický.
A pokorně vytváří
Kvalitu, Krásu a Obsah,
kategorie,
které jako by se z tzv. ´současného umění´ tak často vytrácely,
jsa nahrazeny
Prázdnotou, Pózou a Marketingem.
Ondřejovy obrazy zachycují důvěrně známá místa
- Petřín, pražské hlavní nádraží, Střelecký ostrov,
či často postindustriální krajiny médiem čínské tušové malby.
Nejedná se však o šinoaserii,
hýřící tradičními orientálními rekvizitami,
ale o citlivé propojení niterné podstaty čínského malířství s českými náměty.
Jde obvykle o zobrazení české krajiny,
které si přes dálněvýchodní výtvarnou techniku
zachovává spřízněnost s českým kulturním prostředím,
například s městskou či industriální melancholii malířů Skupiny 42
anebo těžko uchopitelnou bytostně středoevropskou poetičnosti Seifertovou i Hrabalovou.
Ostatně již legendární ´Šanghajská škola´ spojovala nejlepší tradice východní a západní malby.
Ondřej dělá totéž, jen z opačné strany pomyslné barikády.
A čínské publikum již počíná nesporné kvality jeho obrazů objevovat.“
(text: Jakub Zeman)
Na závěr vernisáže nás čekalo příjemné překvapení v podobě tanečního představení mladičké dívky (s vážnou, i když procítěnou tváří) v čínském kimonu/ s vějířem a paraplíčkem…
110 00 Praha 1
Voršilská 139/3
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
