Oldřich Smutný: Obrazy a monotypy aneb Putim - mé nejmilovanější místo na světě
Museum Kampa - Praha
27. 6. – 30. 8. 2015
Museum Kampa připravilo ve svém 2. patře komorní výstavu k nedožitým devadesátinám Oldřicha Smutného, kde vystavilo jen část z autorovy rozmanité a rozsáhlé tvorby. Oldřich Smutný byl malířem, kterého inspirovala především jihočeská příroda, dále byl keramikem, grafikem, ilustrátorem, fotografem, scénografem … dokonalost konečného jeho díla byla jeho cílem, a tak své především malby neustále přemalovával… předělával…tak dlouho, dokud je nepovažoval za hotové.
Výstavu zahájil jako vždy dobře naladěný JUDr. Jiří Pospíšil (člen Správní rady Musea Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkové), který nám sdělil důvod proč vybrali právě Oldřicha Smutného a že tudíž pořádají výstavy výtvarníků, jež jsou přáteli Medy Mládkové či přáteli jejích přátel. Při zahájení nechyběla sympatická paní Meda Mládková a zazvonila nám zvonečkem dvakrát, na začátku zahájení vernisáže a po ukončení zahájení vernisáže…na vernisáž přišel politik z Magistrátu hl. m. Prahy Jan Wolf (KDU-ČSL), radní pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví a cestovní ruch.
Malujeme i na malá dřevěná prkýnka
V rámci vernisáže kromě keramických talířů a maleb na malá prkýnka jsme zhlédli obrazy olejové a akrylové, přičemž Smutný používal jen ploché štětce akvarelové. Všechno v úžasných barvách…
„Barevnost svých ustálených kompozičních schémat obměňoval, zejména v monotypech, s nevyčerpatelnou fantazií a jeho jasné modře a zeleně, zářivé žluti a červeně, obklopené jemně nuancovanými bělobami, jimž rozuměl jako málokterý moderní malíř, získaly mu mezi našimi koloristy význačné – a přesto občas přezírané – postavení.“
(Jaromír Zemina)
Dětství, krajina i labutě jako zdroj inspirace
Smutného tvorbu nasměrovaly již zážitky z dětství. Malý Oldřich znal cenu práce, uměl pracovat, viděl, jak jeho otec o sobotách a nedělích upravoval a domky svých přátel a za protektorátu za pár vajec a kus másla stavěl sedlákům chlívky a stodoly… a tak desetiletý Oldřich byl již
hotový vyučený zedník. Navíc Oldřichův otec jako zedník nestavěl nikdy podle plánů.
V polovině 50. let Smutný poznal jižní Čechy v okolí Písku a Putimi, které mu uhranuly nadosmrti – modrá obloha, mraky, venkovská stavení, stromy, keře či labutě zrcadlící se na hladině rybníků. Tímto barevným laděním se zařadil po bok Václava Špály či Ivese Kleina.
Ze vzpomínek Oldřicha Smutného
…“Nikde jsem neviděl větší bohatství odstínů bílé barvy, než jaké má na svém těle jediná labuť. Úběl jejího peří je perleť
ově měňavý, stříbřitý, šedavý, namodralý, narůžovělý, křídový, opálový. Všechnu tu krásu zdvojnásobuje voda zrcadlením, takže vzniká nová bytost, mající jeden krk nad hladinou a druhý hluboko ve vodě ponořený…..“
Smutný si na břehu Putimského rybníka postavil dům, kde bydlel s manželkou
Smutný žil a tvořil střídavě v Praze a v Putimi, často také ve Francii
Smutný se však za abstraktního malíře nepovažoval, naopak za krajináře…
Ze životapisu: Oldřich Smutný
- narodil se 17. června 1925 v Debři nad Jizerou u Mladé Boleslavi
- chtěl být houslistou, ale od 14 let se věnuje výtvarné činnosti
- absolvoval reálné gymnázium v Mladé Boleslavi
- po II. sv. válce 1945 – 1950 v Praze vystudoval malířství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Jana Baucha
- doplňkově studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy (obor deskriptivní geometrie)
- 1951 – 1954 studoval scénografii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (asistent u Františka Tröstera, později jako docent vyučoval 35 let na katedře scénografie let malbě)
- 1970 byl spoluautorem audiovizuální prezentace kanadského pavilonu na Světové výstavě v Ósace
- 1989 navrhnul výpravu k animovanému filmu Úsměv, za kterou obdržel 1. cenu na Mezinárodním festivalu krátkých filmů Huesco ve Španělsku
- člen výtvarných skupin UB 12 a Umělecká beseda
- zemřel náhle 1. září 2013, ve svém domě u putimského rybníka
Kurátor: David Bartoň
118 00 Praha 1 - Malá Strana
U Sovových mlýnů 20
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: internet)
Foto: © Ing. Olga Koníčková